Jak jsem se stal automobilovým závodníkem. Ale jiným, než jsem kdysi chtěl

Kdykoliv jsem jezdil se skyactivem X, bylo to s poměrně velkou spotřebou na to, kolik automobilka udává, že by tento motor v různých autech měl jezdit. Když mě tedy Mazda pozvala na Eco Race, tedy závod, v němž vyhrává ten, kdo dojede do cíle s nejnižší spotřebou paliva, nemohl jsem odmítnout. Protože by mě něco nutilo se snažit jet co nejúsporněji.

Dokonce až tak, že vypnu rádio a ventilaci? ptal jsem se sám sebe cestou na akci. Kolik toho soutěži obětuji, jsem se chtěl rozhodnout podle počasí – kdyby mělo být třicet stupňů, dvacetiminutovou trasu by se mi bez klimatizace absolvovat nechtělo.

Dojel jsem na místo netradičně mezi prvními a záhy nasedl do Mazdy 3 s nedávno inovovaným motorem e-SkyActiv X. Mild-hybridní systém zážehového atmosféricky plněného dvoulitru nyní reaguje rychleji a omezuje drobné kolísání točivého momentu při přechodu do režimu SPCCI.

To je zkratka pro Spark-Controlled Compression Igniton, tedy česky „svíčkou řízené kompresní zapalování“. Funguje tak, že za ideálních podmínek – které jsou ale dost široké – motor nefunguje jako klasický zážehový, tedy že by pomocí zážehů svíčkou spaloval benzín, nýbrž vznětový s dopomocí svíčkou. Může tak spalovat velmi chudou směs a tím snižovat svou spotřebu paliva a emise.

Zjara jsem s touto jednotkou – v sedanu – strávil celý den na cestách středních Čech a moje spotřeba byla 8,1 l/100 km. Jezdil jsem ale tak, abych auto pořádně vyzkoušel a samozřejmě si to i užil, nesnažil jsem se o co nejnižší spotřebu. Tentokrát to mělo být úplně jinak.

Počasí skoro spolupracovalo – bylo sice slunečno, ale teplota okolo patnácti stupňů znamenala, že ventilace bez klimatizace bude stačit. Když ji vypnu v stoupáních. Je to nevhodný přístup? Přiznám se, že nevím – o jízdě na spotřebu vím jen to, že je třeba co nejvíc plachtit, nepoužívat klimatizaci a pokusit se pověsit těsně za kamion do tzv. vzduchového pytle.

Při startu jsem si dal cíl, že pod šest litrů bude příjemný výsledek. Jenže v okolí Ratboře, kde závod probíhal, jsem jezdil prvně, a tak jsem jen hádal, kdy plachtit a kdy přidávat plyn. Díky náklaďáku, který jel přede mnou čtvrtinu trasy, jsem se dostal na 4,8 l/100 km.

Druhé kolo jsem absolvoval v CX-30 se šestistupňovou automatickou převodovkou – která ale umožňuje manuální řazení a taky za jízdy vyřadit na neutrál. Takže jsem k ní přistupoval skoro jako k manuálu a i bez náklaďáku jsem dojel s číslem 4,7 l/100 km. Zejména díky tomu, že jsem si trasu už trochu pamatoval.

Do třetího kola mě čekala CX-30 s manuálem – a ještě lepší znalost trasy. Vážně jsem se snažil, většinu trasy jel dokonce bez ventilace a o něco pomaleji – a do cíle dojel s průměrem 3,9 l/100 km. Nepamatuji si, že bych kdy v životě řídil takhle úsporně. Včetně jízd s legendární jedničkovou octavií 1,9 TDI PD, která je opředena legendami, že naftu nespotřebovává, nýbrž vyrábí – s nadsázkou, samozřejmě.

Zprůměrováním těchto hodnot se dostáváme na 4,47 l/100 km, což je hodnota, kterou dnes nezvládne ani většina turbodieselů. Motor e-SkyActiv X ale na rozdíl od nich nepotřebuje složité a drahé výfukové potrubí, osazené systémy SCR či LNT a drahým filtrem pevných částic, neboť jeho emise jsou mnohem čistší.

Na druhou stranu, tak, jak jsem při soutěži jel, nikdo ve skutečném světě jezdit nebude. Spolu s rivaly v dalších mazdách jsme ten den byli jistě nejpomalejšími účastníky provozu v okolí, dost možná včetně traktorů. Vezměte ale můj někdejší průměr 8,1 l/100 km a tyto necelé čtyři a půl, spočítejte půlku rozdílu – to je 6,3 litru – a za tolik by se, odhadem, mohlo dát jezdit normálně s lehkou nohou. Na benzínový dvoulitr skvělá hodnota.

Stačil můj průměr spotřeby k vítězství v soutěži, když jednotlivé hodnoty byly hluboko pod katalogovými čísly spotřeby dle normy WLTP, a s CX-30 jsem se dostal dokonce i hluboko pod údaj naměřený dle zastaralé a již nepoužívané normy NEDC? Nikoliv, a když k tomu přidáme pár trestných bodů, které jsem nasbíral za překročení dvacetiminutového časového limitu, výsledná hodnota byla 4,53 l/100 km.

Skončil jsem šestý z šestnácti soutěžících. Na první pokus žádná bída. Ale ani žádná sláva – vítěz to zvládl s průměrem 4,1 l/100 km. Všichni až na šestnácté místo se dostali pod pět litrů.

Přiznám se, že jsem zprvu měl trochu problém jet co nejúsporněji s motorem, který je tak skvělý, když ho držíte „pod krkem“. Skoro ho až podtáčet a odřazovat na vyšší kvalt ještě dřív, než mi to doporučí rádce řazení na přístrojovém štítu. A taky, že po přesednutí do nové fabie, kterou mám zrovna na klasický týdenní test, jsem měl ze začátku tendenci jet stejně jako s mazdami – pomalu a co nejvíc plachtit. Rychle mě to ale přešlo.

Nezbývá tedy než doufat, že příště se mi při podobné akci bude dařit lépe. Vím, co musím zlepšit – pečlivěji vybírat místa, kde budu přidávat plyn a kde budu plachtit či brzdit motorem, abych používal brzdový pedál co nejméně. Měnit draze nabytou kinetickou energii v teplo, které se rozpustí ve vzduchu, je totiž nejen při takovémto závodě škoda.