Navštívili jsme továrnu Maserati, výrobní takt je šestkrát pomalejší než ve Škodovce

Do Itálie jsme jako jediní novináři z Česka přijeli na úplně jinou akci (v následujících týdnech o ní vyjde podrobná reportáž), v továrně umístěné v turínské čtvrti Grugliasco s výhledem na zasněžené vrcholky Alp jsme jediní.

Dvacítka ostatních novinářů z celé Evropy odletěla už ráno. První přímý let do Prahy je až večer, což ale vůbec nevadí - možnost prohlédnout si prostory, kde vznikají atraktivní sportovní auta, se nenaskytne každý den.

Nízké budovy továrny, kde se nyní vyrábí sedany Quattroporte a Ghibli, působí sympaticky, málo industriálně. Nově byla otevřena až v lednu 2013, celý projekt výstavby začal o dva roky dříve.

V šedesátých letech měl na tomto místě karosárnu slavný Bertone (navrhnul mj. design Škody Favorit), od vlastníků slavné karosárny koupil areál koncern Fiat v listopadu 2009 a do spuštění výroby investoval miliardu eur.

Předtím se v Grugliascu vyráběly zajímavé a mnohdy ikonické modely - v šedesátých a sedmdesátých letech Fiat 850 Spider, Lamborghini Miura, Lancia Stratos. V osmdesátých letech pak kabriolety - kupříkladu Fiat Punto nebo Opel Kadett GSI.

Bohužel - fotoaparát musí po krátkém představení továrny od zdejšího italského průvodce, který na zaměstnance mává a usmívá se, zůstat vypnutý; fotografie, které vidíte, jsou tak přímo od Maserati.

Vcházíme do první haly - svařovny. Hluk je tady zhruba stejný jako v jiných automobilových továrnách a ani čistota provozu neohromí - v nově či nedávno postavených „fabrikách” je tohle standard. Z podlahy by se dalo obědvat, ale to samé můžete říct i o svařovně škodovky nebo hyundaie v Nošovicích.

Co je ale dramaticky jiné, je výrobní takt, tedy časový interval mezi dokončením dvou po sobě následujících výrobků. V této továrně, která „jede” na dvě směny, ale brzy přibude i noční, je takt šestiminutový. Kupříkladu Škoda Auto jej má 6x nižší, to znamená, že je rychlejší, její takt je většinou kolem 50 sekund až jedné minuty.

Při plném vytížení zde vyrobí každý den 200 automobilů, ročně 50 000 kusů. Továrna zaměstnává 2600 pracovníků, z toho 15 řidičů, kteří každé vyrobené auto zajedou na trase dlouhé 40 kilometrů. Trasa je pevně daná. Deset procent vede městem, jednou tolik kilometrů auta najedou na dálnici a zbytek na okresních silnicích. Zajímavé je, že čtyři kilometry musí být ujety v horách nad 300 metrů nad mořem.

V Grugliascu se vyrábí sice sériově, ale výrazně menší množství automobilů. Celkově v italské továrně vládne větší klid, což by se mělo projevit i na kvalitě výroby. A vtipy o nekvalitních výrobcích z Itálie stranou - v této továrně probíhají desítky kontrol kvality - od měření hluku či superpodrobného zkoumání kvality laku po vodní zkoušku těsnosti.

Zastavuji se u modelu Quattroporte, drženého v „kleštích” a projíždějícího nad našimi hlavami. Na B sloupku má zvláštní „kapsu”. Průvodce továrnou říká, že jde o speciální výztuhu, kterou musí mít auta pro severoamerický trh kvůli testu při převrácení vozu a případném následném pádu. Každá ze speciálních kapes údajně váží dle tvrzení průvodce 80 kilogramů, vozy pro Evropskou unii tuto ochranu nemají.

Mimochodem, největším trhem je USA a Kanada, kam se vyveze 37 procent vyrobených maserati, druhá je Čína (26 procent).

V areálu najdete lisovnu, svařovnu, lakovnu, ovšem nikoliv motorárnu. Vysvětlení je prosté. Motory připravené k instalaci do auta jsou dodávané od Ferrari, z továrny v Modeně. Jde o benzínové šestiválce a osmiválce. Dieselové motory pak dodává italská firma VM Motori.

Automobilka udává, že na výrobu každého ze dvou modelů (Quattroporte a Ghibli) potřebuje 7000 součástek, které odebírá od 230 dodavatelů. Zajímavé je, že 43 procent z nich se do továrny dováží ze vzdálenosti 0-80 kilometrů, více než polovina je vyrobena v Itálii.

Pouhá dvě procenta dílů jsou dovážena ze vzdálenosti větší než 900 kilometrů a jen tři procenta pocházejí od amerického Chrysleru. Sedm dodavatelů z USA přiváží celkem 270 dílů na každé zde vyrobené auto.