Český sběratel patří mezi top pět zákazníků Ducati, nyní své stroje vystavuje v Praze

„Jsem jeden z top pěti zákazníků Ducati a asi jediný Čech, který je klientem Ducati Corse, závodní odnože značky,“ svěřil Právu při zahájení výstavy, jež připomíná historii i současnost legendární společnosti. V roce 1926 ji založil Antonio Cavalieri Ducati se svými syny Adrianem, Brunem a Marcellem. V té době rodinná firma vyráběla kondenzátory, elektronky a další součástky pro rozhlasové přístroje. Čas motocyklů přišel po konci druhé světové války. První motorkou Ducati vyráběnou v Bologni byla v roce 1949 Ducati Cucciolo.

Klein motorky miluje celý život, jezdí na nich od té doby, co v 80. letech získal řidičský průkaz. „Obdivoval jsem sportovní úspěchy, líbily se mi závodní stroje, měl jsem touhu je vlastnit. Pořizoval jsem si různé modely, speciály, až jsem se dostal přímo do fabriky,“ vzpomíná na začátek svého spojení s italským fenoménem vášnivý sběratel, velký fanda Karla Abraháma, který závodil právě na Ducati.

Jednou z jeho motorek z Race of Champions se Klein může pochlubit. Také dalšími závodními kusy, které světové motocyklové okruhy brázdily od 90. let do současnosti. Nejnovější přírůstek si do Česka přiveze v březnu. Těší se na motocykl, na kterém Nicolo Bulega loni vybojoval titul mistra světa WorldSSP.

„S nárůstem úspěchů Ducati, kdy uplynulé dva roky vyhrává, co se dá, má značka víc a víc příznivců a je čím dál těžší motorku získat,“ konstatuje. Přesto se mu v nedávné době podařilo opatřit výjimečné kusy. „Stroj, na kterém Álvaro Bautista vyhrál v roce 2022 titul mistra světa superbiků, nebo motorku, s níž v roce 2019 začínal u Ducati,“ jmenuje příklady.

Za nejvzácnější pak považuje speciál z MotoGP, na kterém se v sezoně 2021 proháněl Marini, nevlastní bratr Valentina Rossi. „Je známá po celém světě. Když Valentino končil svou kariéru, Marini ji přebarvil do žlutých barev a nápisem na kapotě Grazie Vale vzdal Valentinovi hold,“ vypráví Klein. Přiznal, že prahne po modelu, na které Francesco Bagnaia loni vyhrál mistrovství světa MotoGP. „Ale jeden skončí v muzeu, druhý si koupil velice významný italský návrhář, takže mám smůlu a musím si počkat, až Bagnaia vyhraje další titul,“ krčí rameny.

Pořídit nový závodní kousek od výrobce není nic jednoduchého. Italská továrna si podle něj pečlivě vybírá, komu jej prodá. „Podepisujete desetistránkovou smlouvu, která udává, jak s motorkou nakládat. Opatření mají zabránit třeba průmyslové špionáži,“ vysvětluje.

Běžný stroj Ducati stojí více než milion korun. Ceny závodních speciálů pochopitelně šplhají daleko výš. Třeba závodní motor spolyká i čtvrt milionů eur. „Ducati zveřejnilo, že náklady od projekčního výkresu do doby, než speciál stojí na startovní čáře, šplhají ke třem milionům eur za podvozek,“ prozrazuje Klein, který svého nevšedního koníčka financuje z obchodování s auty.

Všechny stroje, které parkuje ve speciální garáži, jsou funkční, jak říká, ready to race, tedy připravené k závodu. „Jezdit umím, závodit ne,“ hlásí. Každodenní péči jeho sbírka nežádá. „Když mám čas, chodím je obsluhovat, pravidelně nabíjím, startuju. Pomáhá rodina. Syn, manželka, kokršpaněl, všichni,“ směje se Klein, který motocykly a auta považuje za svoji celoživotní vášeň. „Ve svém věku už asi měnit nebudu,“ usmívá se.