Článek
Z dlouhé řady modelů automobilové značky Citroën, které jsou většinou od konkurence snadno rozeznatelné neobvyklou karoserií či originální technikou, je patrně nejslavnějším lidový model 2CV, zvaný „kachna“. Výroba tohoto vozu skončila přesně před 30 lety, 27. července 1990.
První prototyp lidového vozítka vznikl z iniciativy viceprezidenta společnosti Citroën Pierra-Julese Boulangera v roce 1937. Práci na něm zahájili konstruktér André Lefebvre a designér Flaminio Bertoni v létě 1936.
Takto vypadalo sériově vyráběné 2CV v letech 1949–1961.
Požadavek na nové lidové vozítko údajně zněl, že musí uvézt čtyři venkovany se slamáky na hlavě a pytel brambor přes zorané pole rychlostí 60 km/h, aniž by se rozbilo jediné vejce v ošatce. Posléze bylo vyrobeno 250 prototypů, sériovou výrobu však překazila druhá světová válka.
Myšlenka nenáročného vozu nezapadla, na oficiální představení si však musel počkat až do 7. října 1948. Ukázal se s na první pohled nepochopitelným jménem 2CV, znamenalo „deux chevaux vapeurs“, tedy doslova „dva parní koně“ podle daňové třídy, do které spadal. Skutečný výkon prvního provedení byl vyšší – 6,6 kW, tedy 9 koní.
Plátěná stahovací střecha se snaží nahradit klimatizaci.
Automobil netradičních tvarů sice nevzbudil svým vzhledem všeobecné nadšení, přinesl však řadu pokrokových konstrukčních řešení včetně nezávislého zavěšení kol. Zákazníci oceňovali hlavně praktické věci jako vysokou světlou výšku, která umožnila jízdu po nekvalitních polních cestách, nízkou spotřebu, pohodlné pérování a především jednoduchost, která umožňovala rozebrat vůz jen s pomocí nejzákladnějšího nářadí, minimálních znalostí a základní zručností, takže jej dokázal opravit takřka každý.
Blinkry na blatnících ukazují na to, že tenhle červený kousek pochází z pozdějších let výroby.
Citroën 2CV byl označován za průlom v minimalizaci automobilů a v jeho zpřístupnění většině obyvatel, což samozřejmě umožnila hlavně nízká cena. Tomu odpovídaly také technické parametry vozidla.
První verze byla osazena dvouválcovým motorem o objemu pouhých 375 cm3 a výkonu zmíněných 6,6 kW, který bylo možné nastartovat pouze klikou. Postupně se objem motoru zvětšoval na 425, 435, 602 a konečně 652 ccm. S tím rostly i výkony, nejobjemnější motor dával 35 koní.
Citroën 2CV fourgonnette.
Drobné kosmetické úpravy prodělala i karoserie, která dodnes budí nadšení především díky shrnovací plátěné střeše. Kromě základní čtyřdveřové varianty bylo velmi populární i provedení pick-up. Existovala řada dalších úprav populárního vozítka.
Kachna sloužila u armády v pouští verzi, to se jmenovala Sahara a měla pohon všech kol, realizovaný pomocí dvou motorů o objemu 425 ccm, také jako elegantní kabriolet či jako lehké užitkové vozidlo zvané „fourgonnette“. Na základě 2CV vzniklo několik dalších citroënů, například Dyane nebo víceúčelový lehký vůz Méhari.
Citroën Méhari.
Poslední „kachna“ sjela z výrobní linky v portugalském městě Mangualde. Ve Francii byla její výroba definitivně zastavena již v roce 1988. Celkem bylo vyrobeno přes 5,1 milionu kusů. Vozítko si získalo nesmírnou popularitu a dodnes má tisíce obdivovatelů, kteří historická auta udržují v původní podobě, ale také je neustále vylepšují či přestavují. Na celém světě existují stovky klubů majitelů těchto vozů, jejich celosvětový sraz byl v roce 2009 i v Česku.
Kromě nejznámější přezdívky „kachna“ se auto dočkalo řady dalších přízvisek. Ve Francii je to „la Dedeuche“, jinde třeba „ošklivé kačátko“ nebo „dva koně“ podle významu názvu 2CV.
