Článek
Objevili však cesty, které byly rychlejší a kratší, přestože nebyly zaneseny v mapách. Až na malé problémy byla cesta úspěšná, řekl po návratu novinářům Jaroslav Holík, kterého na druhém minimotocyklu provázel jeho syn Jan. Nejhorší byl podle motorkářů průjezd tunelem u Dušanbe v Tádžikistánu ve výšce asi 3300 metrů nad mořem. Náročný byl také průjezd pouštěmi Karakum a Kizilkum.
"Tunelem jsme jeli v noci, jámy tam byly asi 30 až 40 centimetrů. Kličkovali jsme, že jsme se několikrát málem srazili," uvedl Holík, podle kterého jeli šestikilometrovým tunelem asi 45 minut. "Nechápu, jak projely místní náklaďáky. Bylo tam pár žárovek, které to osvětlovaly. Říkal jsem si, že takhle vypadá cesta do motoristického pekla," uvedl Holík.
Motorkáři projeli Ukrajinu, Rusko, Kazachstán, Uzbekistán, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Nejvyšší bod, kterého dosáhli, byl ve výši 4667 metrů. "Motorky tam jely jen na plný plyn, když jsme chtěli ubrat, netáhlo to," poznamenal Holík.
Tádžikistán měl nejhorší silnice
Nejlepší cesty byly podle něj v Rusku, nejhorší v Tádžikistánu. "Cesta do kamenolomu u nás je proti tomu dálnice," podotkl konstruktér mopedů. Při zpáteční cestě byl náročný úsek pouští dlouhý asi 500 kilometrů.
"Asfalt se nám tavil pod koly. Odhaduju, že mohlo být asi 50 stupňů Celsia. Bylo tam jen pár trsů trávy a velbloudi, kteří na nás hučeli, protože jsme jim vadili," řekl Holík.
Při cestě náročným terénem se Holík se synem v jízdě na minimotocyklu střídali. Jel s nimi ještě doprovodný vůz. Několik závad vyřešili přímo na cestě. Někdy spali v autě, jindy v motorestech či u místních lidí v jurtách, kteří byli vstřícní.
"Ve střední Asii jsme byli za exoty. Hlavně Tádžikistán, tam lidé žijí o 50 až 100 roků zpátky," podotkl Holík. Zdravotní problémy se expedici vyhýbaly, až na žaludeční problémy či namáhané oči.