Model Mondeo se stal vlajkovou lodí evropského Fordu. Oslavil 30 let

Model střední třídy Mondeo, který automobilka Ford uvedla na trh 8. ledna 1993, se stal úspěšným nástupcem populárního modelu Sierra. Vyvíjen byl od roku 1986 společně americkým a evropským Fordem a od sierry se zásadně lišil, a to zejména použitím koncepce motoru napříč před přední nápravou a pohonem předních kol.

Mondeo bylo zamýšleno jako celosvětové auto (odtud i název z latinského „mundus“ - svět) a jeho výroby se ujal závod Fordu v belgickém Genku. Vůz, dostupný hned ze startu jako sedan, liftback i kombi, zaujal i odborníky a získal prestižní titul Evropský vůz roku 1994.

Mondeo se v Severní Americe prodávalo s drobně odlišným designem a pod označením Contour a také jako Mystique pod značkou Mercury, která tehdy v USA prodávala luxusnější fordy, ale ne na úrovni značky Lincoln.

Zprvu byly pod kapotou jen čtyřválce, v roce 1994 však přibyla i zážehová V6 o 2,5 litru objemu. Ta se ve své nejvýkonnější, 205k specifikaci dostala i do sportovní verze ST200, prodávané v letech 1999 a 2000. Krátce, v letech 1995 a 1996, byl k mání i pohon všech kol k dvoulitrovému zážehovému čtyřválci.

Evropské mondeo prošlo modernizací už v roce 1996. Ta se zaměřila na nejčastěji kritizované oblasti, např. nudný vzhled a nekvalitní světlomety. Zvenčí zůstaly beze změny jen dveře a střecha, u kombíku navíc zadní boční panely.

V Evropě mondeo zpočátku nemělo strhující úspěch navzdory ocenění Evropským autem roku, ale již v roce 1998 se stalo nejprodávanějším rodinným vozem ve Velké Británii. Mimo jiné dbalo na bezpečnost, např. bylo prvním vozem, který se od začátku výroby prodával i s airbagem spolujezdce ve všech výbavách.

Navzdory takové výbavě však získala první generace v modernizované podobě (označované „Mark II“, což trochu zavádějícím způsobem naznačuje druhou generaci) testu Euro NCAP jen tři hvězdičky.

Skutečná druhá generace přišla na svět v listopadu roku 2000 a její design byl výrazně ostřejší. Oproti předchůdci měla o 5 cm delší rozvor náprav, z čehož benefitovali hlavně cestující na zadních sedačkách. Základní design šasi a odpružení zůstaly stejné, což znamenalo stejně jako u první generace výborné jízdní vlastnosti.

Kompletně přepracován byl samozřejmě vzhled zvenčí i zevnitř, který byl ostřejší a výraznější - a dnes s odstupem času lze říci, že i nadčasový, neboť by mu málokterý laik hádal třiadvacet let. K mání byly i tak luxusní prvky výbavy, jako jsou ventilované přední sedačky, systém ESP či hlavové airbagy. Navzdory tomu získal vůz v testu Euro NCAP „jen“ čtyřhvězdičkové hodnocení.

Druhé generaci zůstaly v nabídce tři karosářské varianty: sedan, liftback a kombi. Ve Velké Británii byla dlouhodobě nejprodávanějším vozem ve své třídě a umisťovala se vysoko i v tamním žebříčku celkově nejlépe prodávaných vozů.

Pod kapotou byly největší novinkou tehdy moderní turbodiesely Duratorq, které nahradily stárnoucí osmnáctistovku Endura-D v první generaci. Vrchol tvořil nový třílitrový šestiválec ve sportovní verzi ST220, který dával výkon nejprve 206, později 226 koní.

Třetí generace Mondea (označovaná "Mark IV") přišla na trh v roce 2007 na platformě EUCD, vyvinuté ve spolupráci s Volvem. Publiku se ale odhalila dříve - v bondovce Casino Royale, která měla premiéru v roce 2006.

Design vycházel z konceptu Ford Iosis, odhaleného na frankfurtském autosalonu roku 2005. I zde zůstaly tři možnosti provedení karoserie, tedy sedan, liftback a kombi, ovšem design zádě liftbacku a kombíku si byly více podobné než v minulosti.

Nová platforma neumožňovala zástavbu vidlicového šestiválce a pod kapotou tedy byly výhradně řadové motory. Vrcholem ovšem byl 2,5l přeplňovaný pětiválec od Volva, který dával 220 koní. Všechny ostatní motory byly čtyřválcové.

Zatímco druhá a třetí generace mondea neměly přímé sourozence v Severní Americe, u čtvrté generace tomu tak bylo, stejně jako u první. Toto mondeo, označované „Mark V“, nejprve přišlo na severoamerické trhy jako model Fusion a až o dva roky později se začalo prodávat v Evropě pod tradičním jménem. Odklad byl zčásti zapříčiněn i uzavřením továrny v Genku, která vynutila přesun výroby mondea do španělské Valencie.

Čtvrtá a pro Evropu poslední generace mondea přišla na naše trhy v roce 2014 a její výbava byla opět na špici. Toto mondeo bylo prvním evropským Fordem s LEDkovými světlomety, nabídlo také nafukovací zadní bezpečnostní pásy pro snížení tlaku na tělo pasažéra nebo automatické nouzové brzdění v městských rychlostech.

Pod kapotou byl největším dostupným motorem dvoulitrový čtyřválec v zážehové i vznětové variantě. U obou však právě zde nabízel nejvíce výkonu v historii modelu - 240 koní u benzínu, 210 koní u nafty. Také byl k mání prvně hybrid o kombinovaném výkonu 187 koní a na dolní konec nabídky přibyl tříválec o objemu jednoho litru.

V roce 2021 automobilka oznámila konec mondea bez přímého nástupce. Poslední vůz byl vyroben před necelým rokem - z výrobní linky ve Valencii sjel 4. dubna 2022. Třicátých narozenin se tak model ve výrobě těsně nedožil, alespoň co se týče trhů v Evropě a Severní Americe.

V Číně však vůz dostal i pátou generaci, protože na rozdíl od „západního“ světa, v němž zákazníci milují SUV, je v Číně stále silná poptávka po autech s klasickou tříprostorovou karoserií. Export vozu mimo Čínu nebyl nikdy v plánu.