Článek
Na úvod si uděláme přehled v jedovatých plynech, které z výfukových plynů nejvíce působí na lidský organismus s životní prostředí. Je jich mnoho, ale ty základní z nich si probereme a ozřejmíme. V dalších dílech totiž tyto názvy budeme hojně používat a jejich základní znalost je nezbytná.
(Kvůli nemožnosti zachytit všechny platformy prohlížečů použijeme indexaci jednotlivých složek nikoli dolními indexy, ale pouze malými písmeny nebo klasicky číslicí - například NOx nebo O2)
CO - Oxid uhelnatý
Jako plyn se dostává do té nejproblematičtější části lidského těla - tady plic, kde se váže na krevní barvivo - hemoglobin. Díky tomu krev nemůže přenášet kyslík, i kdyby ho bylo dostatek. Jednotlivé orgány jsou tedy blokovány nedostatkem kyslíku. Na něm je závislý především mozek, a tak můžeme CO zařadit mezi nervové jedy.
CO2 - Oxid uhličitý
Sám o sobě není jedovatý, jeho nebezpečnost je však v působení na životní prostředí. Vytváří radiační clonu, která způsobuje zvyšování teploty země. Obecně se tedy tento plyn zařazuje do skupiny látek, vytvářející známý skleníkový efekt. CO2 je odbouratelný v rostlinách.
NO - Oxid dusnatý
Jeho vliv na lidský organismus je stejný jako u CO, ale ve vzduchu rychle reaguje především s ozónem a mění se na NO2, který je ještě jedovatější.
NO2 - Oxid dusičitý
Štiplavě páchnoucí a jedovatý plyn napadá sliznice. V těle dezinformuje obrannou soustavu, která na NO2 reaguje jako na hoření a automaticky zavírá přístup vzduchu do plic. Tím se člověk začíná dusit a kašlat. Navíc se tento jed váže na hemoglobin. NO2 je dobré hnojivo, ale ve větším množství poškozuje nadzemní části rostlin. Významnou měrou se podílí na vzniku tzv. letního smogu, který je také někdy nazýván kalifornským. Jedná se o nadměrný vznik jedovatého ozónu. Jeho druhotný negativní vliv je na materiály, kde narušuje například stavební materiály.
HC - Nespálené uhlovodíky
Skupina nespálených uhlovodíků v sobě zahrnuje velké množství látek s rozdílnou jedovatostí do HC (Hydro Carbon) zahrnujeme alkany, alkeny (obě nejedovaté), metan, etan, aromáty, aldehydy a jiné. Jejich nebezpečí nespočívá v jedovatosti, ale v dráždění sliznic a především v mutagenních a karcinogenních vlastnostech. Nejnebezpečnější jsou polycyklické aromatické uhlovodíky, u kterých je prokázán rakovinotvorný účinek. HC se také výrazně podílejí na tvorbě fotochemického smogu a skleníkového efektu.
SO2 - Oxid siřičitý
Bezbarvý, ale štiplavě páchnoucí plyn. Napadá sliznice, potlačuje přirozenou imunitu a vytváří kyselé deště přes které se dostává druhotně do těla. Deště navíc napadají přírodu a ničí ve velkém například lesní porosty. Společně s pevnými částicemi vytváří tzv. londýnský smog, který známe v naší republice (označován též za londýnský smog). V současné době je produkce SO2 ze spalin automobilů potlačena na minimum prodejem bezsirných paliv.
PM - Saze
Z větší části se skládají z pevného uhlíku. Není toxický, ale usazuje se v plicních sklípcích. Jeho nebezpečnost je však největší tím, že na svém povrchu nese velké množství ostatních jedů, které následně uvolňuje. V těle pak podporuje působení karcinogenů. Tvoří zimní smog, typický pro stav teplotní inverze.
V dalším díle se budeme věnovat tomu, jak ve spalovacím motoru chemické škodliviny vznikají a jaký je rozdíl mezi zážehovým a vznětovým motorem.