„Hlavně je nerozbít.“ Po Praze jezdily závodní motorky a formule sestrojené studenty ČVUT

Menší formule i závodní motorky představovaly stovkám návštěvníků tři studentské týmy z fakulty strojní, elektrotechnické a dopravní.

„Tento rok stavíme už patnáctý monopost. Jedná se o vůz formulového typu, ale není to typická formule 1, je to vůz menších rozměrů a tratě jsou tomu uzpůsobeny. Maximální rychlost je pouze 120 km/h, nicméně na tuto rychlost se dostane formule za něco kolem tří sekund. Takže můžeme říci, že je to extrémně agilní auto, ale strašně lehké, váží 205 kg,“ představil stroj skupiny CTU CarTech její leader Martin Štarman.

„Výkon mu dodává spalovací motor a na přední nápravě jsou ještě elektromotory. Vůz má tedy kombinovaný výkon nějakých 76 kW, což je poměrně slušný výkon na jeho hmotnost,“ zhodnotil Štarman.

Jejich formule se na uzavřené ulici předháněla s vozem týmu eForce FEE.

„My se zabýváme stavbou elektrických formulí, jak pilotovaných, tak s autonomním režimem. Pro letošní sezonu největší změnou bylo, že jsme postavili dvanáctou generaci, která byla fúzí těchto dvou systémů dohromady. Nejnovější formule je tak schopná se účastnit jak pilotovaných, tak autonomních disciplín a je první takovou studentskou formulí v České republice,“ prezentoval novinku týmu eForce jeho kapitán Tomáš Krejčí.

Formule je tišší a start je mnohem rychlejší, odpadá zahřívání motorů. Když ale dojde k chybě, je podle něj náročnější ji diagnostikovat – nemusí se skrývat jen ve stroji, ale také v softwaru. Jejich mašina dokáže jet rychlostí až 130 km/h a akceleruje za 2,5 sekundy.

Krejčí se na dejvické akci ujal i funkce pilota. „Je to úplně nepopsatelný pocit, hlavně ta akcelerace, když se vám žaludek zatlačí až do páteře, adrenalin stoupne a začnou se vám trochu chvět ruce. Ale po prvních zatáčkách na to už člověk vůbec nemyslí,“ popsal své pocity z kokpitu. „Hlavně to nerozbít!“ opakoval si prý před ukázkami. Drahý stroj nechtěl nabourat v úzké pražské ulici nebo jej poškodit o obrubníky.

Po formulích se kampusem projely i studentské motorky z dílen týmu CTU Lions. I ten před lety začínal s klasickým spalovacím motorem, teď už vyvinul třetí generaci elektrického motocyklu.

„Snažili jsme se vyjít ze zkušeností a strojů, které jsme v minulosti postavili, i přesto najdeme na tomto prototypu mnoho zajímavých a inovativních řešení. Například je to nekonvenční poloha elektrického motoru v rámci podvozku, je otočený vůči ose vertikálně o 180 stupňů a toto technické řešení nám umožňuje mít celkově užší motocykl ve spodní části podvozku,“ řekl divákům na akci vedoucí této skupiny Josef Svoboda z Fakulty dopravní.

Diváci zahlédli na akci i poháry a diplomy ze závodů, týmy letos uspěly jak v mezinárodních soutěžích, tak na domácí půdě. A také na eventech, kde studenti představují celý koncept výroby, a ten pak hodnotí odborníci z motosportu a auto motive průmyslu.

Pro CTU CarTech to byl dokonce nejúspěšnější rok v historii týmu. „Ze čtyř závodů, kterých jsme se tento rok účastnili v průběhu léta, jsme zvládli dvakrát zvítězit, a to v Rakousku a Nizozemsku, poté jsme byli na 3. místě v Česku a na posledním závodě v Chorvatsku jsme se umístili na 2. místě,“ vyjmenoval Štarman.

Součástí letošní akce bylo představení nového konceptu – týmy z fakulty elektrotechnické a strojní se teď propojují v jeden.

„A budou stavit už jen jednu formuli – elektrickou autonomní. Vzniklo to kvůli tomu, že německá pravidla už nepodporují spalovací kategorii tak plně jako doposud a požadují elektrické autonomní formule. Oba týmy se dohodly, že spojí své síly, informace a know-how ke stavbě nového vozu,“ uvedl kapitán nově vzniklé skupiny eForce Prague Formula Jan Cába.

Stavba kompletně nového stroje od nuly běžně vysokoškolákům zabere kolem půl roku.

„Začínáme se začátkem školního roku, vývoj trvá do konce prosince nebo začátku ledna, pak přejdeme k výrobě formule. Díly si vyrábíme buď sami na dílně, nebo si necháváme ty složitější – odlévané, obráběné – vyrábět u našich partnerských firem. Vyrobenou formuli máme zhruba na konci května, pak ji testujeme a jezdíme s ní na závody, ty bývají většinou v průběhu letních prázdnin,“ objasnil Krejčí, jak to chodí.

A popsal také, jakým způsobem funguje člověkem nepilotovaný, autonomní stroj, který předem nezná GPS souřadnice tratě.

„Formule sama musí pouze pomocí kamer a senzorů ‚načíst‘ trať. Ta je seskládaná z modrých a žlutých kuželek, aby formule poznala, která strana trati je levá a která pravá. Na základě toho, co vidí kamerou, vyhodnocuje, kde je zatáčka a kde je rovinka. Dokáže tak přizpůsobit optimální trajektorii pro závodní křivku formule na trati a zároveň dokáže zrychlovat a brzdit jako pilot,“ popsal Krejčí.

„Je už jen otázkou času, kdy se to všechno vypiluje do té míry, že bude autonomní formule rychlejší a inteligentnější než samotní piloti,“ předvídal s úsměvem budoucí vývoj.

Který však také něco stojí. „Po finanční stránce je to extrémně náročné, bez našich partnerů a firem by to nešlo. Pomáhají nám s materiálem i s testováním nejnovější technologie do našich vozů. Rozpočtově jde o nižší miliony korun, a kdybychom spočítali celou hodnotu formule, materiálově i softwarově, tak jsou to nižší desítky milionů korun,“ přibližuje tuto stránku věci Cába.

V týmech běžně pracuje několik desítek studentů a nové členy mezi sebe stále hledají.

„Pokud jsou tu studenti, které náš projekt zaujal, budeme rádi, když se k nám připojí, a vůbec nezáleží na tom, jakou fakultu studují. V aktuální sezoně máme studenty napříč celým ČVUT a budeme rádi, když nám pomůžete postavit motorku pro další ročník soutěže Motostudent, která startuje za tři měsíce,“ vyzýval potenciální členy Svoboda z CTU Lions.