Článek
Za rozšíření takzvaného nezávislého topení mohou zmrzlé prsty řidičů aut se vzduchovými motory. Typicky jde o šoféry starých Volkswagenů Brouk nebo třeba i osobních tatrovek. Motory této konstrukce slabě a pomalu topily, bylo nutné přijít s externím řešením.
Více druhů, stejné poslání
Smysl nezávislého topení je zcela jasný. Bez nastartování motoru, který se zahřívá velmi dlouho a na volnoběh ještě déle, vyhřejete interiér a případně i motor samotný. Respektive chladicí kapalinu. Nejméně účinným a nejjednodušším řešením jsou elektrická topná tělesa. Ty ovšem potřebují elektřinu, které auto před studeným startem rozhodně nemá na rozdávání.
S elektrickými topnými tělesy, které fungují na prostém principu rozžhavení pod proudem, se proto setkáte spíše v roli příhřevu po startu motoru. Například u vznětových motorů, které se kvůli menšímu odpadnímu teplu, které vznícení na rozdíl od zážehu produkuje, zahřívají déle. Tehdy tělesa poměrně často zajišťují proudění vlažného vzduchu už od prvních kilometrů.
Případem typickým pro obytné vozy je použití plynu, LPG či propan-butanu. Pokud ovšem zůstaneme u osobních aut, zbudou nám dvě varianty. Můžete mít buď horkovzdušnou verzi, či horkovodní. Základ je vždy podobný, liší se dění okolo. Ve spalovací komoře se rozžhaví svíčka. Dmychadlo začne do prostoru vhánět vzduch, vstřikovač palivo. Poté se vzniklý mix zažehne či vznítí, čímž vzniká teplo.
A tady se obě verze liší. V případě horkovzdušného topení je teplo odebíráno dalším větráčkem od rozehřátých žeber a přímo do interiéru. Zato u horkovodního je okolo komory prostor, jímž protéká chladicí kapalina. Tím vlastně uměle supluje rozehřátý motor, protože čerpadlo následně žene ohřátou kapalinu do celého okruhu včetně výměníku topení. Následně stačí, aby řídící jednotka sepnula ventilátory do interiéru.
Nezávislá topení tohoto typu spotřebují v průměru 0,2 litru paliva za půl hodiny. Zajímavé ovšem je, že efektivně prohřejí motor, jehož součástky se po startu kompletně zahřejí mnohem dříve i díky tomu, že již nemusí drahocenné teplo vydávat do interiéru. Motor tak může pracovat s menší dávkou paliva, čímž se prvotní investice vrátí.
Klidně i přes mobil
Možností, jak funkci nezávislého topení aktivovat, je několik. Nejstarší systémy uměly bez časovače prostě jen zapnout svou funkci tlačítkem uvnitř. Pokročilejší verze přišla právě s časovačem, který brzy doplnilo dálkové ovládání. Dodnes většina výrobců, včetně automobilek, používá přídavný ovladač, který nosíte s klasickým klíčkem.
Existují však i modernější řešení. Například BMW ovládání integruje do svého klíčku s displejem, přes který ovládáte například i dálkové parkování. Prosazují se však i mobilní aplikace. Po spárování s autem lze ovládat právě i topení, což využívá například Volvo, byť systém Volvo on Call přišel do České republiky se zpožděním.
Nejlépe rovnou z výroby
Cenu nejen dodatečné instalace nezávislého topení zvyšuje především fakt, že neexistuje zcela univerzální řešení. „Už jen z toho důvodu, že je nutné přizpůsobit se uložení a elektronice konkrétního motoru, příslušenství a modelu auta celkově,” prozradil nám nezávislý mechanik a odborník na vozy BMW Petr Jakubec s tím, že nejběžněji používaným řešením je naftové horkovzdušné topení.
Instalace tohoto typu většině specializovaných zařízení zabere dva dny. Pohybujete se pak v cenové hladině přibližně od 30 do 50 tisíc korun. Kdo chce ušetřit, elektrický příhřev motoru a interiéru přijde klidně i na méně než 10 tisíc. Jak už jsme ale zmínili, jedná se potom o polovičaté řešení.
Automobilky pak v prvovýrobě elektrický příhřev interiéru, který funguje jen po nastartování, nabízejí většinou ve standardní výbavě. Pokud tedy vůbec. Za horkovzdušný typ s dálkovým ovládáním si lze připlatit. A většinou se takové rozhodnutí vyplatí právě už v showroomu, pokud máte tu možnost a cíl. Například pro Škodu Kodiaq stojí 23 800 korun, u Opelu Astra 30 tisíc.