Kia Rio 1,2 DPI po faceliftu v testu: V jednoduchosti je síla

Přepracovaná Kia Rio čtvrté generace, která je na trhu od roku 2017, v rámci modernizace pro letošní rok přinesla mimo jiné i mild-hybridní pohonnou jednotku, která toho ledacos slibuje, nicméně na současném trhu není ničím výjimečným.

Naopak, úplný základ ria už před modernizací a ostatně i po ní tvoří atmosférický čtyřválec, což je něco, s čím se dnes setkáváme jen velmi zřídka.

Malý hatchback, mimochodem druhý nejmenší model od Kie, nabídne tři stupně výbavy Comfort, Exclusive a GT Line a celkem tři různé motorizace, již zmiňovanou dvanáctistovku o výkonu 84 koní doplňují i dva přeplňované tříválce, silnější s mild-hybridní technologií. K nám se pak na testování dostala nejslabší verze 1,2 DPI, nicméně ale v bohaté výbavě Exclusive, navíc s pakety Premium a Radio.

Vzhledově zaznamenalo rio v rámci faceliftu oproti předchozí verzi jen kosmetické úpravy, největší změnou je rozhodně přepracovaný přední nárazník a v interiéru nový osmipalcový displej infotainmentu.

Auto je svým způsobem velmi jednoduše pojaté, což je pro někoho výhodou, pro jiné ne. Za sebe musím říct, že jsem čekal faceliftované Rio o trochu víc extravagantní. Malý a zábavný hatchback do města si to přece dovolit může, jak převedl třeba Peugeot u modelu 208.

To stejné jako o zevnějšku platí i o interiéru. Dalo by se znovu říci, že Kia mohla být kreativnější, nicméně auto uvnitř působí prostorně a pohodlně. Zajímavým prvkem je sportovně tvarovaný volant, který zůstal z původní verze a již zmiňovaný displej infotainmentu. Pro Rio jednoduše platí pořekadlo „neurazí, ale ani nenadchne”. Čím auto skutečně vynikne mezi všemi konkurenty, je nízké posezení za volantem díky poměrně variabilnímu nastavení sedadla řidiče.

Co se celkové výbavy týče, testovaný model v této verzi stojí 407 980 korun, za které ovšem dostanete hlavní LED světlomety a denní svícení, automatickou klimatizaci, vyhřívaný volant či sedadla, velký displej infotainmentu s podporou Apple CarPlay a Android Auto, řadu jízdních asistentů nebo barevný přístrojový displej mezi klasickými analogovými budíky. Výbavy je tedy dost, nicméně cena tomu odpovídá.

Kia Rio měla už v předchozí verzi jako základní motor dvanáctistovku s označením CVVT, kterou v modernizované podobě nahradil čtyřválec se stejným objemem, ale s jiným označením DPI, tedy Dual Port Injection. Ve zkratce to znamená, že motor má zdvojené vstřikovače paliva, což má vést k nižší spotřebě paliva. Kia ale přiznává, že úspora se pohybuje v hodnotách jednotek procent.

Nejslabší motor v nabídce se pak chová přesně tak, jak by se dalo od nízko objemové atmosférické jednotky čekat a přináší řidiči zážitek jako za starých časů, kdy se o turbodmychadlech jen mluvilo. V nízkých otáčkách mohutnější zátah čekat nelze. Při běžném používání je ale motor velmi kultivovaný a nabídne poměrně slušnou odezvu na pedál. O tom, že je Rio rychlé, se ale mluvit rozhodně nedá.

Pro větší akceleraci je nutné motor samozřejmě vytočit do vyšších otáček, kde se dá s riem zažít i trochu zábavy. Při běžném používání je motor tichý a ve městě funguje příkladně. Kombinovaná spotřeba mi po týdnu užívání ukázala údaj 6,3 litru benzínu na 100 kilometrů.

Trumfem v rukávu Kii Rio jsou ovšem jízdní vlastnosti, které by mohly být příkladem pro většinu podobně velkých či chcete-li malých aut. Projev auta je velmi řidičský, auto dobře reaguje na prudké změny v řízení a jde hezky do zatáček. Celkově vůz jízdně působí velmi vyspěle, čemuž napomáhá i příkladné řazení pětistupňového manuálu. Překvapilo mě i kvalitní odhlučnění interiéru při vyšších rychlostech.

S klidným srdcem mohu konstatovat, že rio se v jízdě může rovnat s nejlepší konkurencí a co víc, rio mi přijde zábavnější, má příjemnou pozici za volantem a skvěle nastavený podvozek. Zkrátka, v tomto ohledu se vady hledají jen stěží. Na vůz se základním motorem velmi slušný počin.

Věřím, že většinu motoristů od ria s atmosférickou dvanáctistovkou odradí už jen přízvisko „základní motor“. To je ale chyba. Pro méně náročné motoristy, kteří vůz využijí hlavně jako takzvané „přibližovadlo“ v městské zástavbě, je skvělou volbou. Auto je prostorné, na svoji třídu působí velmi dospěle a je pohodlné. Kia zde vsadila na motto, že v jednoduchosti je síla.

Právem se v této třídě stále najdou zastánci původního konceptu malého zážehového motoru, se kterým se musí trochu pracovat, aby něco předvedl. A v dnešním světě plném přeplňovaní a elektrifikace je Kia Rio 1,2 DPI zajímavě „odlehčeným” autem. Nutno ale říct, že by mohlo být vzhledově o trochu více zajímavé, zvenčí i uvnitř. Kia to přece umí. Ale třeba se dočkám v další generaci.