Za volantem Škody Fabia Monte Carlo 1,5 TSI: Svižná a šarmantní

Čtvrtá generace fabie dostane verzi s písmenky RS výhradně v ostré soutěžní verzi Rally2. Pro běžné smrtelníky Škodovka už nějaký ten pátek fabii RS nenabízí. Jenže je tu verze Monte Carlo, pojmenovaná podle slavné rallye, konané každoročně na jihovýchodě Francie.

Ve spojení s 1,5l čtyřválcem, který dává na fabii docela pěkných 150 koní, mě napadlo, jestli by tato verze nemohla aspoň zčásti zastoupit RS. Takže když automobilka u příležitosti představení zmíněné soutěžní fabie RS Rally2 přistavila pár takovýchto kousků k testování, jednoho jsem se ke krátké projížďce zmocnil.

„Ale Monte Carlo je jen výbava,“ slyším vás namítat a máte samozřejmě pravdu. Stejně tak lepší sedačky jde přikoupit i do verze Style v rámci tzv. Sportovního paketu. Jenže verze Monte Carlo má těch pár vizuálních detailů, které se ji do pozice „baby hot hatche“ snaží postavit.

Zejména v kombinaci červeného laku a černé střechy jí to vážně sluší. Velkým dílem i díky červeným prvkům v interiéru; na palubní desce i sedačkách. Ty totiž k červenému zevnějšku krásně ladí, ovšem máte-li radši bílou nebou šedou barvu, i k těm sednou docela hezky.

Konečně tedy startuji patnáctistovku pod kapotou. Nečekejte žádný tyjátr, rozbíhá se klidně, stejně jako motory všech ostatních běžných škodovek. Oproti litrovému tříválci je chod samozřejmě hladší, vibrací je mnohem méně, i zvuk je příjemnější, vyváženější, ne tolik vrčivý.

Odpružení samozřejmě zůstalo beze změny a funguje výborně na hladkých i rozbitých cestách; na těch dokáže občas dát trochu ránu, ale nerovnosti filtruje dobře a kola neodskakují. Budeme-li vnímat Monte Carlo jako vrchol nabídky fabie, je však přece jen škoda, že tu není aspoň za příplatek možnost nastavitelné tuhosti tlumičů, neboť při ostřejší jízdě je podvozek přece jen trochu měkký.

Naopak sedačky jsou vynikající. Výborně drží tělo v zatáčkách a svižnou jízdu usnadňují, protože při bočním přetížení nemusíte přemýšlet nad tím, čeho a kde se chytit, abyste zůstali na místě. Zároveň však nejsou příliš hluboké, takže se do nich neleze krkolomně.

Stejně tak je příjemná síla motoru zejména ve středních otáčkách a jeho chuť do života. Nečekejte nic třeba na způsob starých japonských atmosférických motorů, spíš jde o to, že relativně malá fabia s touhle pohonnou jednotkou působí trochu přemotorovaná – jako že má o něco víc síly, než by mít měla. Není to ale nepříjemné a podvozek to docela zvládá.

Silnější motor měla fabia historicky jen jeden, a to ve verzi RS v druhé generaci. I tehdy byl spojen výhradně s dvouspojkovou převodovkou, ovšem ta, která je zde, je mnohem modernější, lepší a spolehlivější.

Líbí se mi i rychlost, s jakou ve sportovní režimu reaguje převodovka na pádla pod volantem. Dokáže řadit docela rychle, ale zároveň plynule. Trochu nevýhodou snad budiž poměrně velký skok mezi druhým a třetím kvaltem – chtěl bych trojku o něco kratší.

Pominu-li příliš lehké řízení, prvek, kterému svižná jízda nesedí opravdu vůbec – ale který je zároveň nejsnazší na výměnu – jsou pneumatiky. Obuté michelinky Primacy 3 nemají nic takového v popisu práce, ale vyměňte je za sportovnější obutí a věřím, že drobná vágnost v reakcích na volant těsně poté, co jím začínám skládat vůz do zatáčky, zmizí.

Ve výsledku je tak tahle Fabia Monte Carlo fajn auto, chcete-li i trochu víc než klidnou cestu do práce či na nákup. Na označení RS samozřejmě nemá, ale nemusí se za ni stydět ani Škodovka, ani ten, kdo si ji koupí.