Za volantem Seatu Leon ST FR e-hybrid: Kombi do zásuvky, které je akční tak akorát

Koncern Volkswagen se v podstatě najednou pustil do obnovy modelů nižší střední třídy, všechny přitom nabízí i plug-in hybridní pohon, který se napříč značkami neliší.

Přesto tolik plug-in hybridů na stejném základu smysl mít může. I když to tak vždycky nebylo, jednotlivé modely se daří více méně odlišit, co se komplexního přístupu a charakteru týče.

Tedy že Audi A3 nabídne nejhodnotnější interiér se svébytným a nejlepším infotainmentem, přičemž pod ním je tu na výběr mezi chladným a technicistním golfem, praktickou octavií a leonem, který zase nabídne dynamičtější vzhled.

U designu bych se rád zastavil. Leonu pomáhá výbava FR s většími koly a černými doplňky, líbí se mi zpracování přídě. Nicméně zadní část na mě působí příliš otekle, u kombi především. Světelný podpis přes celou záď nicméně vypadá skvěle.

V interiéru se toho mezigeneračně změnilo opravdu mnoho. Celkový design plovoucí a štíhlé palubní desky se mi velmi líbí, stejně jako ambientní osvětlení táhnoucí se přes celou šířku interiéru, které navíc velmi chytře tvoří i LED diody pro varování před autem ve slepém úhlu.

Zcela ideální to není co do materiálů uvnitř. Palubní deska je tvořena měkčeným plastem s moderním vzorem, jenže leon opět doplácí na nepříliš oku lahodící zpracování dveřních výplní nebo detailů ve spodní části palubní desky.

Podobně jako příbuzní s výjimkou Audi A3 dostal leon i zcela nový infotainment. Jak v přístrojovém štítu, tak i na centrální obrazovce nabídne krásnou grafiku, moderní on-line funkce, skvělé rozlišení a rychlou odezvu. Jen mi i při několikáté zkušenosti s ním opravdu dlouho trvalo, než jsem ovládání některých funkcí v systému našel. Týká se to i těch specifických pro plug-in hybrid.

Například přepínání jízdních módů či elektrického režimu by podle mého mělo být po ruce, stejně jako ovládání „manažera baterie“, díky kterému si mohu udržet nabití baterie na určitém procentu.

To vše je schované v menu, stejně jako třeba vypínání držení v pruhu. Když výběr vyvolám na levé páčce, abych jej deaktivoval na volantu, menu přístrojového štítu mě vyhodí na design, který nepoužívám, musím se tedy překlikat zase zpět. Vozy koncernu Volkswagen už v současné generaci nejsou tak jednoduché a jasné, jako tomu bylo dříve.

Leon v karoserii Sportstourer každopádně potěší prostorem uvnitř. Vždyť je o 93 mm delší než předchůdce. Zadní cestující tak mají dostatek prostoru pro nohy. Ani vyšší postavy nebudou mít problém, kam s hlavou. A to jsem měl vůz s panoramatickou střechou. Zavazadelník nabídne standardně 620 litrů, u plug-in hybridu je to 470 l.

K plug-in hybridnímu pohonu napříč koncernovými značkami slouží kombinace přeplňované zážehové čtrnáctistovky a elektromotoru, to vše pohánějící přední kola skrze trojspojkovou převodovku.

Rovněž jsou však k dispozici i dvě výkonové varianty. Zatímco testovaná slabší verze pohonu nabídne systémový výkon 150 kW (204 k) a nejvyšší točivý moment 350 Nm, silnější varianta disponuje výkonem 180 kW (245 k) a 400 Nm točivého momentu.

Spalovací jednotka se přitom v obou případech podílí 110 kW, 150 koňskými silami. Rozdíl v systémovém výkonu 30 kW (41 k) a 50 Nm točivého momentu činí především možnost krátkodobého přepětí elektromotoru.

V Barceloně to mají jasně rozdělené, slabší varianta je pro Seat, silnější pro Cupru. Zatímco u Cupry mi přijde tento pohon svým projevem i spárováním s nesníženým podvozkem nepatřičný podobně jako u Octavie RS iV, ve standardním leonu dokážete snáze ocenit klady tohoto prověřeného ústrojí.

