Článek
Motoškola Sršeň je tak oblíbená, že jsou kurzy vyprodány dokonce i na několik měsíců dopředu. Je určená pro lidi, kteří už mají svoji motorku, svůj řidičský průkaz a chtějí se zdokonalit. K motocyklovému kaskadérovi a testovacímu jezdci se sjíždějí motorkáři ze všech koutů republiky, ale i ze zahraničí, a to na všech typech motorek.
„Začínáme teoretickou částí, která je nesmírně důležitá. Během ní jsou zkontrolovány motorky. Technický stav totiž hraje u řidiče obrovskou roli. Potom, co si všechno oťukají, jdeme na nácvik dávkování brzd. Po technické části motorky a jízdy se vrhneme na konkrétní úseky na naší letištní ploše,“ vysvětluje průběh svých kurzů motocyklový kaskadér a testovací jezdec Pepa Sršeň, který je také držitelem několika světových rekordů.
Skupinová jízda motorkářů během kurzů Motoškoly Sršeň
Podle instruktora musí být jízda uvolněná. Podle něj vznikají stresové situace a následné chyby právě kvůli vystresovaným motorkářům. K jízdě je totiž potřeba přistupovat s rozvahou a klidem, aby si ji jezdci mohli vychutnat. Zkušený instruktor klade na svých hodinách velký důraz na přístup k řízení a chování jezdce.
„Jedna z nejčastějších chyb při jízdě na motocyklu, se kterou se setkávám, je to, že se jezdci dívají metr před sebe. Jezdec se musí vždy a striktně dívat tam, kam chce jet a zatočit. Také musí při jízdě předvídat a být připraven na všechny myslitelné situace. Základem bezpečné jízdy je mít motorku v dobrém technickém stavu a mít soustředěnou mysl,“ vysvětluje Pepa Sršeň k bezpečnosti.
Zkušební jízdy na kurzech patří mezi hlavní část výuky. Instruktoři působí během jízdy jako vodiči. „Jedeme před skupinou, po celou dobu jízdy jim ukazujeme, kam se mají dívat, jak mají pracovat s tělem. Ukazujeme jim to, jak se mají na jednotlivé zatáčky dívat, jak se mají hýbat, kde mají mít nohy a kdy mají uvolnit ruce. Ta komunikace je mezi námi neverbální. Jedná se o 140 kilometrů zatáček.“
Motocyklová legenda Pepa Sršeň při zatáčce
Výuka probíhá na silnicích druhé a třetí třídy, kde je obrovské množství zatáček. Není tam středová čára a není kde se chytit očima. Jedná se o typ silnic, kde mají lidi největší problémy. Často již po hodině jízdy jde na motorkářích vidět okamžité zlepšení. Dostávají se například do daleko lepších náklonů během zatáčení a zjišťují, že to není nebezpečné.
„Je potřeba jezdit vždy tak, abyste se vrátili v pořádku zpět ke svým blízkým. Silnice není závodní dráha a na to je třeba pamatovat nejen při volbě jízdního stylu, ale i z hlediska pneumatik. Člověk, který odjíždí od nás z kurzu, je ponaučený. Odchází s tím, že dokáže popsat svoje dané chyby při řízení motorky. Když tu chybu udělá, bude přesně vědět, proč ji udělal a příště se jí zkusí úplně vyhnout,“ tvrdí instruktor.
Podle legendy motocyklové scény si motorkáři v našich domácích podmínkách nejvíce užijí trasy po úchvatných silnicích tzv. „Šumavaringu“. Jedná se o trasy například ze Strakonic, přes Vimperk, Volary, Prachatice až do Českého Krumlova. Mezi další oblíbenou trasu patří například cesta z Plzně, přes Spálené Poříčí, Rožmitál pod Třemšínem do Strakonic.
„Jedná se o krásné silnice plné zatáček a dechberoucí přírodní scenérie. Šumava nabízí v tomto ohledu skvělé příležitosti,“ doplnil Pepa Sršeň.