Zvládne nejlevnější mini rodinný víkend pod stanem? Zkusili jsme to

V jednoduchosti je síla, testované Mini One má základní tříválcový motor (55 kW) a kromě klimatizace či rádia žádnou nesmyslnou výbavu navíc. Takže třeba ani parkovací senzory (u auta s rozměry 3821 x 1727 x 1414 mm samozřejmě zbytečné), které měla všechna námi zkoušená novinářská auta za posledních deset let. Chybějí rovněž nejrůznější asistenti pro jízdu v pruzích, detekce vozidel vpředu nebo nesmysly typu připojení k internetu. A chybí – což nás velice potěšilo – otravný start/stop systém.

Přední sedačky jsou výborně tvarované a tuhé tak akorát. Sedí se na nich velice pohodlně a místa máte dostatek – tedy pokud jedete maximálně ve dvoumístném obsazení, pokud někdo sedí za vice než 180centimetrovým řidičem, musí se jeden z dvojice uskromnit. Na delší cestování ve třech nebo dokonce čtyřech lidech to rozhodně není.

Z hlediska ergonomie máme od volantu jedinou připomínku: volant s optimálním průměrem i tloušťkou věnce není možné pohodlně držet v doporučované poloze „tři čtvrtě na tři”. Ramena volantu jsou příliš silná, takže buď budete řídit s „mrožíma rukama”, nebo ruce o trochu posunete výše.

Skvělá je šestistupňová manuální převodovka, ve které cítíte i mechanický odpor a každý pohyb v kulise je pak doprovázen drobným zvukem klik – klik. Zpátečka se řadí zcela doleva a dopředu, což pro někoho může být nezvyklé – na malém displeji si ale jednoduše ověříte, zda jste omylem namísto zpátečky (R) nedali jedničku.

Rychloměr už není na středovém obrovském „talíři” jako u první novodobé generace, ale před řidičem v malém „budíku”. Přehlednost je i přes malé rozměry velmi dobrá, snad jen ukazatel stavu paliva by mohl být bez diod a klidně s klasickou analogovou ručičkou. Toto řešení je pochopitelně levnější, naštěstí palubní počítač dle tradic BMW ukazuje přesný dojezd i při rozsvíceném „žebravém oku”. Nádrž má mimochodem 44 litrů a se základním tříválcovým motorem lze jezdit lehce nad pět litrů naturalu 95.

Motor je i přes „špatný” počet válců velice klidný, prost vibrací a to, že benzín využívá jen tři válce, poznáte opravdu pouze sporadicky, a to ještě když se soustředíte. Co poznáte okamžitě, je malý výkon v celém spektru otáček – Mini One s tímto motorem zkrátka zrychluje letargicky, ať točíte dva, nebo pět tisíc otáček.

Na dálnici musíte při předjíždění často podřazovat na „čtyřku”, k čemuž vás nabádá i palubní počítač – často s nesmyslnými požadavky. Při 130 km/h točí motor 3000 otáček a malý agregát je na kategorii malých vozidel překvapivě tichý. Dle technického průkazu má tato motorizace maximální rychlost 175 km/h, což můžeme potvrdit.

Vynikající je podvozek, mezi malými auty patrně vůbec nejlepší. Z auta je cítit ohromná ochota k zatáčení, při rychlejším průjezdu dokonce trochu pocítíte i zadní – nepoháněnou – nápravu. Velkou škodou jsou pak pneumatiky Hankook Kinergy Eco, které doporučujeme vyhodit – adhezi ztrácejí i při trochu rychlejším průjezdu zatáčkou. Adheze je mizerná, a to jsme auto nezkoušeli na mokru. Vysoký profil s pouze patnáctipalcovými koly (nejmenší, jaká lze mít na mini) zaručuje velmi dobrý komfort při přejezdu děr či větších nerovností.

A jak mini zvládlo svůj hlavní úkol tohoto netradičního testu, tedy dopravit rodinu s dítětem a bagáží na třídenní výlet pod stanem? Nebylo to úplně jednoduché. Třeba s dětskou sedačkou, pokud používáte alespoň trochu robustnější typ, je to docela problém. Tedy nikoliv s uchycením, výborně dostupné úchyty Isofix jsou vzadu hned dva, ale problém je spíše s tím, jak ji dostat do auta.

Širokými, efektně bezrámovými předními dveřmi to skutečně nejde, ani když sedačku natáčíte jako ježka v kleci. Jediné místo, kudy sedačku protáhnete, je kufr, ale musíte si samo sebou sklopit jednu zadní sedačku. Tímto způsobem byste do „miníka” měli dostat klidně dvě autosedačky, postup je to ale vskutku nestandardní.

Jak vidíte z fotografií, umístit do auta nejenom stan, spacáky, karimatky, hračky, plastové odrážedlo, tašky a další nezbytnosti, ale hlavně dva dospělé a jednoho dětského pasažéra se nakonec povedlo. Jen to chce náklad pořádně poskládat, což je disciplína, kterou spousta řidičů s velkým zavazadlovým prostorem pozapomněla. U mini je nutné využít i prostor pod podlážkou kufru, kam se vejde spousta drobností. Do auta se nakonec vejde téměř vše, jen kočárek musí zůstat doma.

Samotný zavazadelník je hodně malý, Mini uvádí 211 litrů. Na auto primárně pro dva cestující postačující hodnota, pokud ho chcete mít jako jediné auto do rodiny, je to samozřejmě málo. Kufr má na délku 45 cm, je široký 95 cm a vysoký po hranu oken 44 centimetrů. Obě zadní sedačky jsou sklopné.

S cenou lehce nad 400 tisíc je i nejlevnější mini o nějakých 100 tisíc dražší než praktičtější a podobně vybavená fabia. Jenže když řídíte fabii, málokdo si na vás ukazuje prstem a usmívá se, stejně jako nezažijete zamávání ostatních řidičů či řidiček jedoucích také v mini (během pár hodin jsme se takto zdravili hned se třemi).

Efektní, výborně vypadající oranžový lak (má jej testované vozidlo) je překvapivě bez příplatku (zadarmo máte i nemastný neslaný bílý lak, na kterém křivky mini moc nevyniknou). Za patnáctipalcová litá kola dáte 10 800 korun (hezčí a větší kola stojí klidně i 40 tisíc), jinak máte vše podstatné v základní výbavě.