Za volantem plug-in hybridní Alfy Romeo Tonale: Zaujme nejen dynamikou

Alfa Romeo představila model Tonale loni po různých odkladech se všemi možnými pohonnými ústrojími kromě ryzího elektropohonu. Benzin, nafta a mild hybrid už jsou na trhu nějaký ten pátek, mild hybridní verze se dokonce ucházela o letošní Auto roku v ČR, ovšem vrcholová plug-in hybridní varianta na svůj příchod na trh nechala docela dlouho čekat. Nyní však je tady a já dostal příležitost se s ní krátce svézt.

Je prvním plug-in hybridem automobilky, která ještě zkraje loňského roku neměla v nabídce vůbec nic elektrifikovaného. S přechodem na elektrický pohon však chce být velmi rychlá – letos to je plug-in hybrid, příští rok bude v nabídce bateriový elektromobil, další rok přijde model, který bude k mání výhradně s elektrickým pohonem a od roku 2027 mají továrny Alfy Romeo vyrábět výhradně elektromobily. Tonale tak má před sebou čtyři roky života, ne víc.

Dostávám klíče od modrého kousku ve výbavě Veloce, která je poměrně bohatá. Má třeba 360° kameru nebo systém poloautonomního řízení, kožené, vyhřívané a elektricky nastavitelné sedačky nebo sport paket s pádly řazení na sloupku volantu – která ale dost překážejí, chcete-li dosáhnout na páčky blinkrů či stěračů a adaptivní odpružení.

Pořád si nejsem jistý, zda se mi tonale líbí. Působí trochu nafoukle a v rámci segmentu C-SUV, kam spadá kromě tonale i usedlý karoq či divoké duo Hyundai Tucson a Kia Sportage, není po designové stránce zas tak výstřední. To ovšem neznamená, že by její detaily nebyly zajímavé – klasická maska ve tvaru V nesmí chybět a za zmínku stojí i upravený had s elektrickou zástrčkou místo hlavy, který je k vidění jak v přístrojovém štítu, tak i na levém zadním okně.

Interiér působí trochu starosvětsky kapličkou přístrojů, které dominují dvě kruhové části po stranách. Je však displejem, analogového tu nenajdete zhola nic, a jeho zobrazení se mi vážně líbí. Umí výstup jízdních asistentů či mapu zároveň s palubním počítačem, a když vůz přepnete do režimu Dynamic, místo úrovně nabití baterie zobrazí teploměr oleje.

Až na ne zrovna šťastné umístění řadicích pádel – kdyby byla o centimetr víc „utopená“, snáze by se sahalo po blinkrech – a fakt, že mě na výplni dveří něco tlačí do levého kolene, si tu však nemůžu stěžovat na ergonomii. Klimatizace má vlastní fyzická tlačítka, volič převodovky působí bytelně a zůstává ve svých pozicích a bezdrátová nabíječka telefonu je umístěná tak, že vidíte na displej třeba pro případ, že by bylo potřeba další elektronické mapy.

I vestavěná navigace však má slušnou databázi pevných radarů a je trvale online, takže by měla zvládat i data o dopravě v reálném čase. Připojení k internetu je tu však hlavně proto, aby bylo možné prostřednictvím aplikace v mobilu ovládat třeba nabíjení.

Za zmínku stojí také fakt, že s každým autem je spojen token NFT. Ten se aktivuje při koupi vozu a funguje jako digitální záznam historie auta – jeho najeté kilometry, jak člověk dodržuje servisní intervaly apod. Když vůz budete prodávat jako ojetinu, certifikátem z tohoto tokenu prokážete, že jste se o něj dobře starali.

To nejdůležitější na plug-in hybridní tonale však je její pohon. Kombinuje 180k zážehový čtyřválec, jehož reakce pomáhá zrychlit malý elektromotor, na přední nápravě se 122k elektrickým motorem pohánějícím zadní kola. Dohromady tak máte pod pravou nohou 280 koní, a dokud jedete na elektřinu, sedíte v zadokolce. (Systém je to podobný, jako nabízí plug-in hybridní Peugeot 3008, ale navzdory tomu, že obě značky dnes patří do stejného koncernu, vývoj tonale začal před spojením, a tak vůz stojí na platformě Small Wide 4×4 LWB někdejšího FCA.)

Tonale odevzdává všechno, co nabízí, v jízdním režimu Dynamic. Tehdy spolupracují oba pohony na tom, aby dodaly veškerý svůj výkon, a dynamiky je opravdu spousta. Samozřejmě to není sporťák, sedí se docela vysoko a pod plynem v zatáčce je znát, že víc síly mají přední kola, ale jízda je velmi příjemná zejména rychlými reakcemi na plynový pedál. Jakoukoliv prodlevu spalovacího motoru či převodovky hezky vykrývá elektřina, vůz působí hezky vyváženě a nikoliv těžkopádně.

Standardním jízdním režimem je Natural, v němž vůz jezdí jako hybrid s tím, že primárně používá elektřinu v baterii, a až ta dojde, nebo je-li potřeba většího výkonu, nastartuje třináctistovku pod přední kapotou. Nabízí samozřejmě i možnost udržovat baterii na aktuálním stavu nabití či ji nabíjet spalovacím motorem skrz mód e-Save. Stává se však, že převodovka v Naturalu odřadí vysoko a v interiéru je slyšet nepříjemné dunění. Naštěstí to ale je jediné minus jízdního projevu a dá se snadno vyřešit podřazením o kvalt dolů.

Písmeno A tentokrát neznamená All-Weather, nýbrž Advanced Efficiency, kdy vůz jede na elektřinu. Má jí zásobu v množství 12 kWh v celkově 15,5kWh baterii, která je umístěna ve středovém tunelu a na levé straně pod zadní sedačkou. Vpravo je nádrž s objemem lehce přes 40 litrů, takže Alfa Romeo slibuje souhrnný dojezd přes 600 km. Na elektřinu z toho v kombinovaném režimu má být až 69 km.

Je trochu škoda, že chybí nějaký režim, většinou označovaný písmenem B, který by umožnil maximální rekuperaci. Podle automobilky to však je záměr, aby se řidič nemusel přizpůsobovat autu, aby se s ním jezdilo jako s „benziňákem“. A také by se mi líbilo, kdyby při jízdě na elektřinu pádla pod volantem regulovala rekuperační brzdění; automobilka sice říká, že vůz volí intenzitu rekuperace sám podle jízdní situace, ale třeba když jsem v klesání při jízdě samospádem překročil dovolenou rychlost, rekuperace nezesílila.

Závěrem se sluší zmínit poměrně dobrou bytelnost interiéru, ovšem také fakt, že A-sloupky poměrně výrazně překážejí ve výhledu z vozidla. Nebo to, že Alfa dala vozu 7,4kW palubní nabíječku, takže z wallboxu nabijete baterii za dvě a půl hodiny.

Alfa Romeo se na českém trhu profiluje jako prémiová značka a tomu odpovídá i cena vrcholové tonale. Pro plug-in hybrid je nejlevnější výbavou Edizione Speciale, která začíná na 1,26 milionu korun. To je zhruba na roveň plug-in hybridnímu BMW X1, které je přímým konkurentem a které v letošní anketě Auto roku v ČR uspělo přece jen trochu lépe – na rozdíl od alfy se dostalo mezi finalisty. Tonale tak má silnou konkurenci a třebaže je dobrá, na trhu to nebude mít snadné.