Kia Stinger GT v testu: Jak se buduje image

Kia si od devadesátých let prošla vývojem, který nemá v moderním automobilovém průmyslu obdoby. Pokud zůstaneme u Kie, tato korejská značka mě baví svým zaměřením na řidiče.

V posledních generacích si totiž můžete být jisti tím, že se posadíte tak nízko, jak jen to segment auta dovoluje. Že volant si budete moci přisunout dostatečně k tělu, řízení bude mít příjemnou odezvu a podvozek bude zvládat i rychlé tempo.

Nemám tím na mysli nějaké řidičské stroje, ale ať jde o nové Picanto, Rio, nebo Ceed, poznáte, že na řidiče a jeho potřeby se při vývoji myslelo. Vždyť i malý crossover Stonic ve své třídě nastavuje laťku jízdních vlastností.

Pak je tu Stinger. Vlajková loď, která v roce 2017 šokovala. Korejci v emisně svázané době přišli se sportovním čtyřdveřovým kupé se šestiválcem a pohonem zadních kol. Nezůstali jen v Americe, ale takový vůz přivezli i do Evropy.

Když spojíte nízké a široké tvary Stingeru s velkými disky kol a čtveřicí koncovek výfuku na zádi s takovým křiklavě oranžovým lakem, pozornost máte zajištěnou. Ovšem pokud se pustím do sociologického zkoumání toho, jak vůz působí na okolí, kamkoli s ním přijedete, je tu něco trošku jinak.

Připomnělo mi to týden s Lexusem LC. Okázalé auto, které na sebe ukazuje, jak jen to jde, ale okolí tak nějak neštve. Nikdy se mi s jedovatě zeleném BMW M4, měděným BMW i8 Roadster nebo rudém a okřídleném Audi TT RS nestalo, že by za mnou kdokoli přišel na parkovišti se zvídavými dotazy a obdivnými poznámkami. S Lexusem LC nebo právě s touto oranžovou Kiou Stinger se mi něco podobného dělo takřka denně.

Nejsem sice nadšený z toho, že čtyři kruhy nebo roztočená bavorská vrtule na společnost působí tak negativně, na druhou stranu, když už je taková realita, může i to být skrytým argumentem pro koupi nejdražší Kie – ve smyslu „chci pěkné, hlučné a nápadité auto, ale nechci, aby mě okolí vnímalo negativně”.

Uvnitř vládne lehce odlišná nálada. Stinger je v interiéru střídmý a třeba na infotainmentu je znát věk, i když je přehledný a rychle reagující. Zpracování je sice dobré, na druhou stranu materiály mají své rezervy. Nejde však o nic, kvůli čemu byste měli nad Stingerem ohrnout nos. Cítíte se tu napůl jako v americkém autě, ale také napůl jako v BMW.

Ta druhá strana mince se váže k posezu za volantem. Sedadlo se dá spustit nízko, a vytvoříte si tak ideální polohu s nataženýma nohama. Rezervy najdete na zadních sedadlech, kde si vůz bere kompromisy za stylový design exteriéru nejvíce. Zejména na hlavu to pro vyšší dospělé není nejlepší. Potěší však skvělý přístup do zavazadelníku díky výklopnému sklu ve stylu liftbacku.

S každým autem je nejdříve nutné určit si priority, které měli inženýři v čele s Albertem Biermannem, někdejším šéfem divize Motorsport u BMW, v úmyslu. Pokud totiž celé auto ladí v jednom smyslu, je vše v naprostém pořádku.

A takový je případ Stingeru GT. Ono GT, tedy gran turismo, je nejen obchodní značkou, ale i přesným pojmenováním charakteru tohoto vozu. Zvěsti o řádění na Nürburgringu a možná až přehnaná očekávání kolem premiéry tohoto vozu totiž mohly spoustu lidí přesvědčit, že jde o smyslu zbavený ultimativní sporťák.

Jenže, a možná že i naštěstí, tomu tak není. Odpružení je krásným mixem mezi cestovním komfortem a jistým chováním při ostré jízdě. Pohon všech kol, který se k šestiválci váže standardně, má mezinápravovou spojku nastavenou přesně tak, aby přední kola pomáhala s trakcí, ale nehrála prim.

Vůz díky nebývale přesně naladěnému řízení vodíte jako zadokolku, ovšem v extrému vás přední kola ze zatáčky vytáhnou. Na suchém asfaltu tedy nic pro divoké jízdy bočními okny napřed, na druhou stranu rozhodně nic sterilního.

S tímto charakterem souvisí i pohonná jednotka a její projev. Vidlicový šestiválec má zdvihový objem 3,3 litru a mezi válci trůní dvě turbodmychadla. Výkon 370 koní není v dnešní době nic přehnaného, ale mnohem důležitější je obstojná reakce na plynový pedál. Rozhýbat se sice musí 1,9 tuny, ale na dynamiku si stěžovat nebudete.

Při dálničním cestování zůstává motor pěkně tiše uložený v dolním spektru otáček, kde má díky menšímu z turbodmychadel dostatek točivého momentu, dokáže se ale i solidně rozeznít. Opět nečekejte nic vulgárního, ale ani nic nudného, spíš důstojný a zřetelný brumlot, který připomene, co máte pod přední kapotou.

Během prvních let zůstal Stinger v podstatě jen tvůrcem image a nízká prodejní čísla podle posledních zákulisních informací stojí v cestě druhé generaci. Vozy této kategorie nikdy velkým kasatrhákem nebudou, i v případě Stingeru jde o jiné priority.

Pro Kiu je to důležitý tvůrce image. Tím spíš, že nejde o prvoplánového křiklouna.  Po týdnu s tímto vozem přijdete na to, jak precizně naladěné a poctivě postavené auto to je. Dát za Kiu 1,4 milionu sice vyžaduje trochu odvahy, nicméně pokud vám primárně nejde o high-tech vychytávky v interiéru nebo prestižní emblém na kapotě, je to vlastně skvělá nabídka.