Na plný plyn se čtyřmi Aston Martiny na italském autodromu v Monze

Horký vzduch se tetelí nad příjezdovou cestou ke slavnému Autodromo Nazionale Monza. Okolí cesty lemované stromy, po které jdu společně s druhým českým novinářem, je až nezvykle tiché. Náhle uslyšíme hutný zvuk, který začne zesilovat až se změní v mechanické burácení tří nebo čtyř Astonů, které za stromy nevidíme, ale přeslechnout je nelze. V cílové rovince, dlouhé 1,2 km na vytočenou pětku jedou Astony rychlostí přes 220 km/h (na konci rovinky brzdí před nájezdem do šikany na cca 60 – 70 km/h). Poslouchat v tu chvíli zvuk motoru a zejména výfuku patří k mimořádným zážitkům, který jen tak neomrzí.

Slavný okruh, na němž se jezdí i Formule 1 se nachází asi čtyřicet kilometrů severně od Milána. Autodrom umístěný v působivém Královském parku má délku 5,7 kilometrů a Velká cena Itálie se na něm jezdí od roku 1923.

Aston Martin on Track je akce určená výhradně pro majitele Astonů, Ti zaplatí přijatelný poplatek (zhruba tisíc liber) a mohou jezdit čtyři hodiny na vybraném okruhu prakticky se všemi moderními Aston Martiny. Bezpochyby zajímavá zkušenost, jak poznat i ostatní modely a ještě si s nimi zajezdit na limitu. Společně s kolegou novinářem máme k dispozici čtyři jízdy po deseti minutách, vždy za přítomnosti britských instruktorů. Upřímně: zjistit o autech, ve kterých člověk sedí poprvé, během tak krátké chvíle dostatek informací, je nemožné. Nových vjemů je zkrátka přespříliš, člověk se navíc soustředí na hledání ideální stopy, na ostatních dvacet aut na okruhu a na rady instruktora. Přesto, pár dojmů utkvělo v paměti.

Celá modelová řada Astonů si je velmi podobná, rozlišit DB9 od DBS není snadné, ani když tyto britské sporťáky nevidíte poprvé. O všech modelech, osmiválci počínaje a dvanáctiválci konče lze říci, že kromě dostatku výkonu mají i hezky naladěný zvuk výfuku - není vlezlý, ve vyšších otáčkách je krásně hutný a když uberete plyn, uslyšíte díky nespálené směsi pořádnou kanonádu. Vážně radost poslouchat.

Další dojem: v interiéru je místa tak akorát, pokud má člověk závodní přilbu (v Monze byla povinná), dotýká se stropu. Pozice za volantem se hledá dobře, interiér působí luxusně, výběr materiálů je výborný, stejně jako jejich zpracování. Ale to vás v autech s cenovkou mezi dvěma až čtyřmi milióny korun nepřekvapí a neohromí – konkurence má stejně dobré interiéry. Zadní sedačky jsou vysloveně nouzové, sedět na nich déle než pár minut by bylo utrpením.

Ze čtveřice testovaných Astonů (DBS, DB9, V8 Vantage a V12 Vantage) byl V8 Vantage v otevřené verzi „nejměkčím“ – jeho podvozek se nejvíce nakláněl a více než sportovní auto zkrátka připomínal poctivé GT – pohodlné auto na dlouhé cesty. Automatická převodovka řadila pomalu, řízení a ochota zatáčet nicméně splnila to, co řidič od podobného vozu očekává. Stovku zvládne V8 Vantage za 4,7 vteřiny a jede až 288 km/h.

To modely DBS a V12 Vantage mají vysloveně sportovní zaměření. Oba pohánějí šestilitrové dvanáctiválce s výkonem 600 koní - řízení je dostatečně tuhé a zároveň komunikativní, oba Astony měly i při zapnuté stabilizaci tendenci k mírné přetáčivosti. Jejich ochota vrhat se do zatáček byla i přes velký, vepředu umístěný motor, výtečná.

Rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravu se blíží ideálnímu 50:50. Ve zkoušených vozech byla šestistupňová manuální převodovka – přesná, s jasně vymezenými drahami. Spojka byla tuhá, ale to k takto výkonným vozům patří. DBS zvládne 0-100 km/h za 4,3 vteřiny, V12 Vantage je o 0,1 vteřiny rychlejší. Nejvyšší rychlost obou modelů je lehce přes 300 km/h.

Poslední model, kupé 2+2 s názvem DB9 (nástupce DB7), je zaměřen spíše na rychlé cestování. Díky dokonalému rozložení hmotnosti 50:50 si s ním dobře zajezdíte i na okruhu, dojmy z V12 a DBS ale byly přeci jen lepší, co se týče dynamiky a požitku při průjezdech zatáčkami. DB9 pohání dvanáctiválec s výkonem 450 koní a 570 Nm točivého momentu. V řeči čísel to znamená zrychlení 0-100 km/h za 4,6 vteřiny a nejvyšší rychlost 306 km/h.