Kominík má sbírku 114 Volkswagenů Golf

Říká se, že kdybychom si kupovali auta hlavou, nikoli srdcem, jezdíme všichni v dieselových golfech. Myšlenkou tohoto sdělení je, že jsou to kvalitně smontovaná auta, ideální na každý den, ke kterým nechováte emoce a která prostě jen jezdí.

Může někdo taková auta milovat natolik, aby je začal sbírat? Josef Juza, kominík z Vídně, ukazuje, že ano. Ve své sbírce má sto čtrnáct různých Volkswagenů Golf, od obyčejných dříčů po opravdové specialitky.

„Když jsem se prvně posadil do golfu, měl jsem dojem, že to auto bylo postavené na míru pro mě. Pozice za volantem, řidičská zábava, každodenní použitelnost - všechno bylo tak, jak to mám rád,” vzpomíná Juza.

Napřed měl golfa pro každou příležitost. K práci využíval užitkovou verzi Caddy, v létě jezdil kabriem, v zimě variantou Country s pohonem všech kol, pro zábavu jezdil v GTI a normálním golfem vozil rodinu. „Pak jsem se na výstavě veteránů zamiloval do golfa z první série s bubnovými brzdami i vepředu,” přibližuje počátky skutečné sbírky.

Tenhle kousek totiž byl první „zbytečný” golf, kterého si koupil. Bylo to v polovině 90. let a tahle auta stála drobné. „Stačil rychlý pohled na internet a našel jsem další skvělé auto, které bylo prakticky zadarmo. Jejich přeprava byla často dražší než vůz samotný,” říká Juza.

V jeho sbírce jsou auta, která byla ve službách různých státních složek, nebo třeba Caddy upravený jako popelářský vůz. Stojí tu golf s obytnou nástavbou, s wide-body-kitem (tuningovým rozšířením karoserie) nebo se schody k letadlu. Takové vznikly jen tři a Juza má dva.

Další podobnou raritkou je Nordstadt GTI, vůz vyrobený u hanoverského tunera na zakázu pro nejmenovaného šejka. Dostal dřevěné obložení, prvotřídní kožené čalounění a mobilní telefon.

Čekáte na elektrické verze, nazývané CitySTROMer? Juza má po jednom z první i druhé generace. A když už jsme u ekologie, je tu i Eco-Golf, který vznikl v jedenácti prototypech k testování technologií k úspoře paliva, zejména dnes běžného start-stopu.

Za zmínku stojí i vůz, který má na tachometru necelý milión kilometrů. Jeho majitel odpojil odometr těsně před dosažením miliónu, aby se nepřetočil, ale s vozem prý najel ještě dalších zhruba 150 tisíc kilometrů.

Stav auta odpovídá tomu, co byste od takové porce kilometrů očekávali, a to prý včetně, řekněme, čichových vjemů. Proto, když Juza tenhle vůz půjčoval Volkswagenu na výstavu, zakázal ho čistit.

Zlatým hřebem sbírky však je modrý prototyp s posuvnými dveřmi řidiče. Ovšem, neodsouvají se dozadu jako u MPV, nýbrž dopředu. Postavila ho v jediném kuse firma Lunke & Sohn, jeden ze subdodavatelů Volkswagenu, a v roce 1974 s ním obrazila několik automobilových výstav.

Kam Josef Juza s touto sbírkou míří? Chce si otevřít vlastní muzeum, kde auta vystaví tak, aby se na ně mohla přijít podívat široká veřejnost. K přestřižení pásky by mělo dojít na jaře roku 2019.