Na mosteckém autodromu jsme prohnali nový Renault Megane R.S.

Někdy je lepší být druhý než první. To mě napadá, když jedu do Mostu, kde novináře Renault v Česku v dopolední a odpolední směně poprvé nechá řídit nejnovější Megane RS. Celou dobu prší, ale když po poledni dorazím na okruh, začnou se mraky protrhávat a sem tam vysvitne slunce, které během tiskové konference většinu z 4,2 kilometru dlouhého okruhu dokonale osuší. Tak to bychom měli.

Megane RS je dlouhodobě hodnocen jako jeden z nejlepších ostrých hatchbacků. Přeplňovaná osmnáctistovka má 280 koní při 6 tisících otáčkách, motor samotný ale snese i 7 tisíc. Maximum točivého momentu máte k dispozici od 2400 otáček. K dispozici máte buď šestistupňový manuál nebo rovněž šestistupňovou dvouspojkovou převodovku EDC, kterou měly až na jedno všechna auta, která tuzemský importér přivezl do Mostu.

Megane RS s automatem je o 23 kg těžší, ale i tak je hmotnost 1 430 kg úplně v pohodě. Verze Cup s tvrdším podvozkem má mechanický samosvorný diferenciál Torsen, na okruhu ale vyzkoušíme výhradně základní verzi s elektronickou náhražkou. Ale i s ní jezdí er-eso výborně.

Skvělá jsou alcantarová sportovní sedadla s integrovanou opěrkou hlavy. Poskytují dostatečnou boční oporu, zároveň to ale po skoro hodině sezení v nich vypadá, že by mohly být i pohodlné při každodenním ježdění.

Volant s alcantarou je tak akorát do ruky a protože jsem nebyl dostatečně průbojný, volím na voliči automatické převodovky písmeno D a jedu na úvodní kolo, kdy skupina devíti aut ještě jede v rámci úvodního kolečka spořádaně za sebou.

Výfuk nedělá kdovíjaký randál, je to příjemný společník na celodenní ježdění, ale tady na okruhu by mi více hluku nevadilo. Vždyť to, co se line z výfuku, nemůže mít sebemenší problém plnit zdejší hlukové limity, zavedené proto, aby místní nemuseli celé dny poslouchat jenom randál ze závodních aut či náklaďáků.

Vtipné je, že na displeji se zobrazuje nejvyšší povolená rychlost 90 km/h, což je drobný nedostatek jinak povedeného navigačního systému. Na závodním okruhu samozřejmě můžete jet tak rychle, jak vám odvaha a vaše zkušenosti dovolí, a nutno říci, že do první ostré pravé, která následuje po 792 metrů dlouhé rovince, brzdím z dvousetkilometrové rychlosti.

První kola máme za sebou a je na čase se do toho trochu opřít. Okamžitě je jasné, že Megane RS má velice příjemně naladěné řízení, které díky oddělené těhlici na přední nápravě volant netahá, ani když ve vracáku pořádně zatopíte pod kotlem. Šestistupňová převodovka řadí velice rychle, pod volantem máte velká pádla a co je důležité, motor vytočíte až do sedmi tisíc.

Natahuji se po tlačítku pro vypnutí ESP, ale nikde žádné nenacházím. Ale stabilizace jde úplně vypnout, musíte přepnout do režimu Race (Závod). Ve sportovním je utlumena částečně, ve všech ostatních je zapnutá a jakýkoliv prokluz kol jemně „ztrestá“. Ale naladěná je citlivě.

Podvozek je dostatečně hravý, aby vám vykouzlil úsměv na rtech. Můžete si vybrat: buď pojedete maximálně efektivní čistou stopu, nebo se vykašlete na výsledný čas a zjistíte, že Megane RS, ač automobil s poháněnou přední nápravou, si umí hodit zadkem. Stačí trochu přehnat nájezdovou rychlost, zůstat o trochu déle na brzdách a pak ze široka prudce zatočit, přidat plyn a korigovat směr volantem a plynem. Tato „tajná série“ zaručí, že ucítíte, jak se i na suché vozovce auto začne mírně přetáčet.

I ve vysokých rychlostech je Megane RS krásně neutrální (a skvěle řiditelný plynem), tady si Renault zaslouží potlesk. A to má vzadu obyčejnou torzní příčku. Renault ale spoléhá na natáčení zadních kol 4Control, kdy zadní kola se do rychlosti 60 km/h natáčejí proti těm předním (menší poloměr otáčení) a ve vysokých rychlostech naopak – o jeden stupeň, takže pomáhají autu zatáčet.

V pomalých zatáčkách je ale jasné, že klasický samosvorný diferenciál je lepší volbou – pod plným plynem přední pneumatiky nestíhají přenést sílu motoru, dávkovat tak musíte citlivěji a s malým předstihem – osmnáctistovka má „dole“ lehký turboefekt.

Když budete na okruhu začátečníci a dupnete uprostřed zatáčky na brzdu, nic se nestane, a Megane krásně vykrouží oblouk. Je to velice přívětivé auto, které vám nehází klacky pod nohy a pomůže tam, kde by nemuselo. Na druhou stranu, pokud jste už aspoň párkrát na okruhu jeli a nejste nemehla, otevře vám prostor pro velkou zábavu.

A co mě udivuje, brzdy nevadnou a pořád mají výborný účinek. Vzhledem k tomu, že jezdím odpoledne, kdy auta za sebou mají první dva stinty po 25 minutách (takže deset jedenáct kol v každém), je to na sériové auto, které má ambici sem tam jet i po závodním okruhu, když už ne obdivuhodné, tak velice příjemné. Větrané kotoučové brdy mají vpředu průměr 355 mm, vzadu 290 mm. A jak jsem již říkal, brzdí skvěle. A otvory za předními koly jsou skutečně funkční, zjistil jsem, když jsem v pit lane zkoumal zaparkovaná auta.

Nějaká negativa? Možná větší zdvih plynového pedálu pro pohodlnější dávkování plynu v zatáčce, ale to je spíš individuální věc. Někomu možná bude vadit množství jízdních režimů, ale to je už dnes normální a sportovní auto, které by nemělo individuální nastavení pro výfuk, tlumiče, řízení, převodovku a kdo ví co ještě, už mnoho není.

Ve Španělsku vyráběný Megane RS je výtečný hot hach, minimálně v prostředí „velkého“ autodromu. Jak se bude chovat při normálním ježdění, vám povíme záhy, termín zápůjčky již máme potvrzený. Ještě je třeba zmínit prodejní cenu – 719 900 korun.

Kdo chce jezdit častěji na okruh, nechť si počká na verzi Cup. Bude i Trophy s výkonem 300 koní.