Pohodlná výstřednost. Lexus NX 300h je pro ty, co nechtějí jít s davem

Japonská značka Lexus spojila dvě prezentace do jedné – v Madridu nám v jeden den ukázala inovované CT 200h a následně jsme měli možnost vyzkoušet vylepšené NX 300h. Přímé srovnání odhalilo některé zásadní rozdíly, dané tím, že jedno auto je na trhu původně od roku 2011, druhé od roku 2014. Tím novějším je crossover NX. Nejmarkantnější rozdíl je ve výkonu. [celá zpráva]

Vzhled lexusů je jistě šokující a mám dojem, že tím víc, čím novější model mám před sebou. Nebudu vyprávět, že ve skutečnosti to je lepší než na fotkách – tedy, lepší to je, ale pokud se vám na fotkách hnusí, naživo tomu nebude jinak. Já přicházím vřetenovité přední masce v poslední době docela na chuť, a to nejen v případě elegantního kupé LC, ale i u crossoveru NX. Jeho facelift přichází po třech letech na trhu a po stránce vzhledu se toho moc nemění – v podstatě jen nárazníky.

LEDky denního svícení a blinkrů v jednom pod hlavními světlomety mi připomínají jizvy zkušeného bojovníka pod očima. Jestli každá může vyprávět jiný příběh, si ale budeme muset domyslet. Směrovky jsou nově sekvenční, a to i vzadu, což je docela hezká show, byť praktickým významem si nejsem jist.

V kabině na první pohled zaujme poněkud zvláštně tvarovaná středová konzole s přechodem do středového tunelu. Její velmi výrazný „hrot“ bude jistě dost kontroverzní; jako by už design zevnějšku nebyl podivný dost. Je to však docela dobře funkční – ovladače klimatizace na horní straně tohoto „hrotu“ se snadno používají a displej nad nimi je hezky skrytý.

V NX se sedí docela vysoko, výše, než by jeden odhadoval. Sedačky jsou pohodlné, potažené kvalitní kůží, zde výhrad nemám. Kůže se ale dostala i na boky středového tunelu a je ukončena kousek pod hranou obložení – bohužel tvrdými švy. Je na obou stranách středového tunelu a na obou předních místech mě nepříjemně tlačila z boku do kolene. Problém to je o to větší, že v NX do šířky není zas tak moc místa, byť malé auto to není.

Mohutný středový tunel prostě zabírá docela hodně prostoru, mohl by být subtilnější – převodovka pod ním není, motor je umístěn vpředu napříč. Na zadních místech dva dospělí nebudou po stránce místa strádat a ani zavazadelník není příliš malý – pohodlně se tu vejdou čtyři standardní kufry „kabinového“ rozměru.

Co naopak v interiéru musím pochválit, je touchpad k ovládání infotainmentu. Používá se úplně stejně jako touchpad na vašem notebooku; intuitivnější systém nenajdete. Při zadávání cílů do navigace na něm můžete prstem psát písmenka, nemusíte je lovit na displeji, což se jistě hodí. Jen si nejsem jist, jestli bych tuhle funkci neoželel a nebral radši joystick z dříve testovaného CT. Intuitivní byl úplně stejně a za jízdy se mi používal snáze než touchpad.

Testované NX 300h bylo ve výbavě F Sport, což znamená jiný volant, jiný dekor interiéru a pár podobných detailů. Pneumatiky ale měly pořád docela vysoké bočnice, nečekejte od téhle verze, že z auta určeného pro jízdu s nízkou spotřebou udělá sporťák. NX je tu hlavně proto, abyste v něm jezdili pohodlně; výbava F Sport mu spíš jen dodává vizuální šmrnc.

Náklony v zatáčkách jsou tedy znatelné, NX nevybízí k tomu, abyste se snažili tu zatáčku projet znova a rychleji, a znova a ještě rychleji – na to má Lexus v nabídce jiná auta. Podstatné je tu pohodlí na palubě a o to nouze není. Sedačky jsou dostatečně pohodlné, ale zároveň dokážou tělo podržet, když je to třeba.

Čtyřválec o objemu 2,5 litru pod kapotou měl v testované verzi ku pomoci dva elektromotory - jeden vpředu a druhý, jen 68koňový, na zadní nápravě. Tak je zajištěn pohon 4x4; žádnou hřídel běžící k zadní nápravě tu nečekejte. Podle Lexusu je čtyřkolka stálá, vůz se však chová v podstatě jako předokolka, protože zadní elektromotor je vážně slabý.

Kombinovaný výkon pohonného ústrojí je 197 koní a na rozdíl od zmíněného CT 200h to je dostatek. Není to nějak příliš síly, prostě tak akorát, aby člověk měl kdykoliv dostatek rezervy výkonu, kdyby ji potřeboval. Pokud to od SUV podvědomě očekáváte, nebudete zklamáni.

Podobně jako u CT platí, že v režimu Eco se motoru moc nechce, v režimu Normal jede, jak by člověk očekával, a mód Sport trošku vylepší odezvu na plynový pedál a zobrazí otáčkoměr v levé části přístrojového štítu. Rozdíly mezi jednotlivými módy tu jsou ale podstatně menší; bude-li někdo pouze uživatelem vozu, nemusí nikdy opustit Normal.

Novější převodovka CVT v útrobách NX 300h nabízí virtuální rychlostní stupně. Prostě přesuňte volič doleva a můžete „řadit“ pádly pod volantem anebo voličem samotným. Jsou chvíle, kdy to člověk využije, např. v prudkém, pomalu vyjížděném kopci, ať už na asfaltu či mimo něj. Taky se to hodí, pokud chcete jet rychleji v zatáčkách, ale to asi moc často dělat nebudete, to byste si koupili jiné auto. Pokud ale vezmete řazení do svých rukou, otáčkoměr přijde vhod.

Hodnotit po pár desítkách kilometrů spotřebu paliva nedá příliš jasný obrázek, s NX jsem jezdil poměrně krátkou dobu na to, abych se s ním sžil a dokázal tak jezdit za málo. Spotřeba, kterou jsem viděl na displeji při vracení auta, byla 8,1 litru na 100 km. Není to málo, rozhodně ne ve vztahu ke katalogovému číslu 5,1-5,3 l, ale když máte téměř 200 koní pod kapotou, není si s osmilitrovou spotřebou na co stěžovat.

CT 200h jsem označil za dobré, jen trochu slabé. NX 300h s výkonem o nějakých šedesát koní vyšším má síly tak akorát. Ani kufr není podměrečný, jízda je pohodlná – nemám si na co stěžovat. Až na čalounění středového tunelu, které mě tlačilo do kolene na místě řidiče i spolujezdce, a možná přeci jen trochu stísněná přední místa. Kdybych si ale chtěl koupit kompaktní crossover a kdybych nemusel obracet každou korunu, NX 300h by určitě bylo v užším výběru.