Nejzachovalejší Škoda Favorit přišla nového majitele na 600 tisíc korun

Před třiceti lety se v Řecku vydala zbrusu nová bílá Škoda Favorit od místního dealera s novou majitelkou za volantem. Pro řidičku to byl návrat k řízení po mnoha letech. Cestu dlouhou 34 kilometrů zvládla na jedničku. Jenže když pak zaparkovala v garážích kousek od svého domu, rozhodla se, že řízení pro ni prostě není.

A tak počítadlo ujetých kilometrů bílého favoritu ukazovalo číslo 34 další tři dekády. V podzemních garážích na předměstí Atén se tak psal příběh možná nejzachovalejšího favoritu na světě, jak vůz popisuje sama automobilka. Dnes je auto zpět v zemi, kde vzniklo. V Česku. A u člověka, jehož jméno má se značkou Škoda mnoho společného.

„Auto kdosi v Řecku objevil na podzim 2022 a dal jej do aukce. Když jsem to viděl, řekl jsem si, že takový kus historie musím mít,“ vypráví automobilový závodník Jiří Mičánek mladší. Když se favorit v roce 1993 vydal na svoji první a poslední jízdu, bylo Mičánkovi jen sedm let. K autům měl už ale blízko.

Jeho otec Jiří Mičánek starší totiž od 70. let závodil v prestižních formulových šampionátech v tehdejším Československu a ve východní Evropě. Získal víc než deset titulů mistra Československa jak na okruzích, tak v závodech do vrchu.

Ve finále boje o unikát zůstal Mičánek mladší proti jedinému protivníkovi – dalšímu českému závodníkovi Borisi Vaculíkovi, mimo jiné účastníkovi Rallye Dakar. „Když jsme to zjistili, tak jsme si zavolali a na rovinu si řekli, kam jsme až ochotní jít. Já byl výš, tak jsme se domluvili, že už se nebudeme přehazovat,“ směje se dnes Jiří Mičánek.

I tak ho automobil stál 24 000 eur, v přepočtu asi 600 tisíc českých korun. To je asi šestinásobek ceny, kterou auto stálo v roce 1993, kdy bylo vyrobené. Po započtení inflace za tři dekády ale vlastně cena téměř přesně odpovídá současné hodnotě.

Po dvou měsících od aukce doputovala Škoda Favorit v lodním kontejneru do Frankfurtu nad Mohanem, kde si ji nový majitel vyzvedl. Samozřejmě s vlekem. Jezdit s vozem nový majitel ani moc neplánuje, aby auto zůstalo co nejdéle jako nové.

Díky tomu, že celých třicet let strávilo v podzemních garážích, vypadá skutečně, jako kdyby zrovna vyjelo z továrny. Na sedadlech jsou dokonce ještě ochranné igelitové potahy, v motorovém prostoru jsou úplně netknuté papírové štítky, čisté podběhy svojí sněhobílou barvou prozrazují, že těch 34 kilometrů z prodejny do garáže favorit ujel po suché silnici.

Pár nedokonalých detailů se ale přece jen najde. Tři dekády v jihoevropské garáži se podepsaly na laku vozu škrábanci od dalších aut či procházejících řidičů.

Auto pochází z generace po faceliftu, který se představil právě v roce 1993. Na první pohled ji prozrazuje plastická maska se znakem uprostřed – původní model měl v duchu originálního návrhu logo automobilky na straně. Interiér je už v moderním šedém dekoru, původní varianta s béžovou palubní deskou odpovídala dobovému vkusu doznívajících osmdesátých let, kdy se favorit v Československu i v Evropě poprvé představil.

Řecký dealer – nejspíš na přání majitelky – vybavil auto některými designovými doplňky. Třeba imitací dřevěného dekoru palubní desky nebo tehdy moderními barevnými samolepkami, které kopírují boční linku auta. Jinak jde o základní verzi LX. Její majitelé se museli obejít třeba bez otáčkoměru, jeho místo v palubní desce zabírají obří hodiny.

Pod kapotou je tehdejší roky osvědčený motor vyvinutý přímo v Mladé Boleslavi. Má objem 1,3 litru a výkon 40 kW. Řídí jej už elektronika Bosch, která nahradila původní karburátor. Jediné, co nový majitel s motorem udělal, byla pochopitelně výměna oleje a filtrů. A samozřejmě baterie.