Pět stupňů k puštění volantu. Autonomní řízení má svá pravidla

Na začátku července se vizionář Elon Musk na světové konferenci umělé inteligence v Šanghaji nechal slyšet, že už letos jeho značka Tesla vykročí vstříc autonomnímu stupni nejvyšší páté úrovně.

„Jsem přesvědčen, že k úrovni pět, nebo jinak řečeno k úplné autonomii, dojde. A myslím si, že to nebude dlouho trvat. Naopak, bude to rychlé,“ řekl Musk. „Nadále si stojím za tím, že letos dosáhneme základní funkčnosti autonomního řízení úrovně pět,“ dodal.

Krok by to byl velmi významný, jelikož současné vozy se pohybují maximálně na pomezí stupňů 2 a 3. Je to nepochybně věc nejen pokročilosti snímačů a technologií, ale i legislativní vůle taková auta pustit na trh a dovolit jim nečinnost řidiče. V Evropě je to v současné chvíli nelegální, v některých státech USA jsou však pravidla volnější.

Jednotlivé „levely” směřující k úplnému puštění volantu se liší následujícími parametry.

V nejnižší úrovni automatizace je vozidlo vybaveno jediným automatizovaným systémem pro asistenci řidiče, jako je řízení nebo akcelerace. Typicky jde o tempomat.

I samostatný adaptivní tempomat, který udržuje bezpečnou vzdálenost za dalším vozem, je zařazen do prvního stupně, protože řidič má na starosti další aspekty řízení, jako je řízení a brzdění.

Ve druhé kategorii může vozidlo ovládat řízení i zrychlení, respektive zpomalení. Člověk je ale plně zodpovědný za cokoli, sedí na sedadle řidiče a může kdykoli převzít kontrolu nad vozidlem.

Úroveň dva se přisuzuje i současnému Autopilotu od Tesly, stejně jako pokročilejším systémům napříč automobilovým průmyslem.

Prostřední úroveň je něčím, co se aktuálně blíží do aut. Žádné sériové auto ji ale zatím nenabízí. S trochou vesmírné nadsázky by se dalo říci, že krok z druhé úrovně na třetí je pro člověka zanedbatelný, ale pro technologii obrovský.

Vozidla úrovně 3 mají schopnost detekce prostředí a mohou činit rozhodnutí, jako je zrychlení kolem pomalu jedoucího vozidla. Ale stále vyžadují pozornost řidiče. Šofér musí zůstat v pohotovosti a být připraven převzít kontrolu, pokud systém nemůže provést úlohu.

Právě monitorování prostředí je významným milníkem, který otevírá třetí stupeň. Automobily si v tomto musí pomoci kombinací senzorů, včetně laserového radaru, který dokáže načíst prostředí velmi dobře, včetně vzdálenosti od jednotlivých bodů.

Klíčový rozdíl mezi automatizací úrovně 3 a úrovně 4 spočívá v tom, že vozidla úrovně 4 mohou zasáhnout, pokud dojde k chybě nebo selhání systému. V tomto smyslu tato vozidla ve většině případů nevyžadují interakci člověka. Člověk však má stále možnost zasáhnout.

Vozidla úrovně 4 mohou pracovat v režimu s vlastním řízením. Dokud se však legislativa a infrastruktura nepřizpůsobí, mohou tak činit pouze v omezené oblasti. Obvykle v ohraničeném městském prostředí s omezenou rychlosti. Tento fenomén je znám také pod pojmem geofencing, virtuální „oplocení“ určité geografické oblasti. Většina existujících vozidel úrovně 4 je proto zaměřena na sdílenou jízdu. Stupně 4 využívají v testovacím režimu i služby Uber či Waymo.

Vozidla nejvyšší páté úrovně nevyžadují lidskou pozornost. Vozy úrovně 5 nebudou mít ani volanty, ani pedály. Budou osvobozeni od geofencingu, budou moci jít kamkoli a udělat cokoli, co dokáže zkušený lidský řidič. Plně autonomní auta procházejí zkouškami, ale zatím nejsou dostupná široké veřejnosti.