Článek
Šest z každých deseti vyrobených Rolls-Royců všech dob dodnes může jezdit po silnicích. Popelníky u nových modelů se samy vyprazdňují. Dveře se otvírají pouhým dotykem ruky. Motory a masky chladiče se vyrábějí ručně. Počet ochranných vrstev končí na čísle 14. Každý kousek skla se leští práškovou pemzou, používanou na leštění optických čoček. Oslňuje již pouhý výčet jmen jednotlivých modelů - Fantom, Stříbrný úsvit, Stříbrný oblak, Stříbrný stín, Corniche (silnice vedoucí po okraji převislého srázu), Stříbrný hněv, Stříbrný hrot a Stříbrný seraf.
Historie tohoto okázalého zázraku ale začala skromně: v rodině mlynáře Royce z Alwaltonu ve střední Anglii, jemuž se 27. března 1863 narodil syn Frederick Henry, nejmladší z pěti dětí. Nuzné poměry vybavily Henryho pouhými dvěma lety školní výuky, zato musel roznášením novin vylepšovat skrovný rodinný rozpočet. V učení u Great Northern Railway "získal nějaké dovednosti mechanika, ale postrádal technické, obchodní a úřednické zkušenosti". Po nocích tedy ležel v knihách: studoval cizí jazyky, algebru a základy elektrotechniky.
V další firmě Electric Light and Power Company z něj vyrostl expert na elektrotechniku. Ze skrovných úspor spoluzaložil firmu, v níž úspěšně vyvíjel vlastní modely elektromotorů. A potom si Henry Royce koupil auto. Malý francouzský Decauville, o nichž se tvrdilo, že jsou velmi dobré. Leč vůz nestartoval, pravidelně se přehříval a jeho zapalování bylo beznadějně špatné. Henryho to nesmírně roztrpčilo. Po pár dnech oznámil svým dvěma pomocníkům, že hodlá postavit tři dvouválcové motorové vozy. Psal se rok 1903. První auto vyjelo z bran jeho firmy 1. dubna 1904.
Většinu práce na něm Royce udělal vlastníma rukama a trval na nejlepších materiálech. Jeho pedantský důraz na detaily ve výrobě i vybavení zrodil vůz, jenž spolehlivostí a tichým chodem výrazně vynikal nad hlučnými a nevyzpytatelnými vozidly své doby.
Tou dobou se právě Charles Stewart Rolls, třetí syn lorda Llangattocka a prodejce francouzských vozů, rozhlížel po nějaké domácí značce, jež by dobře obstála ve světové konkurenci. Po setkání s Roycem a jeho vozem prohlásil: "To je muž, kterého jsem léta hledal." A značka Rolls-Royce byla na světě.
Dvě stylizovaná R v červené barvě se na chladičích vozů objevila v roce 1906. V roce 1933 byla barva změněna na černou z rozhodnutí Henryho Royce, neboť černá je prý esteticky daleko přijatelnější a někteří majitelé si stěžovali, že červená neladí s barvou vozu.
Chladiče prvních vozů Rolls-Royce kopírovaly francouzský Decauville, ale ty další již měly známé pravoúhlé tvary antického Panteonu. V roce 1912 se na chladiči objevila poprvé soška od Charlese Sykese "Flying lady" (Letící dáma). Byla modelována podle jisté ženy, jež měla okouzlující půvab, intelekt a důvtip, nikoli však postavení, jež by jí dovolilo vdát se za muže, kterého milovala. Od roku 1980 se soška montuje na pružinovém systému, který ji v případě kolize, například s chodcem, ihned vtáhne do masky chladiče.
A současnost? Před čtyřmi lety získala práva na značku Rolls- Royce německá automobilka BMW, jejíž obrovitý (délka téměř šest metrů) dvanáctiválcový Přízrak má mimo jiné zvlhčovač doutníků a přístrojovou desku s chromovanými výstupy a s pravým dřevem, samozřejmě tím nejlepším: mahagonem z Afriky, ořechem a javorem z Ameriky a dubem či jilmem z Evropy. Zadní pár dveří se otvírá proti směru jízdy, zavírání obstarávají elektromotorky.
Jak vidno, RR vzorně dodržuje životní krédo svého zakladatele, který až do konce života navrhoval automobily a letecké motory, ačkoliv sám nikdy neseděl v letadle: "Usiluj o dokonalost ve všem, co děláš. Vezmi to nejlepší, co existuje, a udělej to líp. A pokud to neexistuje, navrhni to. Nepřijímej nic, co je téměř dobré nebo dost dobré."
