Článek
Zkušební laboratoř byla uvedena do provozu v roce 2000. Je schopna provést více než 400 nárazových zkoušek ročně.
Laboratoř disponuje jednou pevnou (154 metrů) a jednou pohyblivou (108 metrů) dráhou. Pohyblivou dráhu lze natočit pod úhlem 0 až 90 stupňů a simulovat tak čelní nárazy, nárazy zezadu, boční nárazy či srážky dvou pohybujících se vozidel pod různými úhly a při různých rychlostech.
Simulovaná srážka až do rychlosti 120 km/h
Každý nový model, který je podroben nárazovým zkouškám v laboratoři, má již za sebou tisíce virtuálních počítačových testů. Volvo rovněž vlastní 100 zkušebních figurín různých typů, které představují muže, ženy a děti různých velikostí, hmotností a věku.
Na fixní dráze je osobní automobil schopen vyvinout rychlost až 120 km/h. Na pohyblivé dráze je nejvyšší dosažitelná rychlost 80 km/h. Rychlosti na obou drahách lze nezávisle regulovat. Na fixní dráze je možné testovat i nákladní vozidla, a to až do rychlosti 80 km/h.
Na druhém konci fixní zkušební dráhy je betonová deska o rozměrech 15x70 metrů, která se používá pro různé druhy testů včetně převrácení vozidel. Na konci pohyblivé zkušební dráhy se pak nachází venkovní část areálu, která je nedílnou součástí nárazové laboratoře. Zde se provádějí nárazové zkoušky proti celé řadě překážek, které se běžně nacházejí v dopravním prostředí.
V místě, kde se obě zkušební dráhy setkávají, se nachází šestimetrová prohlubeň překrytá plexisklem, odkud je srážka vozidel natáčena zespodu. Kamery, které zkoušky natáčejí shora, jsou umístěny na konzole umístěné 11 metrů nad místem nárazu.
Srážky zaznamenává 50 kamer
Celkem místo srážky snímá přibližně 50 vysokorychlostních kamer. Nejrychlejší z nich jsou schopny pořídit 200 000 snímků za sekundu. Nejmenší kamery lze použít pro studium způsobu, jak jsou nejmenší komponenty uvnitř automobilu ovlivněny silami, které vznikají při kolizi.
Nárazový blok, kterým je laboratoř také vybavena, váží 850 tun. K jeho pohybu slouží technologie fungující na principu vzduchového polštáře. Na třech stranách tohoto bloku lze umístit různé typy nárazových bariér.
Dále je k dispozici přibližně 20 typů zkušebních bariér, které slouží jak pro vlastní testy značky Volvo vycházející z reálných situací, tak pro ověřování souladu s požadavky oficiálních testů (například Euro NCAP).
Nutno dodat, že centra pro test bezpečnosti vozidla má každá automobilka, liší se nejenom svým technickým vybavením a množstvím vykonaných zkoušek.