Za volantem Ineosu Grenadier: Auto, které chcete potřebovat

Všechno podstatné se vymyslelo v hospodě. Nejinak tomu je s autem, se kterým jsem projel i úseky, do kterých bych se rozhodně nevyškrábal pěšky. Otcem Ineosu Grenadier je Sir Jim Ratcliffe, britský miliardář a majitel chemické společnosti Ineos.

V roce 2017, tedy v době, když končil Land Rover Defender ve své původní formě, vycítil mezeru na trhu s pracovními terénními vozy v Evropě. Když seděl s přáteli v londýnské hospodě Grenadier, vymysleli plán na vytvoření zcela nového vozu.

Před rokem se skutečně začal prodávat, vyrábí se na francouzsko-německé hranici v Hambachu a vývoj probíhá ve Velké Británii. Nedávno dokonce Ineos rozšířil nabídku o pick-up a na řadě je i elektromobil a další deriváty. Pojďme ale usednout do jedněch z prvních kusů výchozí pětidveřové varianty.

Na první pohled je jasné, že jde o auto, které má něco vydržet, nechce být aerodynamické ani kdovíjak rafinovaně tvarované. I přesto se mi vážně líbí, má svůj britský styl, kulatá světla, odhalené panty dveří a další detaily dýchají retro atmosférou, která je v tomto segmentu žádoucí.

Na výběr je z užitkových verzí, případně z opravdu extrémně terénně zaměřené varianty Trialmaster či vyšperkované Fieldmaster. V poslední variantě se auto může tvářit vlastně téměř luxusně, díky litým kolům, stříbrným doplňkům nebo střešním oknům.

Uvnitř se opět mísí účelnost a specifický styl. Použité jsou tvrdé a odolné materiály, všechna tlačítka lze pohodlně ovládat třeba v rukavicích. Za krásný detail považuji stropní panel s přepínači jako v letadle.

Zvyknout si je potřeba na absenci přístrojového štítu, všechno je uprostřed, což dost možná šetří i náklady na levostrannou verzi. Obrazovku lze ovládat na středovém tunelu pomocí tlačítek podobných iDrive od BMW. Překvapivě není grafika ani odezva systému k zahození a většinu nedostatků vyhladí Android Auto či Apple Carplay, v případě jablečného produktu dokonce i bezdrátově.

Potěší prostornost, zejména v porovnání s klasickým defenderem, kde si řidič nemá kam dát levou ruku. Tady se sedí podobně vysoko, ale na šířku je grenadier velkorysejší, stejně tak mají spoustu místa i zadní pasažéři.

Pro těžký terén v osobních autech ještě nikdo nevymyslel nic lepšího než žebřinový podvozkový rám a dvě tuhé nápravy. Do toho je vsazen třílitrový řadový šestiválec spalující buď naftu, nebo benzín a spolupracující s automatickým osmikvaltem od ZF.

Motory pocházejí od BMW a jsou přeplňované, ovšem byly drobně upraveny tak, aby měly co nejvyšší točivý moment v nižších otáčkách i na úkor výkonu a aby dokázaly běžet na nekvalitní palivo. Pro zážehový motor rodiny to znamená 285 koní a 450 Nm, pro vznětový 249 koní a 550 Nm.

Dál pracuje stálý pohon všech kol s redukční převodovkou a možností uzavření až všech tří diferenciálů. Sedmnáctipalcová kola držící na šesti šroubech mohou obouvat silniční, ale i terénní pneumatiky A/T, které se k autu hodí více, je tu totiž na těžkou práci.

Vždyť grenadier zvládne ve dvoumístné verzi v kufru přepravit celou europaletu a jsou tu připravena upínací oka, aby ji bylo jak upevnit. Na střeše můžete vozit až 100 kg nákladu, takže třeba velký střešní stan.

Tohle auto je zkrátka připravené na drsné zacházení. Chybět nemusí ani zvýšené sání pro ještě lepší brodivost, na přední nárazník se můžete postavit, stejně jako na strany kapoty. Na dveře můžete upnout nějaké lehké příslušenství, třeba vyprošťovací desky. Podlaha je gumová a má výpustě, aby se vnitřek dal umýt hadicí; i palubní deska je odolná proti postříkání. A přední i zadní světla jsou totožná na obou stranách pro snazší případnou výměnu.

Nájezdové úhly 35,9° vpředu a 36,1° vzadu hovoří samy za sebe, stejně jako standardní světlá výška úctyhodných 258 mm a brodivost až 800 mm.

Grenadier si lehce pomáhá i elektronikou. Terénní režim umí navíc nabídnout asistenta pro sjíždění svahů a celé auto lze elektronicky připravit i na brodění, kdy se třeba přestanou točit ventilátory.

V terénu toho zvládne pravděpodobně víc, než na co si vůbec troufnete. Stačí dodržovat základní návyky, jako je maximální plynulost pohybu a obezřetnost na místech, kam člověk nevidí a která nezná.

Mimo silnice hledá mezi novými vozy konkurenty jen stěží, což samozřejmě musí vykoupit jistými specifiky na silnici. Především je nutné zvyknout si na pomalou odezvu řízení, které se samo téměř nevrací do středové polohy.

Také oba motory jsou v kabině podstatně více slyšet, než jsem od těchto agregátů zvyklý ve vozech BMW, protože jsou jinak naladěné a vůz nemá tolik odhlučnění. Zejména zážehový agregát ale vozu propůjčuje až vtipnou dynamiku za příjemného zvukového doprovodu.

Podvozek žehlí silnici do té chvíle, než uprostřed zatáčky natrefíte na příčnou nerovnost a tuhé nápravy se připomenou svým typickým odskokem. Je to prostě off-road a nelze jej srovnávat s SUV, ale přesto se na silnici nechová tak nejistě, jak byste podle posledních řádků možná čekali.

Na českém dálničním limitu je překvapivě stabilní a umím si představit, že pro člověka, jehož denním chlebem je práce v lesích a který využije odolnost a schopnosti grenadieru, nebude takovým masochismem s tímto autem žít i běžný osobní život.

Novinka u jediného českého prodejce v Plzni začíná ve dvoumístné užitkové verzi na 1 738 718 korun a ani ve vrcholném provedení nepřekračuje dva miliony bez příplatků.

Jistě to nebude masová záležitost, ale grenadier v mých očích může být bezkonkurenčním pracovním nástrojem pro lidi se specifickými požadavky, ale sloužit klidně může jako stylové auto pro ty, kteří se sice zrovna obden nebrodí rozvodněnou řekou, ale tohle auto by prostě tak moc chtěli potřebovat…