Jak se vyhnout chodci a jak brzdit na sněhu? Vyzkoušeli jsme krizové situace za volantem

Cílem školy smyku je vlastně jediné. Naučit se, jak reagovat v nečekaných situacích, které na řidiče na silnicích čekají. Během kurzu absolvuje každý zájemce přibližně dvouhodinovou lekci teorie.

Vysvětluje se správné držení volantu i práce s ním, aktivní i pasivní bezpečnost, technika i fyzika jízdy a důležitost kvalitních pneumatik. Procházíme i všechny asistenty, které v našem konkrétním vozidle jsou.

Po teoretické „nalévárně“ už nasedám do firemního vozidla. Vše se učí právě ve vozech, které kurzista používá denně.

Lekce začíná správným usazením. To je zapotřebí se také naučit. „Lidé často sedí opravdu nešťastně. Natažené ruce a téměř ležící poloha za volant nepatří,“ upozorňuje hlavní instruktor z Max Cars Jan Faktor.

„Volant si přitáhneme k sobě, dá se nastavit i výška. Je důležité, aby kontrolky nezakrýval střed volantu. Opěrka sedadla by měla být seřazena na zhruba 95 až 100 stupňů. Opěrka by měla být vytažena zároveň s vrcholem hlavy,“ vysvětluje odborník.

„Sešlápněte spojku,“ pokračuje. „Aha, noha je propnutá. To je špatně. Sedačku si dejte blíže. Znovu sešlápněte. Perfektní. Noha musí zůstat lehce pokrčená, aby se v případě nehody nelámaly nohy,“ říká instruktor.

A správně si prý musím držet i volant. Z autoškoly si ještě pamatuji, že mám mít ruce „za deset dvě,“ tedy tak, aby ruce kopírovaly polohu hodinových ručiček.

„Lepší je třičtvrtě na tři. A pravou ruku natáhněte na vrchol volantu. Zápěstí by se mělo dotýkat horní části věnce. Bezpečnostní pás pak utáhnu pod břichem a měl by jít přes kyčle. Vrchol pásu by měl kopírovat rameno,“ vysvětluje zásady dobrého usazení řidiče.

Po úspěšném usazení se vydáváme na polygon. S kamerou jsme tentokrát vyzkoušeli tři základní situace, které jsou sice krizové, ale za volantem se běžně dějí. Obzvlášť v zimě.

Vyškolit se prý můžu až na 53 různých nácvikových prvků. „Záleží samozřejmě koho a na co školíme. Ale cílem je, aby si řidič osvojil správné návyky. Aby věděl, jak se podvědomě v konkrétní chvíli zachovat,“ ujasňuje instruktor příbramského polygonu.

Krizové brzdění, vyhýbací manévr a zvládnutí auta v zatáčce. Tři situace, které mohou nastat a měli bychom si je osvojit dříve než v ostrém provozu.

„První věc, kterou si musí člověk uvědomit, je, na jakých je površích. My na polygonu celoročně disponujeme skluznými drahami. Když jsou namočené, dokážou simulovat tvrdě uježděný sníh. Skluznost je pak pětkrát vyšší, než je suchý asfalt,“ vysvětluje Faktor.

V době našeho absolvování kurzu byla teplota minus šest stupňů Celsia. „Skluznost byla až desetkrát vyšší a byla tady i místa ‚teplého ledu‘, kde byla až patnáctkrát vyšší,“ sděluje lektor.

Dodal, že je dobré si nouzové brzdění nejdříve vyzkoušet na suchu a následně právě na ledu, aby si řidič uvědomil rozdíl v délce brzdné dráhy. Ta se může lišit o desítky metrů.

Na suchém povrchu jsme to zvládli z padesátikilometrové rychlosti na osmi metrech, ze „stovky“ na pětatřiceti. Na ledu jsme ze čtyřicítky brzdili padesát metrů. „Ze šedesátky se nám brzdná dráha navýšila o 180 procent,“ vysvětluje lektor.

Dalším náročnějším manévrem je ten vyhýbací. Pro představu situace, kdy jedeme po sněhové pokrývce a ve městě nám před auto skočí chodec či zvíře.

Chodce na polygonu simulují vodními stěnami. „Učíme se, že není dobré zpanikařit, ale před překážkou snížit rychlost, sundat nohu z brzdy a na takzvaně ‚lehkých kolech‘ udělat úhybný manévr,“ ukazoval v praxi před kamerou Novinek Jan Faktor.

