Kapesní Renault Twingo s extrémně prostornou kabinou se vyráběl skoro 20 let

Francouzi byli podobně jako Italové po druhé světové válce odborníci na malá auta, která ale přes skromné rozměry dokázala uspokojit většinu potřeb motoristů. Důkazem jsou nejen Citroënův model 2CV nebo renaulty 4 a 5, ale také malé twingo, které druhá z těchto automobilek představila 5. října 1992 na pařížském autosalonu. „Kapesní“ auto, které navzdory miniaturním vnějším rozměrům dokázalo nabídnout extrémně prostornou kabinu, se vyrábělo skoro 20 let a celkem jich zákazníci koupili na 2,5 milionu.

Zadání, které konstruktéři dostali, nebylo vůbec jednoduché. Nový vůz měl v nabídce značky nahradit veleúspěšný Renault 4, vyráběný od roku 1961, zároveň ale nesměl konkurovat chystanému Cliu, nástupci podobně úspěšné malé „er pětky“. Nesnadný úkol dostal koncem 80. let na starost manažer Yves Dubreuil, který se už v létě 1986 během celozávodní dovolené zabýval návrhem malého MPV s jednoduchými tvary.

Úvahy o novém miniautomobilu se ale v Renaultu objevily ještě mnohem dřív. Už v roce 1973 v továrně pracovali na projektu levného miniauta (francouzsky označovaného VBG, "voiture bas de gamme"), začátkem 80. let se automobilka zapojila do francouzského vládního programu pro vývoj malého vozu Mono-Box Eco. Všechno se nakonec spojilo pod Dubreuilovým vedením. Jeho původní projekt označený W60 byl ovšem ještě docela nenápadné hranaté auto, připomínající polský prototyp FSM Beskid z let 1983 až 1987.

Pod vedením nového šéfdesignéra Renaultu Patricka le Quémenta, kterého francouzská továrna přetáhla z Volkswagenu v naději, že jí pomůže dostat vymanit se ze ztrát, ale nakonec vzniklo docela jiné auto. Zaoblený třídveřový hatchback, jehož základ stvořil návrhář Jean-Pierre Ploué, na první pohled připomínal zmenšený velkoprostorový model Renault Espace. V roce 1988 byla základní podoba auta hotová.

Zatímco na designu vozu, který dostal jméno Twingo (kombinace slov twist, swing a tango), se nešetřilo, u mechanické části to bylo naopak. Autíčko s nepřehlédnutelným přátelským „kukučem“, který někomu připomíná lidský obličej a jinému žábu, mělo třeba digitální přístrojový štít a posuvnou zadní lavici, která v přední poloze nabízela slušných 261 litrů zavazadlového prostoru a v zadní dost místa pro dva dospělé - to vše u auta dlouhého jen 343 cm, o 13 cm méně než Škoda Citigo.

Pod kapotu ale zamířil obstarožní osmiventilový čtyřválec o objemu 1239 kubických centimetrů a výkonu 55 koní, který Renault používal už od začátku 60. let (v různých kubaturách) v mnoha kompaktních modelech. Teprve časem dostalo Twingo modernější pohonnou jednotku, jedenáctistovka montovaná od září 1996 dávala 60 a v šestnáctiventilové verzi dokonce 75 koní a malé autíčko s ní dokázalo jet skoro 170 kilometrů v hodině.

Podobných rychlostí se ovšem řidiči s twingem odvažovali jen málokdy, i kvůli tomu, že automobilka vůbec neodhadla, kdo si minivůz bude nejčastěji kupovat. Zatímco reklamy na nový renault byly plné mladých atraktivních lidí a marketingové oddělení čekalo, že typickým kupcem budou začínající řidiči, studenti nebo mladé ženy, ve skutečnosti si Renault Twingo - alespoň ve Francii - skoro ve třech čtvrtinách případů kupovali penzisté.

Těm určitě vyhovovala cena - 55 tisíc franků, tedy kurzem z října 1992 308 tisíc korun. V České republice se twingo začínalo prodávat za 300 tisíc korun v době, kdy Škoda Favorit stála od 191 tisíc korun - a příliš jim nevadila skromná nabídka doplňkové výbavy. Na výběr bylo jen ze čtyř barev karoserie, jako příplatek se dala koupit jen elektricky ovládaná okna, klimatizace nebo stahovací plátěné střešní okno. Až v průběhu výroby přibyla třeba automatizovaná převodovka.

Twingo nakonec nebylo tak dlouhověké jako Renault 4, který mělo částečně nahradit (mezi roky 1961 a 1994 vzniklo přes osm milionů exemplářů), přesto ale patří k nejdéle vyráběným autům své doby. S minimálními změnami konstrukce - kromě zesílení přední části třeba od roku 1998 přišlo o oranžové překryty předních blinkrů - se v Evropě dalo jako nové koupit až do roku 2007, dalších pět let ještě vyjíždělo z továrny v kolumbijském Envigadu.

Druhá generace, vyráběná mezi roky 2007 a 2014, sice postrádala osobitost, na druhou stranu ale existovala i v nabroušené verzi RS s motorem o objemu 1,6 litru a výkonu 133 koní. Třetí generace, poprvé pětidveřová a vyvinutá spolu s Daimlerem (dnes Mercedes-Benz), se vyrábí od roku 2014 (ale v ČR se již neprodává) a Renault se s ní po letech vrátil ke koncepci s motorem vzadu a pohonem zadních kol.