Článek
Britští tvůrci vozu Thrust SuperSonic k pohonu svého speciálu použili pár leteckých turbín ze stíhacích letounů britského námořního letectva. Hranici zvuku překonal vůz v poušti Black Rock v americkém státu Nevada už 13. října 1997. Rekord však nemohl být uznán, protože stroj neodstartoval do druhé jízdy po maximálně hodinové pauze, jak to vyžadují pravidla.
Za slunečného rána 15. října usedl pětatřicetiletý Green do kokpitu znovu. Proudové motory Rolls-Royce Spey, které při plném výkonu spotřebovávaly přes 18 litrů leteckého petroleje za sekundu, udělily vozu dechberoucí rychlost provázenou charakteristickým třeskem v okamžiku překonání hranice zvuku.
Donald Campbell se narodil před 100 lety. Pokořil rekordy na souši a vodě, pro rychlost i zemřel
Oficiální rekord, který se vypočítává jako průměr obou jízd, měl hodnotu 1223,657 kilometru v hodině na letmém kilometru a 1227,985 kilometru za hodinu na letmé míli.
Greenovu týmu se tak podařilo trumfnout do té doby nejrychlejší vůz planety Thrust2, jenž v říjnu 1983 dosáhl rychlosti 1019,468 kilometru v hodině. Z čela tabulky rychlostních rekordů Mezinárodní automobilové federace (FIA) se Greena a jeho Thrust SuperSonic dodnes nepodařilo sesadit.