Článek
Jednoho horkého srpnového dne v roce 1998 si Kanaďan Kevin Freeman, tehdy sedmnáctiletý plavčík, půjčil auto od kolegyně, aby si dojel vyřídit pokutu za parkování a zpátky dovezl ledovou tříšť. Převzal klíčky s instrukcí, že patří světlému Fordu Taurus, tehdy v Severní Americe naprosto běžnému autu.
Dnes by to nebyl problém, prostě by šel po parkovišti, mačkal tlačítko dálkového ovladače a nasedl do auta, které by blikalo. Jenže před jednadvaceti lety se auta odemykala klíčem v zámku.
Freedman na parkovišti našel odemčený Taurus se staženými okny a v domnění, že patří jeho kolegyni, nasedl dovnitř. Zprvu nešlo nastartovat, ale pak si zapnul pás a motor naskočil. „O takové technologii jsem ještě neslyšel, (...) nenechá vás to nastartovat, když nemáte zapnutý pás,” pomyslel si a vyrazil.
Klíče jsou náladové, říká policista
Když později odjížděl od policejní stanice, kde pokutu vyřídil, nemohl se do auta dostat. „Měl jsem strach, že jsem to auto rozbil,” říká a vzpomíná si, že mu tehdy pomohl jeden z policistů, kteří stáli vedle. Měl podle Freedmana stejné auto doma a říkal, že zamykání je poněkud náladové.
Nastartovat trvalo dalších deset minut, a když se Freedman s ledovou tříští vrátil, omlouval se, že auto nejspíš rozbil. Kolegyně nad tím mávla rukou. Později ten den, když se Freedman vrátil na zbytek své směny, však viděl auto stát tam, kde ho zaparkoval, a dostal tedy strach, že ho opravdu rozbil a kolegyně nemohla odjet.
Staré klíče od aut se těm dnešním moc nepodobají. (Ilustrační foto)
Když se jí ráno omlouval, vyšlo najevo, že jejím autem vůbec nejel - že se prostě dostal do jiného auta. Jeho skutečná majitelka přitom tamnímu personálu hlásila krádež auta chvíli poté, co Freedman odjel, ale protože si nepamatovala registrační značku, nevolala policii.
Další den bylo auto zpátky na svém místě, nic se z něj neztratilo a neneslo známky násilného vniknutí. Policie se tedy případem nezabývala - a Freedman, třebaže se chtěl přiznat, byl zticha - přátelé ho přesvědčili, ať nic neříká, že se nic nestalo.
Po letech se ale rozhodl jít s pravdou ven - a doufá, že se mu podaří najít ženu, jejíž auto si tehdy nevědomky „vypůjčil”. „Mohla si myslet, že se zmýlila, ale nerozumí tomu, jak se to stalo. Tak dávám vědět, že se to skutečně stalo a že si to nevymyslela,” říká v rozhovoru pro web kanadské stanice CBC a dodává, že by rád slyšel její verzi příběhu.