Článek
Nyní je rájem motorkářů, cyklistů, romantiků nebo lidí, kteří nikam nespěchají. Tak to ale vždycky nebylo. Americká silnice Route 66 se za necelých 60 let svého provozu stala důležitou dopravní tepnou, ale i opěvovanou legendou. Byla uvedena do provozu před 95 lety, 11. listopadu 1926.
Hlavní zásluhu na vybudování východozápadní diagonály měl podnikatel Cyrus Avery. Na jeho popud se v roce 1921 začalo uvažovat o stavbě silnice, která měla zejména přitáhnout pracovní sílu na západ země. Trasa zprovozněné Route 66 vedla z Grand Parku v Chicagu do Los Angeles (od roku 1936 do Santa Moniky), v plné délce měřila 2448 mil, tedy 3940 kilometrů, procházela třemi časovými pásmy a osmi státy.
Na dosud existujících úsecích historické Route 66 bývají patřičné cedule. Zde část v Arizoně.
Podle Averyho přání měla nést číslo 60. Stejné pojmenování si však přáli stavitelé pro silnice v jiných částech USA. Nakonec Avery navrhl číslo 66, i když se s takovým označením nepočítalo. Dvě šestky měly výhodu v tom, že se snadno pamatují a také při vyslovení mnohem lépe zní.
Ovšem, až do roku 1938 nebyla v celé své délce zpevněná. Právě v letech 1937 a 1938, když bylo pokládání pevného koberce dokončováno, se v některých místech trochu měnila a napřimovala její trasa. Ze systému amerických „highways“, který byl ustanoven právě ve 20. letech, byla tato první, která měla kompletně zpevněný povrch.
Část historické Route 66, vedoucí přes Oatman v Arizoně, je klikatou horskou silnicí.
Popularita „šestašedesátky“ rostla mimo jiné proto, že procházela většinou placatým terénem, takže se po ní dobře jezdilo nákladním autům. Hrála velkou roli v migraci obyvatel na západ, nejčastěji za prací – ať už ve 30. letech kvůli prachovým bouřím na středozápadě, či v období druhé světové války.
Později byla vyhledávanou trasou dovolenkářů na cestě do Los Angeles. Vedla nedaleko Grand Canyonu či Meteor Crateru, 1,2km kráteru po dopadu meteoritu v Arizoně. Začaly se objevovat tematické restaurace a motely po cestě, např. s pokoji ve tvaru indiánských týpí.
Podél historické Route 66 vznikly už ve 30. a 40. letech ubytovací zařízení jménem Wigwam Motels. Že nabízí ubytování v týpí a ne ve vigvamech, považujme za nepodstatné.
Pokles provozu na Route 66 začal v 50. letech minulého století, kdy se začala stavět dálniční síť tak, jak jí rozumíme dnes. Takovýmto dálnicím se v USA říká „Interstates“ a první kousek, který nahradil Route 66, byl postaven v roce 1953 v Oklahomě, mezi Tulsou a Oklahoma City. Na spoustě míst např. v Illinois nové dálnice nebyly k původní silnici 66 paralelní, ale byly postaveny v její trase, čímž byla historická silnice ztracena.
Ve spoustě států byly Interstates stavěny primárně na venkově a obchvaty měst měly být postaveny později. Ovšem, v Novém Mexiku panovala taková obava ze ztráty zákazníků v městských restauracích a hotelích, že stát v roce 1963 zakázal obchvaty stavět. Kvůli tlaku ze strany federální vlády, která hrozila i zastavením financování ostatních dálnic, byl už v roce 1965 tento zákaz zrušen.
Chrysler slaví 95 let. Provázely ho velké úspěchy, ale i řada problémů
Dálniční úseky postupně nahrazovaly starou silnici 66, až ji v roce 1984 nahradily úplně celou. V červnu 1985 oficiálně přestala Matka cest, jak ji nazval ve svém románu Hrozny hněvu spisovatel John Steinbeck, sloužit jako hlavní silnice úředním rozhodnutím.
Některé úseky Route 66 pak začaly fungovat jako paralelní úseky k dálnicím skrz města, převzaly je jednotlivé státy jako okresní či místní komunikace, některé úseky se staly soukromými, jiné byly opuštěny úplně.
Tzv. Sidewalk Highway se říká částem původní Route 66 z 20. let 20. století, kde byl asfaltový jen 2,7 metru široký pruh uprostřed. K vyhýbání sloužily pevné štěrkové krajnice. Poslední kousky silnice v tomto formátu existují v Oklahomě.
Dnes už není možné projet celou původní trasu „šestašedesátky“, ovšem s pečlivým plánováním je možné jet po velké části této trasy. Některé opuštěné úseky se rozpadají, jiné si zachovaly svůj původní formát pruhu asfaltu širokého 2,7 metru s pevnými štěrkovými krajnicemi pro vyhýbání protijedoucích vozidel.
Route 66 se stala trvalou součástí americké kultury. Kromě Steinbecka ji proslavil kupříkladu jazzový pianista Bobby Troup, jenž napsal píseň Route 66, která se stala hitem a hráli ji i Chuck Berry, The Rolling Stones nebo Depeche Mode. Route 66 vystupovala i ve filmu Bezstarostná jízda či v animovaném filmu Auta.
Cadillac Ranch, místo s posprejovanými vraky cadillaců zapíchanými do země, je jednou z dnešních atrakcí podél historické Route 66.
V Elk City v Oklahomě stojí muzeum věnované této silnici. Silnice je také součástí výstavy „Amerika v pohybu“ v Národním muzeu americké historie ve Washingtonu D.C. Route 66 má samozřejmě obrovské množství fanoušků nejen v USA, ale po celém světě včetně České republiky, kde dokonce pro fanoušky funguje Česká asociace Route 66. A pro nejednoho fanouška amerických aut je snem se po Route 66 projet.
