Na trať v Le Mans se po 72 letech vrátil speciál Škoda Sport

Závod 24 hodin Le Mans se jezdí od května 1923, počínaje rokem 2002 se na původní trať o délce 13,626 km v rámci podniku Le Mans Classic vydávají také historická vozidla. Připuštěny jsou však pouze modely, které startovaly v původní čtyřiadvacetihodinovce.

Letošní ročník však na sebe nechal čekat, dvouletý cyklus totiž přerušila pandemie. Připomenutí 70. jubilea debutu závodního derivátu „Tudoru“ v Le Mans se tak posunulo z června 2020 až na 30. červen – 3. červenec 2022.

Letos poprvé startoval ten z dvojice vyrobených kusů Škoda Sport, který před 72 lety absolvoval původní závod 24 hodin Le Mans. Nedávno pečlivě zrenovovaný exemplář vedla po trati posádka Stanislav Kafka, Michal Velebný.

Autorem návrhu karoserie byl vedoucí konstrukce karoserií Josef Velebný, dědeček současného koordinátora restaurátorské dílny a jezdce.

Od pořadatelů vůz dostal symbolicky opět startovní číslo 44, stejné jako při prvním startu na slavném okruhu v roce 1950. Druhý z vyrobených vozů Škoda Sport se do Le Mans poprvé podíval v roce 2006 na závod Classic.

Podnik se skládá ze série jízd, vozy přípustných modelů vyrobené v období 1923 až 1981 jsou pořadateli rozděleny do šesti základních a několika speciálních kategorií. Škodovka startovala ve druhé skupině pro vozy vyrobené v letech 1949-1956.

Pro každou z kategorií vozidel jsou vyhrazeny 2 hodiny a 9 minut, rozdělené do tří jízd po 43 minutách. V polovině každé jízdy musí vozy povinně zajet do boxů, kde proběhne výměna jezdců.

Samotný start poslední jízdy probíhá pro Le Mans tradičním způsobem: na pokyn startéra vyběhnou jezdci z určeného místa ke svým strojům, nastartují motor – a vyrazí závodním tempem na trať. Šachovnicová vlajka se mihne pří průjezdu nejrychlejšího vozidla cílem, počínaje 43. minutou závodu.

Výsledky se určují podle počtu absolvovaných kol a časového odstupu za vítězným vozem. Rozdíly v technických možnostech strojů v jedné věkové kategorii zohledňuje další klasifikace, vypsaná podle koeficientu dle objemu motoru. Nově byla vypsána také klasifikace týmů, složených z vozů se stejnými startovními čísly ze všech skupin.

V nabité třídě 2 pro vozy z let 1949 až 1956 podávala posádka během kvalifikace i soutěžních jízd vyrovnané výkony. Češi podle Ondřeje Láníka z oddělení Škoda motorsport stírali výkonové manko vozu na silnější či mladší soupeře technicky čistou jízdou, která jim v celkovém hodnocení kategorie vynesla 47. místo ze 74 posádek, vítězství bral Jaguar D-Type z roku 1954. V pořadí přepočítaném podle koeficientu ovlivněného výkonem a objemem motoru figuruje česká posádka na 43. pozici.

V roce 1946 zaujala Škoda modelem 1101, pro typickou dvoudveřovou uzavřenou karoserii přezdívaným „Tudor“. K oblibě novinky i na zahraničních trzích přispěly také úspěchy v motoristickém sportu. Na Velké ceně Československa v Brně v roce 1949 debutoval právě odvozený dvoumístný speciál Škoda Sport s řadou osvědčených komponentů sériových „Tudorů“ a celohliníkovou ručně vyráběnou pontonovou karoserií.

Následovaly úpravy podle regulí již tehdy legendárního vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans. Na jeho start se tovární posádka Václav Bobek, Jaroslav Netušil postavila 24. června 1950, tehdy šlo o 18. ročník závodu na okruhu de la Sarthe.

Pro noční etapu byla škodovka vybavena dvěma přídavnými světlomety, chlazení brzdových bubnů předních kol zlepšily otvory v přední masce, směrové stabilitě prospělo zvětšení rozvoru na 2150 mm při zachování příznivé hmotnosti 700 kg – včetně nářadí a náhradních dílů.

Vodou chlazený čtyřválec o objemu 1089 cm3 s českou elektroinstalací PAL 12 V a diagonálními pneumatikami Barum dával i díky závodnímu palivu namíchanému z benzinu, etanolu a acetonu výkon 50 k při 5200 min. Škoda Sport dosahovala rychlosti až 140 km/h při nízké spotřebě asi 12 l na 100 km. Škodováci proto nemuseli tankovat tak často jako mnozí konkurenti.

Během prvních 13 hodin závodu v Le Mans se probojovali na 2. místo v kategorii do 1100 cm3 a pátou pozici v celkovém hodnocení podle koeficientu výkonnosti. Rodící se senzaci bohužel ukončila sice drobná, ovšem v daných podmínkách neopravitelná technická závada.

Ve 121. kole závodu praskla pojistka ojničního čepu. Posádka směla podle regulí použít pouze náhradní součástky a nářadí, které měla na palubě... Mladoboleslavští věřili v satisfakci, napřesrok zvažovali nasazení dvojice modernizovaných speciálů.

Vyhrocená politická situace období „studené války“ však další start vozů Škoda na slavné čtyřiadvacetihodinovce neumožnila. Červen 1950 tak znamenal poslední start českého vozu s českou posádkou v závodu 24 hodin Le Mans.