Legendární italská Vespa se stala synonymem pro skútr. Slaví 75 let

Italská letecká továrna Piaggio, která hledala po konci druhé světové války nové uplatnění, nakonec spoludefinovala jednu kategorii jednostopých vozidel. Skútry – malé kapotované motocykly, určené hlavně do města – sice vznikly už o pár dekád dříve a po válce se objevily třeba v poraženém Japonsku, až italská firma s nimi ale udělala „díru do světa”. Historie značky Vespa se začala psát 23. dubna 1946, kdy firma Piaggio požádalo o patent na svůj skútr.

První pokus výrobce z malého toskánského města Pontedera o kompaktní motocykl se zrodil už za války, model MP5 ale příliš elegance nepobral. Typ zvaný Paperino podle italského názvu Kačera Donalda se nelíbil ani Enricu Piaggiovi, který se obrátil na leteckého konstruktéra Corradina D'Ascania. A protože ten se skútry zabýval už dřív, rychle našel řešení.

Původně vyvíjel skútr pro průmyslníka Ferdinanda Innocentiho, kvůli rozdílným představám o konstrukci rámu se ale rozešli – a když Piaggio potřeboval pomoci, byl D'Ascanio připravený. U rýsovacího prkna se inspiroval skútry od americké firmy Cushman, které využívali třeba američtí výsadkáři a po válce jich v Itálii dost zbylo, rozhodně ale jen nekopíroval. Z praktických i estetických důvodů přesunul motor s převodovkou vedle zadního kola a hlavně navrhl elegantní rám lisovaný z plechu.

Nový skútr tak dostal typický tvar, který mu přinesl také jméno. „Sembra una vespa!” (česky „Vypadá jako vosa!”) prohlásil Enrico Piaggio, když uviděl prototyp označený MP6. Podobně jako tento hmyz dostal skútr výraznou zadní část, kterou s řidítky a aerodynamickým krytem řidiče spojuje jen subtilní podlážka. A když se k tomu přidal bzučivý zvuk motoru o objemu 98 ccm (u sériových modelů s nuceným chlazením větrákem), bylo jméno Vespa na světě.

V poválečné Itálii si nový skútr rychle získal oblibu a výrazně se zasloužil o motorizaci země. Do konce roku 1946 se prodalo zhruba 2300 skútrů, v dalším roce to bylo již 10 tisíc kusů a v roce 1950, kdy se Vespa začala vyrábět i v Německu, to bylo 50 tisíc skútrů.

Miliontá Vespa byla prodána v roce 1956, dva miliony byly překonány o čtyři roky později a magická hranice deseti milionů padla koncem 80. let. Do dnešních dní celkový počet vyrobených kusů přesáhl 20 milionů.

Vespa se nesmazatelně zapsala do srdcí Italů, kterým umožnila nejen dopravu po městech, ale vyráželi s ní i na výlety. Až v polovině 50. let její roli rodinného dopravního prostředku začaly přebírat automobily, Fiat 600 představený v roce 1955, a zejména menší a o dva roky mladší Fiat 500. Ty ale byly přeci jen dražší –v době, kdy skútr s motorem o objemu 150 kubických centimetrů přišel na 150 tisíc lir, stála „pětistovka” půl milionu, zhruba roční dělnický plat.

Elegantní Vespa, která si základní tvary zachovala až do dneška a během tři čtvrtě století našla řadu více či méně povedených kopií, se také stala jednou z kulturních ikon 20. století. Na Vespě se proháněl například Gregory Peck s Audrey Hepburnovou v slavném filmu Prázdniny v Římě z roku 1953 nebo členové londýnské subkultury takzvaných mods. Její kulaté tvary dnes neodmyslitelně patří ke koloritu italských měst, ale věrné příznivce nachází po celém světě.

Firma ale zažila také horší období, zejména od 80. let, kdy skútry začínaly prohrávat boj se stále dostupnějšími automobily. Přes hospodářské těžkosti a změny vlastníků se jí ale podařilo přežít a Vespa se stala nejen oblíbeným dopravním prostředkem pro ucpaná města, ale také symbolem italské elegance.

I díky početným příznivcům může značka za své stroje chtít větší peníze – základní „stopětadvacítka” Vespa přijde na 115 tisíc korun, podobné skútry konkurenčních značek se dají pořídit klidně o pětinu levněji.