Za volantem Dongfengu T5 Evo: Na dostřel Evropanům

Před pětadvaceti lety jsme se smáli produktům korejských automobilek, ovšem dnes už to nedělá snad nikdo, jihokorejská auta jsou srovnatelná s evropskými a leckdy i lepší. Před pěti lety jsme se smáli čínským autům – a dnes to velmi rychle začíná vypadat, že čínské automobilky našly zkratku, jak se těm evropským vyrovnat.

Poměrně rychle mi to dochází za volantem Dongfengu T5 Evo, který jsem vzal na krátké, ale přesto důkladné svezení. Věcí, nad kterými je nutno přimhouřit oči, u něj totiž zas tak moc není.

Zvenčí mu rozhodně nelze vytknout nic na způsob zastaralého designu, příď je svými dělenými lampami – potkávací a dálková světla jsou po stranách nárazníku, nikoliv u kapoty – opravdu moderní. Linky člověku můžou připomenout skoro cokoliv od Maserati po Jaguar, ovšem aniž by designéři něco evropského přímo kopírovali.

Vzadu zase zapůsobí svítící linka přes celou záď nebo třetí brzdové světlo, které má formu tří vertikálních linek. A taky koncovky výfuku – jsou tu čtyři, přestože pod kapotou pracuje „pouhý“ čtyřválec, nabízející necelé dvě stovky koní. Všechny jsou ale pravé a jsou hezky starosvětsky kulaté, takže si nakonec není na co stěžovat.

Nasedám do poměrně prostorného interiéru a vítá mě dnes všudypřítomná černá „placka“ na palubní desce, sdružující přístrojový štít s centrálním displejem. Tentokrát ovšem nečekejte dva plnohodnotné displeje – ten vlevo je segmentový a zobrazení umí do jisté míry měnit jen jeho prostřední část.

Co se designu týká, ani zde není moc co vytýkat, kulaté výdechy ventilace jsou hezky zakomponované do panelu, který se snaží imitovat karbon, všechno pěkně navazuje a panel ovládání klimatizace neruší. Je ovšem dotykový a má lesklý povrch, takže za slunečného dne nejsou jednotlivá „tlačítka“ moc dobře vidět.

Ostatním čudlíkům můžu vytknout snad jen drobný designový nesoulad, ale haptická odezva je příjemná. Dobře také působí dvířka, ukrývající malinkou schránku na mince přímo uprostřed palubní desky, a ergonomii není moc co vytknout – vše se používá snadno a intuitivně.

Bohužel, tady s chválou interiéru končíme. Centrální displej má sice slušně rychlé reakce, ale infotainment působí zastarale, rádio nenabízí RDS, vestavěná navigace vůbec není v nabídce a není tu ani podpora Androidu Auto či Apple CarPlay. Zrcadlit smartphone lze, ovšem prostřednictvím vlastní aplikace, kterou při velmi krátké zápůjčce nemám čas zkoušet.

Stejně tak lze vytknout ploché a nepříliš pohodlné sedačky, na můj vkus příliš vysoký posez za volantem – jen tak tak vidím ven pod vnitřním zrcátkem – či ne zrovna vysokou kvalitu použitých materiálů. A třebaže se základní výbava jmenuje Luxury a výbavy tu je docela dost, vyhřívání sedaček chybí. Stejně jako třeba sledování mrtvého úhlu, aspoň pasivní hlídání čar na silnici nebo přední parkovací čidla.

Cením však možnost výškového nastavování bezpečnostních pásů, které, ač dříve běžné, dnes často padá za oběť snaze o snižování nákladů, dělené víko schránky ve středové loketní opěrce a samozřejmě spoustu místa na zadních sedačkách. Číňané si právě na prostor vzadu potrpí a T5 ho nabízí měrou vrchovatou. A ještě zbývá slušně rozměrný kufr s elektricky ovládanými pátými dveřmi.

Nedostatky interiéru se T5 snaží dohnat jízdním projevem. Ač jsem právě o ten měl docela obavy, v podstatě mu není co vytknout. Nečekejte sporťák, vůz je orientován spíš na pohodlí, ale doladění chování auta na všemožných površích je na velmi vysoké úrovni. I rozbitý asfalt zvládá s přehledem, kola neodskakují, v zatáčkách zapomeňte na jakoukoliv nejistotu i navzdory výmolům. Bonusem je velmi dobré odhlučnění od zvuků zvenčí.

Patnáctistovka od Mitsubishi pod kapotou, která je jedinou volbou co do pohonného ústrojí, má na papíře nejvyšší výkon 197 koní. Při jízdě ovšem tak silná nepůsobí, ani když ji držím ve vyšších otáčkách. A to jsem na palubě sám; při plném obsazení bude výkon tak tak dostatečný, odhaduji.

Motor má ale docela příjemný zvuk a spotřeba je, řekněme, adekvátní. Velmi svižná jízda ukázala průměr 9,4 litru, lehkou nohou počítejte se sedmi až osmi, samozřejmě podle zatížení a profilu trasy. Pohon všech kol v nabídce bohužel není, stejně jako vznětový motor.

Dongfeng T5 Evo se na rozdíl od některých jiných čínských aut nepodbízí cenou a 750 tisíc korun, za které je v nabídce základní verze Luxury, není zrovna málo vzhledem k některým nedostatkům. Adekvátní crossovery z nabídky korejských značek nabídnou za velmi podobné peníze více elektronických asistentů a hlídačů a dají se pořídit i s dieselem nebo čtyřkolkou.

Zkraje zmíněná zkratka tedy není zázračná, čínská auta ještě mají na ta v Evropě zavedená co dohánět. Tentokrát nicméně proti Číně hovoří spíš přehnané ambice na poli ceníku než nějaké velké nedostatky vozu samotného.