Omlazený VW Multivan a Transporter: Největší zlepšení je pod slupkou

Automobilka Volkswagen má na kontě pár ikon. Typ 1, řečený Brouk, je jasný a jeho nástupce Golf taky. Přinejmenším stejně důležitý je však model, který je označen jen jedním písmenem – T. Příští rok to bude sedmdesát let od startu výroby modelu „Typ 2“, který je označován T1 a který byl první v řadě téhle užitkové legendy. Pro její sedmdesátý rok je na světě facelift šesté generace, označený T6.1, přesně takhle s tečkou.

S generací T5 ve skříňové verzi se slabým motorem jsem se před pár lety něco najezdil, generaci T6 jsem v přesně opačné specifikaci – Californii Ocean – zkoušel letos v létě. Když tedy přicházím k novince, vidím známé tvary.

Přesto ale nikoliv úplně stejné. Na „téčku“ se zvenčí změnila hlavně příď, která má nový nárazník a světlomety. Už v základu mají oddělené paraboly pro potkávací a dálková světla a za příplatek, nebo ve vyšších verzích standardně, jsou k mání LEDky. Vzadu je to podobné – žárovková i LEDková verze zadních lamp dostaly nový design a vážně se to povedlo.

Za zmínku stojí také lištičky za předními světly, které je opticky spojují s bočními blinkry. Má je i základní Transporter, byť černé a plastové, a vždy nesou název modelu. Můžete si tam ale nechat namontovat plaketku s nápisem „Bulli“, jak se těmto vozům už léta říká.

Otevírám dveře, šplhám do sedačky řidiče – díky schůdku a madlu je to geniálně snadné, přijdete-li na ten správný způsob – a rozhlížím se kolem. Největší změnou v kabině je nová palubní deska, která dostala nový infotainment s až 9,2“ displejem a možností připojení k internetu pomocí zabudované SIM karty.

Také je tu možnost připlatit za displej místo klasických budíků. Ten má 10,25“ v úhlopříčce a funguje úplně stejně, jako ve všech ostatních Volkswagenech, včetně nevýhod např. v mizerně čitelném tachometru. Základní verze mají klasické analogové budíky s displejem uprostřed – a bohužel, ani zde není u tachometru čitelnost kdovíjaká, neboť čísla stupnice jsou mrňavá a dílky stejně velké, ale s různým rozsahem.

Jako první jsem dostal klíčky od Transportera s prodlouženým rozvorem, hromadou sedaček uvnitř a 150koňovým turbodieselem pod kapotou. Je tedy samozřejmé, že tu musím odemknout tlačítkem, nikoliv sáhnutím na kliku, a musím klíček „postaru“ strčit do zapalování, abych nastartoval. Dvoulitrové TDI s jedním turbodmychadlem mě vítá dobře známým startem i chodem motoru.

Soukám se ven z garáží, pomáhá mi výborný rejd, a mám trochu strach o kostku, která přibyla nad čelním sklem. Údajně v ní je nějaká anténa. Asi to je těsné, ale nikde o strop či některou z věcí z něj visících neškrtám. Za zběsilého pískání čidel kolem auta – novinka dostala i systém ochrany boků auta při manévrování, on rozvor náprav 3,4 metru u delší verze není zas tak malý – projíždím závorou na svobodu.

Tahle varianta má šestistupňovou manuální převodovku. Spojka je trochu těžší, ale chod páky je přesný a velmi snadno se tak naučíte sázet kvalty jak když bičem mrská. Jak se na dodávku sluší, jednička je velmi krátká pro snazší rozjezdy s plně naloženým autem. Já ale jedu prázdný, takže to není tolik potřeba.

S prázdným „tranďákem“ 340 newtonmetrů slušně hýbe, turbodmychadlo svébytně syčí a dává mi tak jasné informace o tom, jak to je s prodlevou, kdy můžu čekat zátah. Motoru se nejvíc líbí mezi 2 a 2,5 tisíci otáček, takže na šestý kvalt se dostanete velmi rychle. Brždění motorem mu ale moc nejde a v dálničních rychlostech se na něj nesmí spěchat, přeci jen 150 koní není na více než dvě tuny váhy zrovna moc.

Červený kousek jsem dostal na nejmenších 16“ kolech, a nutno říci, že jízdnímu komfortu jsou velmi prospěšná. Transporter je na nerovnostech příjemně měkký a houpavý a tím, že sedím skoro nad přední nápravou, všechno vnímám úplně jinak, než by tomu bylo v osobním autě. Přijde mi přirozené a samozřejmé, že si do ostrých zlomů musím nadjet a že při rozjezdech pořád kvaltuji řadicí pákou. Transporter je nákladní auto a k tomu některé věci prostě patří – a mně se to moc líbí.

Přeskakuji prostřední Caravelle a beru bronzový Multivan, který má dvoulitrové TDI se dvěma turbodmychadly, takže dává 199 koní a 450 N.m, sedmistupňové DSG a pohon všech kol. Tedy stejné pohonné ústrojí, u kterého mě v srpnu v Kalifornii vytáčely manýry při rozjezdu. Elektronika nechala spojku dlouho, předlouho prokluzovat, až najednou naráz sepla, což znamenalo ohromné škubnutí, které se člověk musel naučit předvídat a pracovat s ním.

Snad díky nové elektronice je tohle chování pryč. Přiznávám, pokud se opravdu hodně soustředíte, moment sepnutí spojky na rozjezdu poznáte, ale že by systém nějak otravoval řidiče či posádku a všechny kolem zdržoval dlouhým prokluzem, to v žádném případě. Jízda je díky tomu nesrovnatelně příjemnější a svižnější.

Zlepšení vykazuje řídící elektronika převodovky i v chování za jízdy. Zatímco dříve převodovka hrubě podtáčela motor, při modernizaci tenhle problém téměř zcela zmizel, a pokud by vám přišlo, že na D jsou otáčky stále moc nízko, přeřaďte na S. Sportovní režim převodovky – jakkoliv je slovo „sportovní“ u dodávky trochu oxymórem – drží otáčky výš, ale ne zbytečně vysoko, a před zatáčkami podřazuje lépe než D.

Multivan má oproti Transporteru elektrické boční posuvné dveře, které můžete klidně otevřít tlačítkem na palubní desce stoje na brzdě se zařazeným D. Anebo tlačítkem na klíčku. Kromě řady dalších detailů taky má jiné sedačky. Jsou zčásti potažené semišem, mají perfektní područky a jsou velmi příjemně měkké, takže o pohodlí za volantem nouze opravdu není.

A co spotřeba? Při krátké testovací jízdě jsem ani jednu variantu co do dynamické jízdy vůbec nešetřil a při focení obě stály pár minut s běžícím motorem. Stopadesátikoňový Transporter ukázal 8,1 litru, silnější Multivan s DSG a čtyřkolkou při parkování hlásil 11,3 l/100 km. Troufnu si odhadovat, že s lehkou nohou to bude o dobrý litr méně, ale zase bude záležet na tom, jaký budete vozit náklad či tahat přívěs.

Jaký verdikt tedy vyřknu nad T6.1, je asi předem jasné – vážně se mi líbí, vážně mě baví s ním jezdit a mít ho jako pracovní nástroj, vůbec bych se nezlobil. Jasně, se základní cenou skříňového Transporteru přes 800 tisíc korun s DPH je podstatně dražší než řada konkurentů, ale ty peníze opravdu nedáváte jen za logo VW vpředu a nápis Bulli po stranách.