Článek
CACC, Cooperative Adaptive Cruise Control, je systém, o kterém se mluví už docela dlouho. Spočívá v tom, že nějaké auto vede kolonu tří, sedmi nebo dvaceti aut za ním. Ta buď nemají řidiče vůbec, anebo si člověk za jejich volantem po aktivaci CACC může od řízení zcela odpočinout.
Slova ale byla dosud to jediné, co na tomto poli skutečně existovalo. Až do loňského března, kdy Volvo úspěšně otestovalo CACC v několika svých náklaďácích. Nyní se to podařilo Japoncům, ovšem s náklaďáky čtyř různých značek – Isuzu, Hino, Mitsubishi a UD Trucks.
Na videu vidíme, jak to probíhalo, a nikoliv jen na dálnici. Záznam začíná na dálničním odpočívadle, odkud trucky vyjíždějí na dálnici jako kačenky za sebou. Rozestupy mezi nimi jsou 30 metrů a automatika je udržuje stále stejné.
Rozdíl mezi „normálním” adaptivním tempomatem, který také umí udržovat přednastavený odstup od auta před sebou, a CACC je ten, že v rámci CACC spolu auta bezdrátově komunikují. I to poslední tedy ihned vědí, že „máma kachna” vpředu zpomaluje.
To znamená, že začne brzdit mnohem dříve, než jak by se stalo až v reakci na auto bezprostředně před ním. A hlavně také rychleji pozná, že auta před ním zpomalovat přestala. Tak je možné zlepšit plynulost dopravy. A předejít vzniku dopravních zácp.
Velká řada kolon v hustém provozu vzniká tak, že první auto z nějakého důvodu zpomalí, to druhé za ním zpomalí o něco víc, aby do toho prvního nenarazilo, třetí zase o něco víc a tak dále, až třeba sedmnácté či sedmdesáté auto a všechna za ním musí úplně zastavit.
CACC má ovšem ještě jeden benefit, nakousnutý už výše. Bude-li autonomní řízení při následování vedoucího vozu vypilováno k dokonalosti, řidiči v napojených autech si budou moci odpočinout za jízdy. Anebo tam vůbec nebudou muset být, což znamená, že jeden člověk „uřídí” třeba čtyři kamióny.
To samozřejmě bude znamenat snížení přepravních nákladů. Ovšem než dojde čas na takovéto „silniční vlaky”, uplyne asi ještě dost vody. Tyhle testy ale patří k důležitým krokům.