Článek
Ani třicetistupňové horko, které se ještě zvyšovalo v rozpáleném kotli pískového lomu, nemohlo zkazit náladu návštěvníkům, z nichž mnozí už v pátek dorazili na závod šestadvacátého ročníku mistrovství ČR v truck trialu, který se jel o uplynulém víkendu.
U Melicharů propadla adrenalinu a vášni k truck trialu celá rodina. Na snímku Milan Melichar s dcerou Eliškou
Investice do šrotu
Zúčastnit se je zdánlivě jednoduché. Stačí peníze, nadšení a odvaha a samozřejmě technické nadání. Vyřazený náklaďák, který nejlépe už v době své výroby byl pro terén předurčen, se podle nadšenců pro tento sport dá koupit i za cenu šrotu.
Tatra 815 patřila k nejlepším vozům naší armády. Její údržba je pořád drahá. Jen obložení, které za závod shoří, přijde na šedesát tisíc.
„Já ho pořídil před šestnácti lety, odkdy jezdím, za 140 000 korun. Ovšem pak jsem do dalších úprav investoval zhruba půl milionu. Dnes už je to pochopitelně zase všechno dražší, ale stále je pořizovací cena za náklaďák jen první a levnější krok. Předělávka a samotné závodění jsou mnohem větší investice. Ale baví nás to všechny. Jezdí se mnou i moje manželka Ladislava, která bohužel musí být nyní z rodinných důvodů doma, pak i dcera Eliška a syn Lukáš, který také usedá za volant. Je to prostě velký koníček,“ svěřil se po jedné ze svých jízd Milan Melichar.
Na okruh v Sosnové se vrátily historické závodní vozy a legendy motorsportu
I cesta k závodišti stojí balík
Jak pan Melichar dodává, náklady na jeden závod, kterých je šest do roka, jsou nejméně dvacet tisíc, z čehož velkou část spolkne už samotná přeprava na místo soutěže. Auta, u kterých se nikdo nebaví o spotřebě, totiž nemohou (ve velké většině) jezdit v běžném provozu, a tak je musí tahat na podvalníku. A to už je samo o sobě dost drahé.
Pískovna u Kunštátu nabízí při závodech atraktivní podívanou. Diváci mají vozy jako na dlani.
Autobusák a také farmář z Prahy Milan Melichar stojí v čele rodinného týmu, který takové náklady pociťuje přece jen citelněji než firemní party, závodící pod podnikatelskými stájemi.
Jeho tým se jmenuje Zebra – a pruhování, které se nedá přehlédnout, mají u Melicharů zjevně rádi. Ostatně kdysi zřejmě pruhované vycpané „zvíře“ zdobí i přední sklo jeho auta, ve kterém ho jako spolujezdec ve velmi spartánské, v podstatě holé kabině vybavené jen nejnutnějšími bezpečnostními prvky provází i dcera Eliška.
Mnozí diváci jezdí do pískovny už od pátku a nad závodištěm kempují. Tentokrát měli místo na skládce suti.
Dcera se s tátou nebojí
Třiadvacetiletá budoucí zemědělská inženýrka se i ve chvílích, kdy čumák ryčícího auta ční ve svahu téměř kolmo proti nebi, usmívá. „Nebojím se, já tátovi věřím. Jezdím s ním takto už od patnácti. Je to prima,“ usmívá se dívka, která se s vozem – na rozdíl od jejího táty ještě nikdy nepřevrátila.
Nepřímo může i za to, že se rodina na tento koníček vůbec dala. V patnácti si totiž zlomila ruku. A táta místo cesty k moři, kam pro zranění nemohla, našel tenkrát na léto náhradní program u kamaráda, který už měl s truck trialem zkušenosti.
Se závoděním v terénu mnozí začínají už odmala.
Upustit páru
„Prostě si na závody jezdíme upustit páru a pobavit se, není to jen o motorech. My například máme partu, dohromady je nás asi dvacet včetně závodících posádek, kteří rádi jíme. Zrovna teď se nám v depu griluje kýta a už se na ni na večer těšíme,“ dodala Novinkám jedna ze skalních příznivkyň závodníka Tatry 815 Vojty Špičky Olga Neunerová ze Žatce.
A jak dodává její manžel Honza, u posezení nebudou chybět ani dva soudky piva. „Jde o soutěž speciálně upravených vozů různých značek. Závodníci mají vždy za úkol projet vyznačenou sekci bez dotyku označených branek, a navíc v daném časovém rozhraní,“ přiblížil za pořadatele Karel Fiala. A jak se v pískovně ukázalo, jednoduché to rozhodně není.
Cybertruck už se prodává i v Česku, cena ale pořádně vyrostla
