Článek
Závod 7 Castles Trial je jednodenní mezinárodní setinová rallye historických vozidel a youngtimerů s datem výroby do roku 1991. Letos se jela poslední dubnovou sobotu a její trasa měřila 210 kilometrů. Kromě výletu malebnou středočeskou krajinou a zastávek na několika pamětihodných místech slibovala i prověření řidičských schopností účastníků.
V setinové rallye nejde o to zajet co nejrychlejší čas, nýbrž co nejpřesnější. Na cestě tak na nás čekalo několik rychlostních zkoušek, tedy úseků, které je potřeba projet na sekundu přesně. Ono to zní jednoduše, ale představte si úsek dlouhý například 250 metrů o dvou prudkých zatáčkách, který musíte projet přesně za třeba 33 sekund.
Zde se projeví váš cit pro vnímání rychlosti a času a také talent kopilota - navigátora, který musí hlídat stopky a odpočítávat sekundy, případně dávat pokyny ke zrychlení nebo zpomalení. A výjimkou nejsou ani záludnosti jako úseky složené z několika podúseků, kdy například z bodu A do bodu B musíte dojet za dejme tomu 35 sekund, nicméně uprostřed je ještě bod C, k němuž z bodu A musíte dorazit přesně za 18 sekund.
Rudý krasavec
Novinky tentokrát nevyslaly do závodu redaktora rubriky Auto Moto, nýbrž editora, který se zajímá o auta asi jako většina chlapů, řídí tak nějak normálně, pozná rozdíl mezi benzínovým tříválcem a naftovým šestiválcem, ale o vačkových hřídelích si nepokecá. Nicméně vyfasovaného vyleštěného rudého mladoboleslavského krasavce nemohl nic jiného než obdivovat.
Náš vůz zapůjčený přímo výrobcem pocházel z roku 1970, jedná se o první modelovou řadu Škoda 100, která nahradila předcházející embéčka, tedy modely 1000 MB. Na rozdíl od pozdějších faceliftovaných verzí má ještě kliky vystrčené ze dveří, otevírání nádrže vyskakovací zátkou a nemá větrací mřížky v zadních sloupcích. Liší se také v detailech přední masky.
Automobil je vybaven litrovým čtyřválcem o výkonu 35 kW, silnější verze 110 L měly pod zadní kapotou jedenáctistovku s výkonem 39 kW.
Vůz byl upraven ze škodováckých dílů tak, jak si lidé v sedmdesátých a osmdesátých letech tahle auta amatérsky vylepšovali. Prošel renovací, podvozek dostal sportovní tlumiče a pružiny. A na litých kolech vypadal prostě nádherně.
„Krásný auto,“ prohodil naším směrem uznale nejeden majitel historického klenotu západní provenience. Na startu se přitom shromáždily zajímavé vozy značek MG, Alfa Romeo, Jaguar, Mercedes – Benz, BMW, Porsche, Ford i americké kousky jako Buick Skylark, cadillac i dvě corvetty.
Startovalo se brzy ráno z areálu rozestavěného obchodního centra poblíž ruzyňského letiště, kde byl zároveň i cíl závodu. Na trase bylo celkem osm zastávek s měřením času: Smečno, Křivoklát, Kněževes, Krušovice, Karlštejn, Dobřichovice, Zbraslav a Praha. Součástí závodu byly i dva tajné testy přesnosti, které nebyly uvedeny v průvodním roadbooku.
Po usednutí za volant má člověk pocit, že usednul do stroje času, který ho vzal o hezkých pár dekád zpět. Vzpomene si i na slova, která už téměř vymazal ze slovníku, například sytič. Po pár seznamovacích pokusech si ale zvyknete na tuhost řízení i řazení a vlastně oceníte zpětnou vazbu, kterou elektronické posilovače moderních vozů postrádají.
Spojka jde pěkně, jednička se musí zařadit trochu důrazně, při rozjezdu víc vytočit… a jedeme! Dvojka vyžaduje ještě větší důraz, ale už je tam, opět je třeba šlápnout víc na plyn, trojka už tam jde sama. Brzdy jsou ostré tak akorát. Časem mě přechází i tendence řadit neexistující pětku.
V kabině s partnerkou přivykáme vyšší úrovni hluku a trochu víc na sebe řveme, ale nebereme si to osobně. Cestou nás zdraví desítky automobilových fanoušků, kteří znají trasu závodu a v zatáčkách čekají s fotoaparáty, nebo prostě jen mávají.
No a jak jsme si vedli? Inu, při pohledu na výsledkovou listinu jsme si vzpomněli na coubertinovská slova o nedůležitosti vítězství, ačkoliv 49. místo z celkových 63 není na debutanty žádná ostuda. A navíc jsme si vykoledovali bolestnou penalizaci za minutí jedné kontroly v samém závěru závodu. Jinak jsme samozřejmě mohli vyhrát.