Článek
Jeho jásání bylo pochopitelné, protože cenou byla čtrnáctidenní cesta po slavné americké Route US 66 v sedle stroje Harley Davidson. Společně se známým dobrodruhem a moderátorem Standou Berkovcem převzali úžasné stroje Road King a Electra Glide a ze Santa Moniky přes Los Angeles vyrazili na 2500 kilometrů dlouhou trasu po US 66 a dalších silnicích. Daniel Odehnal se tak ocitl ve stopách Denise Hoppera a Petera Fondy z kultovního filmu Easy Rider (Bezstarostná jízda). Netají se tím, že má zážitek na celý život.
Jaké to je, vyrazit po Route 66?
Fantastické. Po startu v Santa Monice jsme projeli Los Angeles. Šedesát šestka tam sice vede nevábnými čtvrtěmi města a s poezií to nemá nic společného, ale když vyjedete dál, je to sen. Rout sixty six vás doslova okouzlí, pod zadkem typicky bublá harleyácký motor, kolem se míhají typické sloupy, logo Route 66 je nakresleno každých pár set metrů na silnici... Pak vám v baru U řvoucích kuřat, tam kde 66 musela ustoupit nové dálnici, typická blondýna naleje kafe a tlupa nachmelených kamióňáků vás dvě hodiny drží na místě, kecá se hlavně o motorkách a ženských a kamiónech...
A byla to opravdu bezstarostná jízda?
Jasně. Je to pocit absolutní, naprosté svobody. Prostě Amerika. Na silnici potkáváte osamělé motorkáře, kteří se vzájemně pozdraví jen vztyčeným prstem levé ruky, samotáře, kteří jsou tady jen a jen kvůli téhle silnici. Potkáváte jich desítky. Někde jako by se od dob Bezstarostné jízdy zastavil čas. Pomalu čekáte, že támhle z opuštěného motelu vyjde Hooper s Fondou, ten kolorit navozují obytné auťáky v hipísáckém stylu, skoro vraky, ale na tuhle silnici prostě patří.
Co únava?
Prostě zastavíš - třeba u bývalého motelu Roy`s uprostřed pouště. Rezavý autobus, kdysi restaurace, se tam rozpadá, vedle zřícenina pošty, kolem trní a bodláčí. Nebo v Hackberry u úžasné staré pumpy - skanzen sixty six - všechno originál, stará corvetta vedle fordky téčka, garáže, stojany, to se ani nechce odjet. Ale program cesty byl dost nabitý, takže muselo se jet. Po té jízdě to samozřejmě cítíte, i když harley je pohodlíčko, ale aby byl čas třeba na Las Vegas, tak nějaká únava... Spíš neustálá eufórie.
Policisté, pokuty...
Tak ti budí fakt respekt. Takže člověk si dává pozor a vzhledem k našemu dolarovému vybavení se nedá riskovat. A taky - kolikrát jsem byl u toho, když stavěli řidiče auta a odvedli ho v klepetech. Ve městech vcelku normální scéna. Ale na Route 66 žádný problém. Když už někoho potkáte, tak je to harleyák a až na jednu zácpu v Las Vegas celou cestu žádná kalamita.
Od pražského Džbánu do Las Vegas... Co to s člověkem dělá?
Sen. Sedíte v nočním městě, který je jedním velkým bláznivě osvětleným cirkusem u bazénu s plechovkou piva v ruce... Jinak tedy past na naše dolary, ale vůbec jich nelituji. Když si uvědomíte, že jsme projeli Kalifornií, Arizonou, Utahem a Nevadou, člověk pochopí, proč tu silnici nazval Steinbeck Matkou cest. Z toho si odvezete hlavně zásadní pocit. Že se sem prostě musíte vrátit.