Článek
Tou nejzásadnější novinou emisního testu WLTP (Worldwide Harmonized Light-Duty Vehicles Test Procedure) je měření emisní (spotřeby) přímo v běžném provozu. To dosud nebylo. Zcela určitě dojde ke zpřesnění výsledků.
Logicky třeba vy s tímtéž autem budete dlouhodobě jezdit s nižší spotřebou, nebo s vyšší. Všechno to totiž záleží na parametrech, které nasimulovat nelze – třeba to, jak moc jste zkušený řidič, zda pojedete v autě sám nebo ve čtyřech a s plným kufrem, jaký bude provoz atd. Důležité je také počasí, a to nové testy WLTP nemohou řešit. Každá zkouška je neopakovatelná, pravdou ovšem je, že kombinované výsledky z laboratoře a ze silničních testů budou více odpovídat realitě.
Válcová zkušebna i reálné silnice
V souvislosti s měřením škodlivin se sleduje množství oxidu uhelnatého (CO), oxidu uhličitého (CO2), uhlovodíků (HXCX včetně NMHC), oxidů dusíku (NOX), metanu (CH4), počet pevných částic (PN) a hmotnost pevných částic (PM).
V rámci měření musí proběhnout kontrola tlaku pneumatik, načerpání certifikovaného paliva, nabití akumulátoru na minimálně 80 % kapacity a u vozidla se dále kontrolují chybové paměti vozových řídicích jednotek. Po kalibraci dynamometru se vůz temperuje na předepsanou teplotu a až poté může proběhnout samotný test. Analýza emisí škodlivin probíhá z odběrných pytlů, umístěných na výfuku.
Jak následně probíhá v rámci nové normy WLTP, jež vzejde v platnost letošní první zářijový den, test v běžném provozu?
„Po montáži přenosného mobilního analytického systému na dané vozidlo je nutné nejprve provést tzv. validaci – jedná se o emisní test v laboratoři na válcovém dynamometru, při kterém jsou emise současně měřeny laboratorními a mobilními analyzátory. Teprve po úspěšné validaci lze provést vlastní měření na silnici,” uvedl pro Novinky.cz mluvčí Škody Auto Vítek Pelc.
Test proti minulosti jezdí rychleji
Testovací jízda RDE musí zahrnovat tři typy jízdních režimů – město (do 60 km/h), mimo město (60–90 km/h) a dálnici (nad 90 km/h). Musí být ujeto minimálně 16 kilometrů, celkově pak musí jízda trvat 90–120 minut. Proti emisním testům původem ze sedmdesátých let se v tom novém jezdí rychleji, více se akceleruje a celkově průběh více odpovídá tomu, jak se reálně na silnicích jezdí.
Norma přesně stanovuje okolní teplotu během testu – musí být v rozmezí -2 až +35 °C, nadmořskou výška do 700 m. Během testu se ujede 23 kilometrů (dosud 11 km) a průměrná rychlost se zvýší z původních 34 km/h na 47 km/h. S tím souvisí i nejvyšší rychlost během testu a to 131 km/h (dříve 120 km/h).
„Celkem je nutné vyhovět cca 30 parametrům, aby byl výsledek zkoušky uznán platným. Při nesplnění, byť jen jednoho z nich, se musí zkouška opakovat. Vždy je nutno provést minimálně tři platné testy,” dodal Pelc.
Vývoj metodiky WLTP byl zahájen již v roce 2007, výzkumný institut Joint Research Centre (JRC) Evropské komise začal pracovat na vývoji testu RDE v roce 2011. Samotné testy mají na starost nezávislé zkušebny TÜV nebo Dekra.
Historie emisních testů v Evropě pro motorová vozidla
Emise osobních automobilů jsou v Evropě regulovány od roku 1970 normami EHK (Evropská hospodářské komise). Zpočátku se měřil pouze městský jízdní cyklus (ECE). Sledovalo se množství CO (oxid uhelnatý), HXCX (uhlovodíky) a NOx (oxidy dusíku).
Od roku 1992 na normy EHK navázaly normy Evropské unie (EU 1 - 6). Postupně docházelo k zpřísňování maximálního a množství škodlivin, které automobily směly vypouštět. Původní jízdní cyklus byl rozšířen o mimoměstskou část (EUDC) a 40 sekundovou stání se zapnutým motorem na začátku celého testu.
Do roku 2017 používal cyklus NEDC.