McLaren F1 slaví třicet let od vstupu na scénu. Dodnes překypuje superlativy

Velká cena Monaka ve formuli 1 si o uplynulém víkendu připomněla jedno významné výročí - třicet let od představení McLarenu F1, dodnes jednoho z nejikoničtějších hypersportů planety. Ukázal se při jejím konání 31. května 1992, tedy přesně před třiceti lety.

Dítko konstruktérů Gordona Murraye a Rona Dennise začalo vznikat v roce 1988. „Čím víc jsme se o tom bavili, tím víc se mi to líbilo. Jedna věc byla jasná - pokud McLaren postaví silniční sporťák, bude to nejen nejlepší sporťák, který kdy svět viděl, ale také nejlepší sporťák, který svět kdy uvidí,“ zavzpomínal v minulosti Ron Dennis.

Výsledkem bylo auto, které díky hmotnosti jen 1138 kg, výkonu 636 koní a vycizelované aerodynamice zvládlo rychlost 386,4 km/h dle pravidel Guinnessovy knihy rekordů; jedna z oněch dvou jízd byla rychlostí až 391 km/h.

Je McLaren F1 skutečně tak ultimativní i po tolika letech, když např. čtyřsetkilometrovou rychlost překonalo už Bugatti a nyní si značky jako SSC nebo Koenigsegg brousí zuby na metu 500 km/h? Přinejmenším zůstává nejrychlejším silničním autem s atmosféricky plněným motorem; všichni ostatní k dalším rekordům používají turbodmychadla či kompresory.

Perliček z jeho vývoje a života je však mnohem víc. Za zmínku stojí třeba fakt, že co do ovladatelnosti a použitelnosti byla laťkou mnohem plebejštější, pomalejší a levnější Honda NSX.

„Ve chvíli, kdy jsem řídil NSX, všechna ostatní auta, která do té doby sloužila jako laťky - ferrari, porsche, lamborghini - při vývoji, se z mé hlavy vypařila. Samozřejmě že auto, které jsme stavěli, muselo být rychlejší, ale komfort a ovladatlenost NSX se staly našimi novými cíli,“ cituje Gordona Murraye článek na webu Hondy.

Právě za Hondou také Murray původně přišel s prosbou, aby pro jeho supersport postavila motor. Chtěl deseti- nebo dvanáctiválec o objemu zhruba 4,5 litru, který by vážil nanejvýš 250 kg, dával nejméně 560 koní a byl založen na motoru používaném ve formuli 1. Honda tehdy motory formulovému týmu McLaren dodávala, ale ke stavbě motoru pro silniční auto se přesvědčit nenechala.

Německé BMW učinilo nabídku a přišlo s motorem, který vycházel z dvanáctiválce M70, užitém v řadách 7 a 8. Dostal název S70/2 a byl sice těžší o 16 kg, než Murray chtěl, ale také nabídl o 14 % více výkonu. Jeho objem byl 6064 ccm a s kompresním poměrem 11:1 dával bez přeplňování 636 koní v 7400 otáčkách a 651 Nm v 5600 ot/min.

Maximum otáček „běžných“ verzí pro zákazníky bylo 7500. Toto číslo je poměrně důležité, neboť s ním byla maximálka 356 km/h - takové dosáhl magazín Car and Driver při testování v roce 1994. Vůz tehdy narážel do omezovače na nejvyšší rychlostní stupeň. Tehdejší odhady hovořily o maximálce přes 370 km/h, pokud by vůz měl delší převody.

Zmíněných 386,4 km/h dosáhl závodník Andy Wallace v roce 1998, tedy ke konci výroby F1, na posledním vývojovém prototypu, označeném XP5. Nepomohly mu k tomu prodloužené převody, ale zvýšené maximální otáčky motoru - na 8300.

Superlativů samozřejmě bylo mnohem víc. Tak například sedačka řidiče uprostřed a povystrčená dopředu tu byla proto, aby co nejvíc hmotnosti bylo soustředěno doprostřed auta pro co nejlepší jízdní vlastnosti. Motorový prostor byl vykládán skutečným plátovým zlatem, protože se zjistilo, že tenoučká vrstva zlata je nejlepším tepelným štítem, potřebným pro ochranu karbonové konstrukce a karoserie vozu.

McLaren F1 nemá žádná velká křídla, alespoň ne ve své silniční verzi. O aerodynamiku se stará tvar karoserie a zejména spodek auta; vůz mimo jiné používá i ventilátory, které pro lepší přítlak vytahují vzduch zespod auta. Za zmínku stojí také palivová nádrž, která je vakem, nikoliv plastovou nádobou, a každých pět let je třeba ji vyměnit, i kdyby auto neujelo ani metr. Pro takovou operaci je třeba vymontovat motor.

Navzdory tomu např. zadní světla jsou obyčejné lampy dodávané externí firmou, které člověk může najít i na některých autobusech. A vnější zpětná zrcátka pochází z Volkswagenu Corrado.

Aerodynamika je propracovaná ještě dále - malá klapka, která se zvedá na zádi při brzdění ve vyšších rychlostech, slouží jako aerodynamická brzda jen podružně - hlavní je vyrovnat rozložení hmotnosti při prudkém brzdění. A taky poslat část přetlaku, který se před klapkou vytvoří, kanály k zadním brzdám jako chladicí vzduch.

A konečně, F1 bylo více než dvojnásobně dražší oproti Bugatti EB110. V době uvedení na trh stálo v Anglii 634 500 liber, což je ekvivalent dnešního 1,08 milionu liber či 31,36 milionu korun. EB110 přišlo na 285 500 liber. Vzniklo celkem 106 McLarenů F1, z toho 64 standardních silničních verzí.

Kolik stojí McLaren F1 dnes? Jako všechna špičková auta podstatně víc než před pár lety. Ty nejlepší exempláře mění majitele za sumy okolo 20 milionů dolarů, tedy 461 milionů korun.