Československým trpaslíkem mezi jaguary a mercedesy. Legendární Minor podruhé na Le Mans Classic

Závod v Le Mans letos slavil sto let a na klasické verzi to bylo znát. Organizátoři odhadují 235 tisíc diváků a více než 900 jezdců.

„Kdekdo vám řekne, že Le Mans Classic je lepší podívaná než velké Le Mans,“ říká v rozhovoru pro Novinky Michal Froněk, přední český designér, který se spolu s Davidem Karáskem a Zdeňkem Kašparem o jednom letním víkendu již podruhé pustil na slavnou trať v něčem, co dnešní bezpečnostní regule ani zdaleka nepřipomíná.

Minor váží lehce přes 400 kilogramů a jezdec je minimálně polovinou těla spíše na autě než uvnitř.

„Když se potom kolem vás prožene mercedes se šlehajícími plameny jen na pár centimetrů, je to o strach,“ vypráví Froněk s tím, že za sebou má plnou nádrž benzinu, která ještě letos neměla pěnovou ochranu, což do příštího roku dle regulí musí napravit.

Technická přejímka je podle něj rok od roku náročnější. Auto navíc musí být v podstatě originál, mít původní rám, dobové brzdy, karburátor, dynamo…

„I když má někdo konkrétní auto, které závod prokazatelně jelo, nemusí být podle pořadatelů vhodné natolik, aby se závodu zúčastnilo,“ líčí a dodává, že jde i o dlouhodobou spolupráci, člověk musí být součástí komunity.

Závod se rozděluje do několika kategorií podle stáří vozů, navíc se připočítávají i koeficienty podle indexu výkonu. I tak to zejména na rovinkách má maličký Minor těžké. V zatáčkách ale velkým stačí a podle posádky není nic lepšího než sledovat reakce diváků sledujících, jak trpaslík v technických pasážích stíhá dvanáctiválcová monstra.

Vůz z tenkého plechu pohání jen dvoutaktní sedmsetpadesátka, jejíž vrtochy se tým snaží neustále ladit, stejně jako je potřeba naučit se pracovat s delikátní převodovkou, na kterou se zkrátka musí s citem.

Letos ve své kategorii poválečných vozů z let 1949 až 1956 Minor vybojoval 38. místo z 85.

„Já jedu s citem, ale na startu jsou i týmy, které řeší i setiny a jedou opravdu naplno, a to i s opravdu vzácnými stroji,“ říká.

Závodu se letos zúčastnilo dokonce pět českých posádek a celkem tři československá auta. Krom druhého Minoru i Škoda Sport, která měla drobnou havárii a závod nedokončila.

Froněk si pochvaluje spolupráci mezi českými účastníky, se kterými se na okruhu v Mostě sjíždějí na testování před závodem.

Úžasná atmosféra ostatně podle Froňka panuje během celého závodního víkendu. Bohatý je doprovodný program,a i když se nejedná o levnou záležitost a sami závodníci často mají sbírky aut za nedozírné ceny, jsou i tací, kteří se vzácným závodním autem přijedou po vlastní ose a spí ve stanu.

Příběh Aera začal už ve třicátých letech, kdy česká Jawa vyvinula nový automobil s pohonem předních kol a s dvoutaktním dvouválcem, který dostal jméno Minor. Během druhé světové války pak na jeho verzi Minor Sport tajně pracoval inženýr Rudolf Vykoukal. Oficiálně totiž tehdy Jawa měla pouze opravovat vozidla pro německý wehrmacht.

Nový závodní sporťák se začal vyrábět až po druhé světové válce. Na start v Le Mans se postavil poprvé právě v roce 1949. Tehdy v něm fenomenálních výsledků dosáhli piloti František Sutnar a Otto Krattner.

Vůz se umístil na 16. místě. Ve své kategorii do 750 kubických centimetrů nicméně dojel první a po přepočtu na kubaturu skončil celkově druhý. Úspěch je však neochránil před komunistickým režimem doma v Československu.

„Je pro nás důležitý i příběh pilotů Františka Sutnara a Otty Krattnera, kteří byli uvržení do komunistického žaláře a strávili víc než deset let v Jáchymovských dolech. Sutnar potom emigroval a Krattner velice brzo po návratu z kriminálu zemřel,“ vysvětluje Froněk.

Podle legendy je měl komunistický režim uvěznit za to, že si výhru ze závodu při návratu do Československa uložili do švýcarské banky. Z archivu StB nicméně vyplynulo, že piloti měli odmítnout pracovat pro komunisty a ti je následně odsoudili za špionáž a vlastizradu.