V praxi jsme také vyzkoušeli jízdu namrzlou a zasněženou zatáčkou a zvládnutí přetáčivosti i nedotáčivosti.

„Snažím se vždy řidičům klást na srdce, že se musím chovat bezpečně a defenzivně a musím umět předvídat. Já se mohu chovat jakkoliv, ale může nastat situace, že mě ke krizové situaci dotlačí jiný účastník silničního provozu. Já ji prostě musím podvědomě umět řešit,“ dodává instruktor závěrem.

„Smyk je ve vysokém procentu způsoben nebo zaviněn chybou řidiče. Nejčastěji se řidiči dostanou do smyku, když projíždějí zatáčkou nebo křižovatkou,“ uvedla k problematice policie ústy npor. Bc. Zdeňka Kubíka, vedoucího Dopravního inspektorátu ve Žďáru nad Sázavou.

Odborník dodal, že obecně lze použít pravidlo nebrzdit, v případě manuálu vyšlápnout spojku a vyrovnávat jízdu volantem.

Je ale také dobré vědět, jaký pohon vozidlo má. Jiný smyk dostane automobil s předním pohonem a jiný bude řešit řidič s pohonem zadních kol.

Většina odborníků se ale přiklání k všeobecnému pravidlu. Brzdit se má před zatáčkou, v ní už ne. Do zatáčky se tedy vjíždí pomalu, projíždí se při pravém okraji silnice a dokončí se výjezd.

Při smyku, ať už přední, nebo zadní nápravy, se doporučuje okamžitě ubrat plyn a nebrzdit. Se zablokovanými koly se automobil hůře ovládá. Největší chyby se snaží odčinit asistenční systém jako ABS (antiblokovací systém brzd), ESP (elektronická stabilizace podvozku) nebo TCS (protiskluzový systém kol), ovšem ty rozhodně nejsou samospásné.

Podle analýzy Portálu nehod, jehož partnerem jsou Mapy.cz, se během zimních měsíců (tedy v lednu, únoru, březnu, listopadu a prosinci) v letech 2010 až 2023 stalo na českých silnicích více než půl milionu dopravních nehod.

Bezmála polovina z nich (230 tisíc) se odehrála na povrchu, který nebyl suchý. Na neposypaném náledí a ujetém sněhu bylo zaznamenáno 36 543 nehod, na posypaném sněhu 19 177 nehod, na rozbředlém sněhu 15 681 nehod a při náhlé změně povrchu (například námraza na mostě či místní náledí) 782 nehod.

Námraza a sníh se často objevují na neočekávaných místech, což může být pro řidiče zrádné. Mosty, které nejsou chráněny okolní vegetací, jsou obzvláště nebezpečné, protože chladný vzduch proudící nad a pod jejich povrchem způsobuje rychlejší tvorbu námrazy.

Podobně jsou rizikové úseky v blízkosti vodních toků, kde vlhkost zvyšuje šanci na vznik kluzkých ploch.

Stíněná místa, například pod hustými stromy nebo v úzkých údolích, bývají problematická kvůli dlouhodobě nižším teplotám, které umožňují, aby led na vozovce zůstával i během dne.

Další problematickou oblastí jsou stoupání a klesání, kde vozidlo při jízdě do kopce snadno ztratí trakci, zatímco při jízdě z kopce se může stát neovladatelným kvůli gravitaci a zhoršené přilnavosti. Kombinace těchto faktorů vyžaduje od řidičů zvýšenou opatrnost a schopnost předvídat nebezpečí.

Podle analýzy Portálu nehod existují výrazné regionální rozdíly.

„V Praze a Středočeském kraji dochází v zimních měsících k nejvyššímu počtu nehod, což lze přičíst hustotě dopravy. Nejhorší situace je v Karlovarském kraji a na Liberecku. Tyto regiony jsou charakteristické náročnějšími povětrnostními podmínkami, které vedou k častějšímu vzniku náledí a intenzivnějšímu sněžení, což vytváří ideální podmínky pro smyk. Silnice v horských oblastech pak zvyšují riziko náhlé změny povrchu nebo zledovatění,“ uvedl Jan Chalas ze společnosti DataFriends, která provozuje Portál nehod.