Láska na celý život: Do Hradce se sjeli milovníci zaniklé značky Saab

„Ta auta jsou úžasná v tom, že jsou netradiční. Vyrobilo se jich strašně málo. Jsou poruchový, hlavně na spojce. Vlastně ani nevypadají nějak mega atraktivně. Jsou to normální auta,“ vypráví v nadsázce Třasák, který si první saab koupil před dvaceti lety.

„Byla to 93, dvoulitr v turbu. Dnes mám také třeba kabriolet 900, rok výroby 1995, originál limitovaná edice Mellow Yellow. Každý jeho kus se prodával s hodinkami. Dnes mají tyto hodinky stejnou cenu jako auto a vlastně se téměř nedají sehnat. Chtěl jsem si je koupit, když stály 80 tisíc, ale doma to neprošlo,“ připomněl zmařenou investici Jaroslav Třasák.

„Značka si nikdy nezakládala primárně na designu, ale dbala na bezpečnost. Trochu v tomto směru soutěžila s jinou švédskou značkou, Volvem. Saaby tak například nemají startování pod volantem, ale spínací skříňka je umístěna u řadicí páky. Je to kvůli bezpečnosti, aby si řidič při případné nehodě nerozrazil koleno. Poprvé se to objevilo v modelu 99 z konce 60. let,“ upozornil Třasák.

Už známějším faktem je, že první zhruba tři roky všechny saaby, které vyjely z továrny, byly zelené. Saab byl původně výrobce letadel a po válce, když se omezovala zbrojní výroba, zůstalo ve skladech velké množství této barvy.

Saab byl také jedním z mála západních vozů, které bylo možné koupit i v komunistickém Československu. K mání byl ovšem pouze za tuzexové poukázky, takzvané bony. A k těm se dostali pouze lidé, kteří měli přísun valut. Krásný Saab Sonet vystupoval například v detektivce Pumpaři od Zlaté podkovy.

„Dnes jich je v České republice asi pět tisíc. A nikdy jich už asi víc už nebude, protože se nevyrábějí. Přitom vezměte si gripeny, stíhačky, to je také Saab,“ upozornil Jirka, který přijel do Hradce z Olomouce. Na podobné srazy jezdí, ale až dosud výhradně na Moravě.

„Můj zeť měl kabriolet Saab devadesát tři. Tak jsem přičuchl. Pak jsem asi před šesti lety objevil čerstvě dovezený z Itálie. Kabriolet, ten si většinou kupují důchodci. Mají málo peněz, tak jim už nezbude na plechovou střechu a musí tam dát kus hadru,“ směje se Jiří.

Mnohem blíž to měl na sraz Petr Havlíček. Je přímo z Hradce. Dorazil v modelu devadesát tři z roku 2009.

„V Čechách jsem byl druhý, kdo ho koupil. A i ve světě jich je relativně málo,“ upozornil. Kromě tohoto auta tu měl ještě druhou třiadevadesátku, ovšem v kabriu z roku 2000. Protože dva vozy a jeden řidič se nerýmuje, pomohli kamarádi.

„Já jsem ještě nikdy neřídila ani saab, ani kabriolet, takže jsem si to užila. Majitel mě nejprve proškolil, takže jsem věděla, že spínací skříňku na startování nemám hledat pod volantem, ale u řadicí páky. Ale celkově jsem raději jela opatrně, pomalu,“ prozradila Monika Libánková, která kabriolet Petra Havlíčka na Masarykovo náměstí bezpečně dopravila.

I když automobilka Saab už neexistuje a nikdy existovat nebude, například s náhradními díly prý problém není.

„Saab před zánikem patřil do koncernu General Motors. Stejně jako Opel. A od druhé půle 90. let až do posledního saabu se stavěly právě na platformě opelu. Takže jsou ty díly kompatibilní,“ vysvětil Třasák.

Milovníci značky Saab každopádně budou mít své miláčky na čtyřech kolech už jen čím dál starší, poslední zcela nové vozy sjely z výrobní linky v roce 2011 po krachu pod křídly General Motors, respektive nizozemského Spykeru. Naděje na resuscitaci se ani pod značkou NEVS, která ještě několik let poté vyráběla elektrické přestavby sedanu 9-3, nevyplnily.