Podle Clarksona nejlepší silnice světa. Projeli jsme rumunský Transfagarasan

Nyní velice populární cesta přes Transfagarasan je dlouhá 92 kilometrů a prochází přes úchvatné horské průsmyky s nádhernými výhledy a točitými zatáčkami, které dávají slovům „horská cesta” úplně jiný význam. Silnice označovaná DN7C prochází nejvyšší částí Jižních Karpat a jde o druhou nejvyšší silnici v Rumunsku – v nejvyšším místě se celou dobu pohybujete v nadmořské výšce 2034 metrů – nejvyšší je průsmyk Urdele ve výšce 2145 metrů nad mořem.

Skvělé je, že za vjezd se na rozdíl od rakouské Hochalpenstrasse neplatí – jezdit tady můžete zadarmo třeba celý den. Po cestě potkáte 27 mostů a také množství tmavých tunelů, které jsou špatně osvětlené a pro slabší povahy možná trochu strašidelné.

Ten nejdelší má 887 metrů, a když jím projedete dolů, je to, jako kdyby se změnilo roční období – ze zimy je najednou krásné slunné jaro. Přesně to jsme během naší cesty zkraje září zažili i my.

Podle cesty je spousta prodejců nabízejících drobné suvenýry i pochutiny. Během jízdy kromě jiných řidičů potkáte osaměle pobíhající psy, stáda ovcí, nebo dokonce prasat postávajících u silnice.

Nezapomeňte také vyjet s plnou nádrží, čerpacích stanic je v oblasti poskrovnu a na horské silnici pochopitelně nejsou žádné.

Clarkson měl pravdu, ta silnice je opravdu znamenitá. Zejména úseky sjezdu z nejvyššího bodu cesty jsou jednoduše nádherné – silnice se klikatí, pohledy do údolí jsou překrásné stejně jako pohled na zdejší husté lesy. Vedle silnice je spousta míst, kde můžete zastavit a pokochat se.

O víkendu je zde podle místních mnohem větší provoz, my jsme horskou silnici navštívili ve všední den, i tak ale byly úseky, kde bylo pomalu jedoucích aut (30 km/h i v místech, kde to nebylo nutné) velké množství. Pokud se chcete hezky svézt, chce to přivstat si a zcela určitě jet ve všední den.

Některé úseky na 90 kilometrů dlouhé silnici budované v letech 1970–1974 jsou navíc hodně rozbité nebo mnohokrát – ovšem ne zcela dokonale – opravované. Pozor musíte dávat také v tunelech, kde jsou mnohdy obří díry.

Ale jsou úseky, kde je silnice krásně hladká, jako celek není povrch na Transfagarasanu nějak výrazně nekvalitní, jak se občas na internetu lze dočíst (ale jízdu se supersportem si dvakrát rozmyslete), avšak kvality švýcarských horských silnic jednoduše nemá.

Trasa v údolí vede k přehradě – pohled do stometrové hlubiny je až nepříjemný. Po pár kilometrech dojedete ke zřícenině hradu Poienari ze 13. století, který je více známý jako Drákulův hrad.

Stojí návštěva Transfagarasan za to? Zcela určitě ano, ale musíte to stihnout v době, kdy zde není sníh. Místní říkali, že obvykle je to mezi červnem a říjnem, kdy se cesta nejpozději uzavírá.

A pokud chcete ještě jeden tajný tip na krásnou cestu, o které se slavný moderátor nezmínil, pak se po projetí Transfagarasanu  nevracejte, ale naopak jeďte na Transalpinu, silnici číslo 67C. Spojuje města Novaci a Sebes, je dlouhá 150 kilometrů a nabízí nejenom úchvatné výhledy, ale i kvalitní povrch a spoustu zatáček.