Vůz díky sadě baterií o kapacitě 13 kWh ujede na elektřinu až 60 kilometrů dle přísnějšího protokolu WLTP. I poté, kdy se zapojí spalovací motor, je auto příkladně klidné a výkonu máte pod pravým kotníkem dostatek. Spalovací jednotka se i v módu s vybitou baterií, kdy se auto chová jako full-hybrid a elektřinou si jen pomáhá, zapojuje do procesu velmi jemně.

Ocenil bych snazší přístup ke konfiguraci stupně rekuperace brzdné energie. Například pádly pod volantem jako u plug-in hybridních mercedesů. U Seatu je nutné proklikat se infotainmentem, poté vybrat ze silné, slabé či automatické.

V případě té silné lze auto ve většině situací ovládat jedním pedálem. Ve finále zřejmě skončíte u slabé rekuperace. Systém tehdy samozřejmě upřednostňuje deceleraci rekuperací namísto provozních brzd, ale spoléhá se na pokyn řidiče brzdovým pedálem.

Výběr automatického stupně se spoléhá na podklady navigace a radaru v přídi. Funguje pohotově, ale přesto jsem si v žádném autě na podobný systém nezvykl – cítím se totiž jistěji, když vím, jak bude auto po puštění plynu reagovat. Zejména v hustém provozu.

Spotřeba se určuje velmi těžko, stejně jako u všech dobíjecích hybridů záleží na tom, jak často dobíjíte. A jestli o tomto pohonu uvažujete, určitě byste měli mít doma či například v zaměstnání kde pravidelně nabíjet. Poté auto splní příjemnou funkci elektromobilu pro všední den, který vás neomezuje při delších trasách. I bez dobíjení se spotřeba benzinu drží v průměru pod sedm litrů, ale pokud neplánujete baterii nabíjet, lépe vždy uděláte s klasickými motorizacemi.

Zatímco s mildhybridní 1.5 eTSI a dvouspojkovou převodovkou leon váží provozních 1410 kg, u plug-in hybridu je to už 1658 kg.

Plug-in hybridy s poměrně těžkými bateriemi bývají výzvou nejen pro inženýry pohonu, ale i pro naladění podvozku. Už u několika aut jsem se přesvědčil o tom, že platforma přidané kilogramy zvládá jen stěží a na těžkopádném projevu je to znát. Ovšem nikoli tak v případě leonu.

Na nerovnostech cítíte jen mírné podupávání od velkých kol, ale rozhodně ne žádné bouchání do dorazů ani plavání v uložení. V případě adaptivních tlumičů jsem si pak komfortní režim vyloženě pochvaloval.

Auto zvládá nástrahy českých silnic velmi dobře, přitom se v měkkém režimu tlumičů nehoupe jako octavie ani neplave v uložení jako golf. Oba zmínění svým podvozkem také přesvědčí, ale leon mi sedí více, a to překvapivě i v plug-in hybridní verzi.

Jistý totiž leon zůstává i při ostřejší jízdě. Odpružení dobře pracuje s hmotností, nedovolí přehnané náklony a i v řízení máte poměrně slušnou odezvu. Jistě, auto má své limity položené v revíru běžných osobních aut, ale důležité je, že se k nim lze snadno přiblížit a autu i při spěchání věřit.

Plug-in hybridní leon by potřeboval revizi infotainmentu, který důležité funkce schovává, podmínkou je několik stisknutí, jinak povedený interiér by si zasloužil také větší péči v některých detailech.

Leon zaujme hrou se světlem, relativně útulným vnitřkem a skvěle naladěným podvozkem. Dobíjecí pohon funguje velmi dobře ve srovnání napříč trhem, stejně jako u koncernové konkurence. Ovšem pamatovat si je třeba, že nejlépe mu sedí pohodové tempo, elektromotor tu není primárně od toho, aby zvyšoval výkon.

Pokud ale chcete „pouze“ dynamicky vyhlížející auto, právě konkrétní vůz mi tak ze všech příbuzných do zásuvky dává možná největší smysl. Znaky Cupra či RS mi ani k vybuzenější verzi téhož ústrojí prostě nesedí, kdežto testovaná verze FR je akční tak akorát.

Stejně jako u každého plug-in hybridu pak platí, že je třeba si zvážit příplatek, a především svůj každodenní motoristický rituál – takové auto se vyplatí především pro městské a příměstské cestování, kde využijete dobíjení, pohon na elektřinu nebo třeba registrační značky pro elektromobily.