Jediný svého druhu. Bugatti připomíná, proč je jeho šestnáctiválec unikátní

Vývoj motoru, který dnes známe jako čtyřikrát přeplňovaný šestnáctiválec W16 od Bugatti, začal jako kresba na poštovní obálce v roce 1997. Tehdejší předseda VW Group Ferdinand Karl Piëch si načrtnul původně osmnáctiválcový motor, ze kterého se postupně vývojem stal osmilitrový kolos, jaký známe dnes.

„Tehdy nikdo nevěřil, že by mohlo existovat silniční vozidlo, které by se mohlo pochlubit tisícovkou koní. Chtěli jsme dokázat, že umíme postavit motor, který je nejen silný, ale také ovladatelný,“ vzpomíná Gregor Gries, jeden z prvních zaměstnanců Bugatti při jeho znovuzrození před 20 lety.

Motor prošel prvními testy už v roce 2001 a působil prakticky jako zjevení. Už tehdy totiž dosáhl požadovaného výkonu 1001 koňských sil, s nímž se nakonec představilo Bugatti Veyron. Výkon byl tak obrovský, že Bugatti muselo vyvinout nový systém testování i stolici, na kterém kolos držel.

Zajímavostí třeba je, že konfigurace motoru činí detekci detonačního hoření pomocí klasického senzoru klepání obtížnou. Bugatti tedy muselo vyvinout speciální systém, který sleduje iontový proud u každé zapalovací svíčky zvlášť. Tak zjistí detonační hoření či jiný druh špatného spalování a může odpojit ten válec, změnit předstih zážehu nebo snížit plnicí tlak.

Inženýři improvizovali i při vývoji samotného veyronu, protože tehdy neexistovala data, která by stanovila aspoň hrubé mantinely pro silniční stroj na čtyřech kolech, který by dosahoval rychlosti vysoko přes 350 km/h. Takové auto existovalo jen jedno jediné - McLaren F1. Nakonec trvalo čtyři roky, než byl veyron připraven k představení.

Za dalších pět let představilo Bugatti další inovace. V roce 2010 přišlo s novou verzí motoru, která měla větší turbodmychadla a další úpravy, které zvýšily výkon na 1200 koní.

S uvedením chironu ale výkon ještě stoupl. Při představení supersportu dosahoval motor díky novému sekvenčnímu přeplňování výkonu 1500 koní a dnes už nabízí dokonce 1600 koňských sil.

Motor vzniká ručně, sestavením z 3712 jednotlivých dílů a dva lidé jej staví šest dní. Po dokončení v továrně VW v Salzgitteru putuje do francouzského Molsheimu, kde jej inženýři spojí s převodovkou a zahájí finální montáž celého vozu.