Článek
Inteligentní asistent rychlosti (ISA, Intelligent Speed Assistant) je snad nejkontroverznější součástí balíku prvků bezpečnostní výbavy, které jsou od července 2022 povinné pro nově homologovaná auta v EU.
Stejně jako ve většině případů v historii tady Unie dohání skutečný vývoj aut, neboť řada vozů nějakou asistenci, která se váže k rychlostním limitům, již má přinejmenším v příplatkové, ne-li rovnou ve standardní výbavě.
Je tu ovšem jeden zásadní rozdíl – zatímco doposud si takový systém člověk aktivoval, když ho chtěl používat, nově to bude naopak a bude nutné systém po každém startu vozu vypnout, když ho používat chtít nebudete. Od 6. července letošního roku se to týká všech aut nově homologovaných pro provoz na silnicích EU, od roku 2024 se tato povinnost bude týkat všech nově registrovaných aut v EU.
Nová auta v EU musí mít omezovače rychlosti. Většina už je má, ale často chybují
ISA je často skloňovaný jako omezovač rychlosti, ovšem toto označení není úplně přesné. EU nařizuje, aby systém měl jednu ze čtyř podob: stupňované akustické varování, stupňované vibrační varování, zpětný tlak proti noze řidiče na plynový pedál nebo to, že vůz při dosažení dovolené rychlosti prostě přestane zrychlovat.
Dnešní systémy, z nichž jednomu se věnuji ve videu – není de iure označen ISA, nutno podotknout –, mají zhusta tu poslední zmiňovanou formu a ve voze bývá možné nastavit i tu první nebo vizuální varování. Standardně vůz ukáže aktuální rychlostní limit, v případě překročení začne blikat nebo pískat.
Také nabízí možnost ho tlačítkem převzít do tempomatu či omezovače rychlosti, podle toho, co máte zrovna zapnuté, jiné, pevnější propojení však není. Některé jiné vozy, zejména ty patřící do koncernu Volkswagen, nabízí možnost zapnout funkci, že budou rychlost ze značek přebírat automaticky.
Omezovač rychlosti se řídí číslem v červeném kruhu. To ale velmi často neodpovídá rychlostnímu limitu, který platí v místě, kde se vůz aktuálně nachází.
Zakopaný pes ovšem je v tom, jak auto zjistí aktuální rychlostní limit. Jedním ze zdrojů, odkud informace o limitu vzít, je navigační systém, jenže vestavěné navigace v autech můžou velmi rychle zastarat. Druhým – a ve skutečnosti oba spolupracují – je funkce zobrazování dopravních značek, které auto přečte u silnice pomocí kamery, na displeji vozu. Ta je řidičům nových aut důvěrně známá. Také je jim ale důvěrně známá její nespolehlivost.
Ve videu testuji systém Peugeotu e-Rifter, tedy vozu konstrukčně čtyři roky starého. Až na naprosté výjimky však všechny dnešní systémy fungují – či snad spíše nefungují – podobně, a to i u zbrusu nových aut, jako je např. Toyota Aygo X.
Test elektrického Peugeotu Rifter: Praktičností zapůsobí, dojezdem ne
Tu systém nepřečte značku, která sice nemá tvar černého čísla v červeném kruhu, ale rychlost reálně omezuje, támhle nerozpozná značku rušící omezení rychlosti, onde zase přečte nálepku s číslem v červeném kruhu na návěsu kamionu a považuje ji za dopravní značku.
Jiné systémy zase jsou schopné v tunelovém komplexu Blanka, kde je standardní rychlostní limit 70 km/h, zobrazit osmdesátku. Ví totiž, že se jedná o silnici pro motorová vozidla ve městě, což znamená v ČR plošně limit 80 km/h. V Blance je ale rychlost dále omezena proměnlivým dopravním značením.
Až na výjimky si tyto systémy také neumí poradit s tím, že rychlostní omezení, které je odlišné od plošného, končí na vzdálenější hranici první křižovatky bez další dopravní značky. Podobně neví o konci pohyblivého rychlostního omezení na dálnici, které je stanoveno na 100 metrů za důvodem omezení, tedy např. za pomalu jedoucím traktorem sekajícím trávu na krajnici.
Současné systémy se ovládají většinou na volantu. Zde ve Fordu Fiesta se omezovač aktivuje tlačítkem „LIM“.
Situací, v nichž je sledování dopravních značek nespolehlivé a v nichž může být i přítěží, je nespočet. Stejně tak je ale řada situací, kdy takový systém může být ku prospěchu. Může se totiž stát, že si řidič značky nevšimne; nemělo by se to stávat, ale není to nereálné. V omezeném úseku se může skrývat radar či policista s ručním měřičem rychlosti a ukazatel tak řidiči může ušetřit nařčení ze spáchání přestupku.
Je tedy dobrým sluhou, ale zlým pánem – a do role pána ho EU novým nařízením staví. Zatím ne pevně, ale už před několika lety, kdy se o možnosti zavedení tohoto prvku výbavy začínalo mluvit, rovnou Unie dodávala, že v budoucnu by systém mohl být pevně zapnutý bez možnosti ho vypnout. Zůstala by jen možnost krátkého přerušení pomocí plného sešlápnutí plynového pedálu za falešný doraz, tzv. kickdown tlačítko, těsně před koncem jeho dráhy; ta je funkční v každém případě i u současných systémů.
Aby auto vědělo, jaký je v daném místě rychlostní limit, potřebuje systém čtení dopravních značek a vestavěnou navigaci. Většina dnešních aut má obojí, ta nejlevnější ale nemívají ani jedno, a tak s novým nařízením budou muset zdražit o desítky tisíc, nebo se přestat prodávat. (Kia Sportage na fotografii zobrazuje limit nejen v přístrojovém štítu, ale i na centrálním displeji, máte-li zobrazenou mapu.)
Potřebuje řidič překračovat rychlostní limity? To nejspíš ne, třebaže vliv plošných limitů na bezpečnost provozu mimo obce je přinejmenším diskutabilní. A když se na českých dálnicích před lety zvedl o 20 km/h, na statistiky nehodovosti to mělo vliv nulový. O bezpečnosti jízdy rozhoduje, zda je rychlost přiměřená dané situaci, ne značka nebo zákon.
Současné omezovače rychlosti či systémy zobrazování limitů na displeji však nejsou dost spolehlivé na to, aby bylo v každém případě zobrazené správné číslo. Někdy tak řidiče omezí na nižší rychlost, než je v místě dovolená, jindy mu zase umožní jet rychleji.
Samozřejmě nedokážu vyloučit obrovský skok ve fungování těchto technologií s novou unijní povinností, ale troufnu si ho označit za velmi nepravděpodobný. Skok tak velký, že by auto samo dokázalo určit rychlost přiměřenou, a tedy bezpečnou, za rovnou nemožný. A budu tedy vyhlížet nová auta v nejbližších letech se značnou dávkou skepse.