Čtyři válce a kompresor. Test Kawasaki Ninja H2 SE

Od prvního pohledu je zřejmé, že tento japonský cesťák rozhodně nepatří k střízlíkům. Však musí nabídnout ochranu ve vysokých rychlostech. Motorka je 213 cm dlouhá a 77 cm široká. Tvarově komplikované přední části dominuje světlomet vybavený technologií LED. Nepřipomíná jedno oko uprostřed čela ohromného Kyklopa?

Testovaná verze SE se od základu odlišuje třeba přídavnými bočními světlomety. Rozsvěcují se v závislosti na náklonu. Díky nim má jezdec podstatně lepší přehled o zatáčce. Motorka tak patří k těm zdaleka nejlépe svítícím na trhu. Odvrácenou stranou skvělých světelných vlastností jsou náklady na opravu po případném – byť třeba banálním - pádu. Samotný čelní LED světlomet vyjde cca na 30 000 Kč, každý boční je pak za dalších cca 10 000 Kč.

Testovaná verze SE je sice proti základu dražší o 80 000 Kč, ovšem když se podíváte na seznam výbavy, zřejmě se vám bude zdát, že jde o dobrou investici. Kromě zmíněných velmi praktických světel v kapotážích je tu obousměrné rychlořazení, launch control, vyhřívané rukojeti, moderní TFT přístrojový panel, vyšší čelní plexi štít, a pak také charakteristická zelená metalíza s efektními černo-stříbrnými koly.

Kawasaki je aktuálně jediným motocyklovým výrobcem, který se snaží na trhu uspět s přeplňovaným motorem. Trend, tak populární v současném automobilovém světě, se přitom mezi motocykly nikdy v minulosti neujal. Zajímavé je, že svůj unikátní přístup Kawasaki na modelu Ninja H2 nijak dramaticky nezdůrazňuje. Žádné samolepky na kapotách, jen na levé straně motoru poměrně decentní černostříbný nápis „supercharged“.

Proti motoru ve sportovní H2R /310koní/, se kterou přišla Kawasaki v roce 2015, se agregát v cestovní verzi podstatně liší. Je tu jiný kompresor, sací systém, klika i vačka. Změny měly posílit všestranné vlastnosti motoru – jde hlavně o chování v nízkých otáčkách a pak také o spotřebu. Návykové zrychlení nastupuje zhruba kolem 7000 otáček. Přidávání i ubírání plynu doprovází specifický svist kompresoru. Odolat jde opravdu stěží. V principu jen tehdy, když se na displeji objeví varování před nízkým stavem paliva. A to je tam docela často.

Snad jediné, co příliš nekoresponduje s celkovým cestovním zaměřením stroje, je objem nádrže. Devatenáct litrů je v této kategorii prostě a jednoduše málo.

Normovaná spotřeba je sice 5,7 litrů, což slibuje teoreticky obstojný dojezd cca 330 km, jenže dostat se tak daleko na jednu nádrž, znamená na kompresor úplně zapomenout. Což je z principu nesmysl. Bude to totiž právě zážitek z jízdy, pro který se kupující rozhodnou dát modelu Ninja H2 přednost před ostatními.

Cestovní Kawasaki Ninja H2 SE je velmi zajímavým motocyklovým experimentem. Prodejní výsledky jízdně téměř dokonalého motocyklu mohou napovědět, jestli se výrobce rozhodne přeplňování rozšířit i na menší motory. Možná právě tento  nafoukaný kyklop ukazuje cestu, na kterou se motocyklový svět vydá.