Dítě v bundě nebo brzká jízda po směru. Nejčastější chyby při používání dětské autosedačky

Do autosedaček začali motoristé usazovat své děti vlastně relativně nedávno a ještě novějšími systémy jsou například sedačky otočené proti směru jízdy, užívání základen s uchycením do systému isofix nebo dokonce autosedačka s vestavěným airbagem.

Bezpečnost nejmenších pasažérů se s novými technologiemi stále zlepšuje, je však nutné vyvarovat se nejčastějších chyb.

Dětskou autosedačku není vhodné kupovat naslepo on-line. Do výběru totiž promlouvá celá řada maličkostí. Dobrá prodejna autosedaček vám umožní sedačku vyzkoušet přímo ve vašem vozidle. I když je při homologaci aut a sedaček dnes dbáno na kompatibilitu dle standardu i-size, sklon opěradla a sedáku v některých autech znemožňuje zcela ideální instalaci některých typů autosedaček.

Pokud to s bezpečností myslíte vážně, velmi se nedoporučuje koupě autosedačky z druhé ruky. Kupec nikdy netuší, čím daný kus prošel. Dokonce i menší nehoda, která skončí jen promáčklinou v nárazníku, může způsobit mikrotrhliny v konstrukci autosedačky, která pak při větším nárazu může selhat.

Časté je rovněž použití sedačky po sourozenci, v tom případě je ale nutné dbát na to, že plastová kostra a další důležité součásti stárnou a životnost autosedačky bývá většinou 10 let.

Rodiče při vývoji svého dítěte sledují určité milníky, za kterými se někteří podvědomě honí. Už opětuje úsměv, první krůčky, slova… A také už v autě sedí po směru jízdy! Jenže čím déle necháte dítě v autosedačce upevněné proti směru, tím lépe.

„Děti mají podstatně jinou stavbu orgánů, je potřeba si uvědomit, že hlava novorozence je do jednoho roku až 25 procent velikosti těla,“ upozorňuje expert na autosedačky Ivan Ščepka ze společnosti Cybex.

Myslí na to i evropská norma R129, která v roce 2023 nahradila normu R44. Autosedačky již dělí nikoli podle kilogramů, ale dle délky dítěte. Dle původní normy bylo třeba respektovat usazení dítěte proti směru jízdy do 9 měsíců a 9 kg, nová norma však tuto věkovou hranici posouvá na 15 měsíců.

„Poté se lze rozhodnout a je možné ještě v upevnění autosedačky proti směru jízdy pokračovat,“ říká Ščepka s tím, že ve vajíčku mohou děti vydržet klidně až do dvou let a proti směru jízdy do čtyř, pokud hlavičkou nepřesahují bezpečnou zónu autosedačky, kterou lze často nastavit pomocí hlavové opěrky.

„Opatření má za cíl zajistit lepší ochranu vyvíjející se hlavy a krku nejmenších dětí. Pro zajímavost – například ve Švédsku je zcela normální vozit děti proti směru jízdy do tří až čtyř let. A podle statistik to vedlo k eliminaci smrtelných úrazů dětí do čtyř let při autonehodách,“ uvedl Libor Budina, ředitel úseku Obecný motorismus Autoklubu České republiky.

Nová norma navíc počítá s mnohem více senzory při testování, z dřívějších čtyř až na 32 a více, a zajišťuje tak vyšší bezpečnost. Rozlišuje tři základní druhy autosedaček dle délky. Nejmenší vajíčka lze používat od 40 do 85 cm, ale i lehce přes.

Důležitá je poloha hlavy, nikoli přečuhující nožičky. Pokračující sedačku lze použít od 61 do 105 cm a finální od 100 do 150 cm. Ani u dětí, které se blíží horní hranici, nelze doporučit pouhý podsedák, který nedostatečně chrání zejména při bočním nárazu, neposkytuje žádnou ochranu hlavy a dítě v pásu nijak nestabilizuje.

Nespěcháme přitom jen při přechodu na jednotlivé typy sedaček, ale ani v každodenním životě. Obrovským hazardem je převoz dětí jakéhokoli věku bez dětské autosedačky, byť i na krátké vzdálenosti po městě. Nejvíc nehod je mezi 30 až 50 km/h, což se rovná pádu ze čtvrtého patra.

Připoutání dětské autosedačky není triviální, a i proto vznikl systém isofix. Ukotvení sedačky či její základny v případě dvou menších kategorií do konstrukce auta totiž překvapivě není nutně bezpečnější variantou. Systém tak vnikl především kvůli tomu, že rodiče často nesprávně poutají autosedačku, což je extrémně rizikové. Isofix usnadňuje práci a je pojistkou, že je sedačka správně zajištěna.

„Používání isofixu je jednoduché, zabraňuje rodičům, aby při poutání udělali chybu. Kvalitní autosedačky mají navíc několik bezpečnostních signalizací, které potvrdí, že je isofix, a i celá autosedačka upevněna správně,“ uvádí produktový manažer Britax Römer Petr Horáček.

V případě použití sedačky s isofixem dbejte na správné ukotvení - nestačí jen zaháknout, nutné je základnu či sedačku přimáčknout k sedadlu. Případnou „nohu“ základny je nutné rovněž pevně umístit a rozhodně do meziprostoru nevkládat jakékoli výplně, dokonce ani kobereček.

Upoutání samotného dítěte vyžaduje ještě větší pozornost. Pásy nesmí být překroucené, dítě je nutné dostatečně utáhnout a měly by vést přes ramena a hrudník dítěte, ne přes krk nebo břicho. Měkký chránič pásů u mladších dětí je nutné umístit na ramena, nikoli na hrudník. U sedaček pro starší děti je důležité, aby horní pás vedl pod područkou autosedačky.

Motoristé také zapomínají na veškeré vymoženosti, které nové sedačky nabízejí, zejména na boční ochranu LSP. Kus plastu sice vypadá chatrně, ale dokáže absorbovat podstatnou část energie a je rozhodně dobré vysunout jej při každé jízdě.

Nešvarem spojeným s rizikovým pohodlím jsou i tlusté vrstvy oblečení dětí v autosedačkách. „Rizikem je bunda, která tvoří nesprávnou výplň mezi tělem a pásem,“ říká Ščepka. Při nehodě se pak může stát, že horní část pásů dítě nepodrží, zip bundy povolí a tělo drží jen spodní část. Co se v tu chvíli děje třeba s páteří, si lze snadno představit.

Dítě by se mělo do sedačky usadit maximálně ve dvou slabých vrstvách. Při přesunu například z interiéru do auta lze samozřejmě přikrýt připoutané dítě ve vajíčku dekou. Použit lze teplý fusak do autosedačky, ovšem pouze schválený výrobcem autosedačky. Ten zaručí přesnou kompatibilitu. Pod dítě také nepatří jakékoli polštářky a další výplně.

Při nehodě se hmotnost předmětů v interiéru násobí. Na sedadlech či volně v zavazadelníku není dobré nechávat předměty, které by mohly proniknout k dítěti. Včetně hraček či častých telefonů nebo tabletů. Dobré je využít různé organizéry a držáky.