Geniální konstruktér Ferdinand Porsche zemřel před 70 lety

Ferdinand Porsche se narodil 3. září 1875 do rodiny klempíře a karosáře v Maffersdorfu v Rakousku-Uhersku, dnešních Vratislavicích nad Nisou u Liberce. Měl sice původně pokračovat v otcově řemesle, od dětství ho ale bavila elektřina, takže navštěvoval libereckou průmyslovku. V roce 1893 pak odešel na zkušenou do Vídně, hlavního města mocnářství, kde nakonec působil dalších 30 let.

Poprvé se proslavil v roce 1900 na světové výstavě v Paříži, kde představil hybridní vůz Lohner-Porsche Semper Vivus, tedy český „stále živý”. Dnes je tento vůz považován za první skutečně použitelný hybrid světa - každé přední kolo má v náboji vlastní elektromotor. Nejezdí ovšem na baterie, nýbrž elektřinu přímo vyrábí dva spalovací motory DeDion-Bouton spojené s generátory.

V roce 1906 nastoupil jako technický ředitel do společnosti Austro-Daimler. Tam konstruoval letecké motory i automobily - a za první světové války se věnoval také armádním zakázkám, takže pozdější práce pro hitlerovský válečný stroj pro něj nebyla vstupem do neznámého prostředí.

Po první světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska působil Porsche nadále v Rakousku, ve 20. letech přesunul těžiště své působnosti do Německa. V druhé polovině 20. let pracoval pět let ve vedení společnosti Daimler Benz, kde zkonstruoval například závodní Mercedes SSK. V roce 1929 se nakrátko vrátil do Rakouska vést technické oddělení firmy Steyer.

Na začátku 30. let ve Stuttgartu založil vlastní konstrukční kancelář, kde vznikly první návrhy na „volkswagen”, tedy „lidový vůz”, který se později stal nejslavnějším autem na světě. Ovšem právě ten byl začátkem důvodu, proč Porsche po válce strávil téměř dva roky ve vězení.

Nikoliv proto, že, jak se ukázalo při soudu v roce 1953, byly Porscheho patenty ve skutečnosti nápady inženýra Bély Barényiho, nýbrž proto, že zakázku na konstrukci volkswagenu přijal od Adolfa Hitlera. Porsche posléze s nacisty spolupracoval i dále, za války se věnoval i vývoji tanků a další obrněné techniky.

Porscheho působení v nacistickém Německu má dodnes trpkou příchuť. Stál totiž v čele společnosti Volkswagenwerk, založené sice původně pro výrobu Brouka, která ale za války přešla na vojenskou výrobu. Mezi pracovníky továrny byli i nuceně nasazení z východní Evropy, váleční zajatci i Židé.

Automobil pro široké masy zapadl do plánů nastupujícího nacistického režimu. Po rozhlasovém přijímači pro každého - Volksempfängeru - měl přijít dostupný automobil - Volkswagen. Smlouva mezi kanceláří Porsche a Říšským svazem automobilového průmyslu na jeho výrobu byla uzavřena v červnu 1934, v roce 1938 se začala rodit továrna.

Statisíce Němců spořily na vysněný vůz pomocí speciálních vkladních knížek - auto stálo 990 říšských marek, zhruba jako malý motocykl. To sice byla na automobil skvělá cena, ale průměrný týdenní příjem v Německu tehdy byl 32 říšských marek. Ovšem než stihli na auto naspořit, Hitler zahájil druhou světovou válku, továrna po pár stovkách Volkswagenů Typ 1, které si rozebrali nacističtí pohlaváři, přezbrojila na vojenské KdF Kübelwagen a lidé o peníze přišli.

Po válce měl Porsche pokračovat na Volkswagenech ve Francii a také měl pomoci s vývojem renaultů, ale projekt zkrachoval dřív, než začal. A v prosinci 1945 Francouzi vsadili Porscheho do vězení spolu s Antonem Piëchem, který Porschemu o mnoho let dříve pomáhal založit firmu, a synem Ferrym jako válečné zločince.

Ferry byl nakonec propuštěn po několika měsících, ale dostat Piëcha a Porscheho z vězení se podařilo až po zaplacení ohromné kauce o téměř dva roky později. Rodina se vrátila do Stuttgartu v roce 1949 a za pomoci prvních kusů vozu Porsche 356 - jako první produkční automobil nesoucí jméno Porsche ho v těsně poválečných letech vyvinul Ferry Porsche - obnovila svou továrnu.

Ferdinanda Porscheho koncem roku 1950 postihla mrtvice, z níž se nikdy plně nezotavil a zemřel 30. ledna 1951, přesně před 70 lety. V roce 1996 byl uveden do Mezinárodní síně slávy motorsportu a v roce 1999 získal ocenění Automobilový inženýr století.