Cílem řidičů prototypů je splynout s okolím

Možná jste už viděli, jak se na českých silnicích prohánějí zakamuflované mercedesy, na kterých není absolutně poznat, o jaké auto jde. Často jezdí v centru Prahy nebo v okolí Plzně. Není to náhoda, právě v Plzni, v průmyslové zóně Borská pole, má hlavní sídlo firma MBtech Bohemia (od nového roku bude součástí francouzské společnosti AKKA Technologies). Ta pro automobilky, ale zejména pro Mercedes-Benz testuje prototypy, které ze Stuttgartu přiveze kamion.

Auta - obvykle s německými registračními značkami – jsou už maskovaná od výrobce. Mají fólie s černo-bílými pruhy a dále měkké a tvrdé plasty, které vzhled hodně zdeformují, ale jeho aerodynamiku ovlivní jenom minimálně.

I když stojící prototyp před dílnami plzeňské pobočky sleduji z pár metrů, musím pátrat v paměti, o který chystaný model značky jde. Ano, nejspíš to bude nové obří SUV nazvané GLS, ale zcela jistý si nejsem. Každý z desítek prototypů v Plzni zůstane zhruba půl roku.

V Plzni je i vývojové centrum, kde pracuje 15 specialistů a dále desítky „najížděčů kilometrů“ – lidí, kteří se svěřenými auty denně ujedou stovky kilometrů. Pracuje se ve třísměnném provozu po osmi hodinách. Když je firma plně vytížená, jezdí pro ni 200 řidičů. Každý musí mít minimálně sedm let praxe s řízením auta a věk nad 25 let. Pro zajímavost: nejstaršímu řidiči je sedmdesát let, desetinu pak tvoří ženy.

Každý ze šoférů v rámci směn auta střídá, stejně jako předepsané trasy, po kterých se má pohybovat. V městském provozu se za směnu najede 150 kilometrů, mimo město pak trasy měří do 400 kilometrů. Denně to jsou klidně desítky tisíc kilometrů.

Jak říká šéf testovacích jezdců Michal Rychlý, cílem je maximálně splynout s provozem, aby testovací prototypy pokud možno nikdo nefotil. O lidi, kteří auto vyfotí na mobil a dají na sociální síť, až tolik nejde (ostatně – vždyť je to pro automobilku reklama zadarmo), problematické by bylo, kdyby fotil špion pro konkurenci.

Plachta se musí na auto nasadit okamžitě po případné dopravní nehodě (těch je prý podle Rychlého naprosté minimum), ale třeba i během tankování. Ani na těch pár minut nesmí být vozidlo odkryté, jakkoliv přes silnou kamufláž toho stejně není moc vidět. Auta musí být neustále v pohybu, pokud nejsou, je nutné je zaplachtovat.

A jaký je pokyn, když prototyp, jejichž ceny dosahují milionových hodnot, někdo fotí nebo natáčí? Podle Michala Rychlého řidiči nemají ujíždět, protože by to mohlo být nebezpečné. Mají jednoduchý pokyn: zaznamenat, že je někdo fotil.

Jednou se prý dokonce stalo, že jeden méně přemýšlivý motorista donutil za plného provozu zastavit prototyp, aby si auto mohl vyfotit. Důvod jeho riskantního počínání je na pováženou, i kdyby se snažil fotku prodat do motoristických médií, více než pár stokorun by za ni nedostal.

Zpátky k testování: v některých autech jsou plastové nádoby, které simulují dalšího člena posádky. Dříve se plnily vodou, nyní je ale obsahem granulit. Má to své výhody - ušetří se za vzácnou tekutinu, navíc šplouchání vody bylo během jízd pro testovací řidiče nepříjemné. Každá z figurín má normovanou hmotnost 75 kilogramů a během jízdy je připoutaná bezpečnostními pásy.

U každého auta se pomocí senzorů sleduje na padesát hodnot, třeba poloha plynového pedálu nebo to, jak pracují emisní systémy. Výsledné hodnoty se on-line odesílají přímo výrobci, který si je dle svých potřeb dále zpracovává. Kromě jízd po Česku absolvují prototypy Mercedesu další jízdy po celém světě, v extrémně suchých oblastech i za polárním kruhem.