Co všechno je v sedadlech moderních aut? Skládají se ze stovek součástek

Ergonomická, odvětrávaná, masážní nebo sportovní. Všechny tyto funkce mohou mít a často i kombinovat moderní sedadla v současných automobilech. Nebylo tomu tak ale vždy.

Na samém začátku neměl totiž řidič k dispozici ani opěrku hlavy a přední sedadla připomínala spíše lavici než pohodlné křeslo. Až v roce 1955 se u sériově vyráběných vozidel začaly objevovat nastavitelné sedačky, kdy bylo možné manuálně změnit jejich sklon a výšku sedáku.

Jiné to nebylo ani ve Škodě Auto, kde chyběly opěrky hlavy ještě u modelu 120. „Dnes musí sedadla plnit daleko přísnější nároky, k tomu jsou nastavitelná v mnohem více směrech,“ řekl koordinátor konstrukce sedaček ve Škoda Auto Miroslav Hradil. Základní vlastnosti sedadla se ovšem podle něj nezměnily a stále stojí na třech pilířích. Každé musí mít rám, pěnovou výplň a čalounění. Jen nároky na kvalitu zpracování, bezpečí a komfort poskočily do jiných sfér.

Typické dnešní sedadlo v nejmodernějších Škodovkách váží přes 20 kilogramů a skládá se i z více než 100 různých součástek. Ne jinak tomu je i u jiných automobilek, nejmodernější sedačky dlouhodobě nabízejí prémiové automobilky.

Na výběr mají zákazníci nepřeberné množství materiálů, vrcholem zůstává perforovaná či klasická kůže, či Alcantara, na vzestupu je i ekokůže a stále je tu možnost využít látkového potahu. Například Jaguar Land Rover nabízí i exkluzivní látkové čalounění z recyklovatelných materiálů, které má být svým provedením konkurencí právě pro kůži. To vše ve jménu dnes marketingově populární ekologie.

Cenově se pak různé typy sedaček liší, ale v rámci výrobního procesu jsou jejich základní vlastnosti čím dál podobnější. Z toho pak těží zákazníci s levnějšími variantami aut.

„Třeba v novém modelu Octavia jsou volitelně k dispozici špičková ortopedická sedadla s certifikací od německé iniciativy AGR. Některé konstrukční prvky a znalosti, které k této certifikaci přispěly, ovšem využili inženýři i u základních verzí sedadel,“ uvedl Hradil.

V dnešní době už je běžné, že sedadlo je ergonomické a řidič si může nastavit jak sklon, tak podpěru beder a lopatek. Některé firmy ale jsou ještě dál. Před dvaadvaceti lety se například v Saabu 9-5 poprvé objevila odvětrávaná sedadla, která pomáhají řidiči, když je venku horko. Čalounění tehdy musí mít perforaci a v sedadle najdeme soubor větráků a kanálů, které odvádí teplo.

Naopak fungují dnes velmi běžná vyhřívaná sedadla, která využívají dráty rozvětvené téměř po celé ploše. Do nižších segmentů se dostává i funkce masáže zad.

Zatímco u vozů nižší cenové kategorie se můžeme setkat s pouhým nafukováním a vyfukováním bederní opěrky v pravidelných intervalech, luxusní třída nabízí více „polštářků” a programy spojené s vyhříváním v určitých bodech. Díky tomu se pak v menu setkáte například i s masáží „lávovými kameny”. Ceny takových příplatkových výbav mnohdy atakují i hranice stovek tisíc korun.

Sedadla ale nemusí být jen pohodlná, ale především a primárně bezpečná. I proto jsou mnohdy dlouhé měsíce testována. „Testů se účastní všichni kolegové, tak je zajištěna zpětná vazba od různých typů postav,“ vysvětluje Hradil.

Později se testuje třeba funkčnost airbagů při extrémních teplotách, ať už vysokých či nízkých. Nejnáročnější tradičně bývají zkoušky nárazu, kde se nejlépe pozná, jak kvalitně jsou sedadla vyrobena. Testuje se ale i stálost a výdrž materiálu. Nesmí se stát, aby potahy poškodil slunečný svit nebo se znehodnotily vytaháním.

Dnešní sedadla jsou jednoduše tak daleko, jak jen být mohou. Neznamená to ale, že jejich konstruktéři stále nepracují na něčem novém. Dlouhodobě se už využívají recyklované materiály. Hodně si inženýři slibují i od systému 3D tisku, který sníží hmotnost sedadla.

Některé části sedadel by se díky tomu mohly navíc výrazně zmenšit, čímž by vznikl větší prostor pro pasažéry. V budoucnu by se třeba v autech mohla objevit i taková sedadla, která by se dala sklopit, aby mohl řidič zavřít oči a spát. S tím se počítá u plně autonomních vozidel.